Hunger games - Aleah Duncain

Část desátá - Poslední tři

    Přeběhneme do vedlejší budovy ke Cordovi. „Na co jsi přišel?“ Ten nám nevěnuje pohled, jen vykukuje z protějšího okna. „Slyšel jsem Nimma. Rozhodně to byl von.“ Vážně mě zachvátil strach? Po tom všem? „Měli bychom je vylákat k rohu hojnosti. Na volné prostranství. Tady to bude těžší.“ To je pravda, i když tady by se člověk alespoň mohl schovat. Zvuk z děla. „Vsaďte se, že dostali toho z trojky.“ Cordo vyleze na okno. „Hele? Co to vzít okolo města k rohu hojnosti? Nějak je tam pak nalákáme.“ To neznělo špatně. „To zní dobře. Rozdělíme se. Jedna část půjde na Nimma s Aldenem a přiláká je k rohu hojnosti. Ta druhá to oběhne dokola a sejdeme se tam.“

    „Oběhnu to. Vy je nažeňte.“ Muse se ke mně rychle obrátí. „Na to zapomeň. Sama rozhodně nepůjdeš. Půjdete s Cordem okolo a já ty dva naženu.“ Zakroutím hlavou. „Musi, zbývá nás pět. Nimmo s Aldenem budou spolu. Překvapíte je, navíc nebudou chápat, kde jsem já, zmateme je. Já doběhnu k rohu hojnosti a počkám tam na vás. Nemá na mě kdo útočit, všichni jsou už mrtví.“ Cordo přitaká. „Ta holka má pravdu. Uděláme to takhle. Nikdo jí nic neudělá.“ Muse se na mě chvíli dívá. Pak rozhodí rukama. „Fajn, ale jestli tě někde něco zabije, tak si mě nepřej.“ Vážně přikývnu. „Dejte na sebe pozor.“ Oba je rychle obejmu. Muse mi podá batoh.

    „Uvidíme se tam.“ S tím vylezu z nejbližšího okna. Rozhlédnu se kolem sebe, ale je tu hrozné ticho. Rozběhnu se nalevo. Zbývají mi dvě budovy, než se dostanu ven z města. Za sebou slyším vzdalující se pomalé kroky. To mě popožene v cestě. Za bránou to prudce stočím doleva. Utíkám. Neohlížím se za sebe. Před sebou už v dálce vidím roh hojnosti, když v tom… Zatímco padám k zemi, z hrdla se mi vydere zoufalé zaječení. Okamžitě se otáčím z břicha na záda. Buď mám halucinace, nebo se ke mně blíží kluk z trojky. To ale není možné, vždyť má být mrtvý. V tom případě… Je mrtvý Alden. Polknu jeden z mnoha vzlyků. Blíží se ke mně. Má úplně podrápaný obličej. V ruce drží cosi jako výkonnější meč.

    Nemluví. V tuhle chvíli bych brala jakékoli slovo. Posměšné, děsivé, chlácholivé. Všímám si, že jedno oko mu cuká. Vypadá jako noční můra. Ručkuju co nejrychleji vzad. „Musi!“ Křičím. „Cordo!“ Přestanu od něj utíkat. Je silnější než já. Nezvládnu se ubránit. Podřepne ke mně. „Víš, co jsem viděl?“ Má úlisný hlas. Přejede mi čepelí po tváři. „Viděl jsem, jak Nimmo probodl tvého brášku.“ Zavřu oči. „Protáčel mu v srdci nožem kolem dokola, než se ozvalo dělo.“ Před očima jsem viděla jen jeho smrt. „A víš, co? Mohl bych ti udělat to samé.“ Alespoň bych to měla rychle za sebou. „Tak to udělej. Zabij mě. Chceš vyhrát, ne? Jako všichni tady, tak to neprodlužuj.“

    Sáhnu si za opasek. „Já se docela dobře bavím. Víš, kdo zabil holku z mého kraje?“ Otevřu oči. Jeho pohled se změnil. Nahmatám nůž. Čepel meče se mi zařízne do tváře. Vykřiknu. „Já ji zabil. Určitě ji to moc bolelo. Stejně jako to bude bolet tebe.“ Odkloní se ode mě a vzhlédne před sebe, tedy za mě. Toho využiju a zabodnu mu nůž do břicha. Vydá přidušený hrk. Ruka s mečem mu povolí, proto mu meč seberu z ruky a dostanu se od něj co nejdál. Vyplivne pár chuchvalců krve, než padne k zemi tam, kde jsem ještě před chvílí seděla já. Dělo.

