David má studijní volno, ale poslední co bude dělat je učení. Ráno se vzbudil jako první. Napsal hned Mery.
D: Dobrý ráno, princezno🥰.
M: Dobrý ráno, zlatí😘.
D: Jak pak ses vyspala?
M: Docela dobře, ale chybíš mi tu.🥺
D: Ty mě taky, jenže dementní maturita, ale slibuju, že když jí dám, tak budeme spolu často a jak jen to půjde😘.
M: Těším se na to. 😊
D: Já taky, princezno🥰.
Psali si takhle klasicky celej den.
Bylo odpoledne kolem asi 2 hodiny.
M: Počkej chvilkinku, někdo zvoní.
D: Jasně.
Mery přiběhla ke dveřím, ale nikdo tam nebyl, tak zvedla telefon.
M: Prosim?
T(ýpek): ,,Mám tady zásilku pro Marii Černou, mohla by přijít dolu?"
M: ,,Jo, vydržte chvilku."
M: Hned jsem tu, jdu si vyzvednout nějakej balíček.
D: Jasně, já počkám.
Mery seběhla rychle jenom v kraťáskách a tílku. Otevřela dveře, ale nikde nikdo.
M: ,,Debil jeden.." řekla si Mery pro sebe a už skoro vcházela dovnitř.
,,Mery." ozvalo se za ní.
Mery se lekla a otočila se. Nebyl tam nikdo jinej, než David.
M: ,,Daví!" rozeběhla se k němu, skočila na něho a pevně ho objala. Mery z něho potom slezla. ,,Co tady děláš?"
D: ,,Jsem si řekl, že to volno nějak využiju a chtěl jsem tě hrozně moc vidět. Chyběla si mi a nebreč, ty ťunťo." zasmál se. ,,Jo ta je pro tebe." podal jí růžičku.
M: ,,Děkuju, jsou krásný. Já brečim radostí." zasmála se Mery. ,,Přespíš tady, že jo? Prosím."
D: ,,Jestli budu moct, tak rád." usmál se a dal Mery pusu do vlasů.
M: ,,Jasně, že můžeš, ale nebude nic ano? Jak jsme se domluvili."
D: Samozřejmě, že ne. Sám na to ještě nejsem moc připravenej a jsem tady kvůli tomu, že tě miluju a ne kvůli tomu, aby si mi dala."
M: ,,Vždyť já vim." zasmála se Mery.