    Vyhrabu se na nohy. Meč si nechám v ruce. Za mnou se ozve pípání. Automaticky vzhlédnu. Padáček. Padáček! Doklopýtám po trávě až k místům, kde už je padáček v dostatečné výšce, abych k němu natáhla ruku. Zabodnu meč do trávy a chytím ho i druhou rukou. Na okamžik si pomyslím, že Balthar teď nejspíš sedí u televize, společně se Saffrou a Pommeline. Určitě mi fandí. Ať tak či tak, Aldenovi už fandit nemohou. Táta musí být zdrcený. Nepochybuji o tom, že viděl jeho kompletní smrt. Kleknu si na zem a padáček otevřu. Uvnitř je o něco menší krabička. Když ji otevřu, ucítím pronikavou vůni bylinek. Zamrkám. Pod víčkem je ještě kartička. „Na tu tvář. Drž se. –B“ Několikrát se zhluboka nadechnu, abych se nerozbrečela na místě. Krabičku zavřu, ale na tvář si ji nedám. Sundám si ze zad batoh a krabičku narvu dovnitř. Je to docela obtížné, ale i přes huňatý spacák batoh zavřu.

    „Aleah!“ Stočím pohled napravo od sebe. Muse. Jak běžel s tou sekyrou v ruce, na okamžik jsem si řekla, že bych měla utíkat, nebo se bude moje hlava kutálet vedle mě, ale postavím se na nohy. „Musi!“ Batoh chytím jen za jedno ucho a popoběhnu k němu. Pevně mě semkne u sebe, že cítím v zádech rukojeť sekyry. „Myslel jsem, že to dělo jsi byla ty. Nimmo zabil Aldena, ne toho kluka z trojky. Což musíš vědět, když támhle leží na zemi.“ Odtáhne se ode mě. „Tys ho zabila? Sama?“ Několikrát přikývnu. „Bolí tě ten šrám?“ Zakroutím hlavou. Vlastně je to pravda, byla jsem v takovém šoku ze všeho, až jsem zapomněla na to, že by mě ten šrám měl bolet.

    Přehodím si batoh přes záda. „Kde jsi nechal Cordyho?“ Nejdříve se vrátím pro meč, který si už nechám jako náhražku svého ztraceného nože v hrudi toho kluka. „Říkal, že Nimma zvládne, ať jdu za tebou.“ Doběhnu ho. „Nemáš pocit, že to bude pro Nimma lehká výhra?“ Podívá se po mně. „Proč myslíš?“ Pokrčím rameny. „Mám pocit, že Nimmovi stačit nebude. Možná jsi tam měl zůstat ty.“ Podívám se po něm. „Mám chránit tebe, ne jeho.“ Ale byl tam sám. „Já vím, ale on je tam sám. Co když ho Nimmo zabije?“ Přehodí si sekyru přes rameno. „Nebudu to muset být já, kdo to udělá.“ 

    Zastavím. On o pár kroků přede mnou. „Aleah, víš, jak to myslím. Chtěla bys to snad být ty, kdo ho zabije?“ Štvalo mě, že mluvil pravdu. „Takhle by to nemělo být. Není to fér.“ Rozejdu se dál. On za mnou. „Vždycky je jeden vítěz. To je fér hra.“ Ale ne, když umírají lidé, na kterých nám záleží. „Mohli nás taky rovnou zabít všechny.“ Dodá ještě. Teď už jsme mířili společně k rohu hojnosti. Téměř u konce zdi, která nás dělila od města, jsme za sebou uslyšeli vznášedlo. Kluk z trojky byl pryč. Hned na to jsme ale uslyšeli zvuk děla. „Jsme tři.“ Řekl vážně Muse. Poslední tři splátci.

/Omlouvám se, že tahle část o něco kratší, ale musela jsem to v tuhle chvíli utnout, protože musím ještě přesně domyslet konec a to není jednoduché, protože mám dvě možnosti a nevím, kterou z nich si vybrat. Některým z vás jsem nejspíš napověděla, jak bych chtěla, aby to skončilo, ano chtěla bych to tak, ale ještě uvidím. Zítra začíná škola, a jelikož nejsem zdatný matematik, musím s matikou do pololetí pohnout. Budu se snažit, to dopsat do konce týdne, až budu přesně vědět písemky, někam závěr vmáčknu, ale nebojte, o konec vás neochudím už jen proto, že sama jsem na to zvědavá. 

Moc vám děkuju, že ot čtete a že držíte s Aleah až do konce :)