𝙄 𝙇𝘰𝘷𝘦 𝙔𝘰𝘶, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝚢𝚘𝚘𝚗𝚔𝚘𝚘𝚔]

★9★

Ještě ten večer jsem nám zajistil hotel a když jsme měli oba sbalené vše potřebné, tak jsme dům opustili a v autě vyrazili pryč z Busanu. V autě jsme si povídali a já se snažil nemyslet na Taeho, který byl teď jistě u svých kamarádů a stěžoval si na to, že se k němu nechovám jako k přítelovi. Nebyla to pravda. Já se k němu jako k přítelovi choval. Miloval jsem ho, avšak nyní tu byl i Yoongi, kterému jsem se musel věnovat a být jeho bráška.

,,Zítra pojedem koupit lyže a já ti zaplatím ten nejlepší kurz," sdělil jsem mu s úsměvem a krátce na něj pohlédl. I přesto jak moc jsem se snažil myslet na to dobré, tak jsem stále měl v hlavě hádku s Taem a to kvůli čemu vznikla. Musel jsem znát pravdu. ,,Jak to bylo Yoongi? Bylo to tak jak mi Tae říkal? Prosím řekni mi aspoň, že Tae lže. Že to tak nebylo?"

O kousek níže jsem sjel po sedačce a přitom se snažil z hlavy dostat dva hlásky, co tiše našeptávali své pro a proti. Pokud bych řekl, že je to pravda, přistoupil bych na Taehyungův plán, cítil se blbě a bráška by to jistě ještě teď otočil, aby se mě zbavil. Nemluvě o špatném pocitu, kdy jsem cítil slzy. Říct ovšem skutečnou pravdu mělo pro mě mnoho výhod, nemluvě, že by to s Taehyungem nedopadlo dobře. Nebo jsem si to aspoň namlouval. A snad i proto jsem svou tvář natočil k bráškovi, který mě letmo sledoval, ale ne více neboť se věnoval řízení.

„N-nebylo, to on mě svlékl a donutil na něm sedět, aby to vypadalo, tak jak vypadalo," býti to možné, tak nohy přitáhnu k tělu, štípnu se do ruky a odvrátím zrak. Namísto toho jsem však mohl jen tiše vzlykat, ale ani to jsem nedělal. Doufal jsem, že mi bráška odpustí i když nebylo co. Ne, když za to mohl on. „Nemá mě rád."

To snad není možný. Nevěřícně jsem hleděl na cestu před sebou a snažil se uklidnit svůj hněv. Kdybych domů nepřišel včas tak by ho snad znásilnil? Podvedl by mě jen proto, aby se mého brášky zbavil? Tak to teda ne. Pokud má Tae něco proto Yoongimu a je ochoten zajít až tak daleko, tak už mu nemohu dále věřit. Ne potomhle.

,,Děkuji, že si mi řekl pravdu Yoongi. S Taem si potom vážně promluvím a slibuju, že už ti neublíží," řekl jsem s mírným úsměvem. Přesto, že jsem byl naštvaný, tak nyní na vztek nebylo místo. Ne když nás čekali hory.

Z jedné části jsem byl rád, že bráška konečně ví, kdo žije po jeho boku, s té druhé jsem se bál. Nejenom o sebe, neboť budu první na kom si svůj hněv bude chtít vybít, ale i o brášku. Jenom myšlenka, že se s ním bude chtít rozejít vedla ke hněvu, který mohl nehezky schytat. Nikoli jenom fackou, jak jsem vyčetl z jeho rudé tváře. Silně jsem zaryl nehty do kůže, odvrátil pohled a snažil se přijít na jednoduché východisko. To ovšem v tuto fazy neexistovalo a mě bylo jasné, že jsem to celé zpackal.

„O-omlouvám se, že ti takto ničím život," slzy si zas a znovu vzaly hlavní slovo. Jen proto, že jsem se cítil opravdu špatně a bráškovy slova tomu nebyla co platná. On to viděl jinak a já to viděl nijak. Byli to dva póly, kdy jsem nakonec zamkl a nepromluvil do konce cesty. Až na místě, po vylezení z auta, kdy jsem se rozhlížel po místu a musel uznat, že je to tu krásné. I chladné.

Naše ubytování bylo rychlé. Na recepci jsme vyřídili potřebné formality, vyfasovali jsme kartu od našeho pokoje a s našimi věcmi jsme pak došli k výtahu, do kterého nastoupili. Náš pokoj se pak nacházel ve třetím patře na konci chodby vlevo. Po vstupu nám pak oběma spadla brada, neboť pokoj byl o mnohem hezčí než jsem čekal.

,,Koukám, že je tu jedna větší a jedna menší postel. Takže je otázka zda chceš spát se mnou nebo sám," řekl jsem mu a následně se pustil do vybavování našich věcí, které jsem naskládal do skříně.

Sám. S tím jsem byl rozhodnut od okamžiku, kdy jsem vše pokazil. Na povrch jsem však už nechtěl nic znát, pouze se usadil na kraj postele a sledoval jak bráška otevírá kufru. Následně si klekl, vzal hromádku, stoupl a odnesl ji do skříně. Toto zopakoval ještě párkrát a já přitom zarytě hleděl do jednoho bodu, dokud mi nestanul před zrakem. A z mého neurčitého bodu se stal jeho klín. Ihned jsem hlavu zvedl, pohlédl do jeho tváře a zopakoval verdikt, který mi utkvěl v paměti. Chtěl jsem spát sám a nejlépe i teď.

Líně jsem se proto rozvalil na posteli a ignoroval bráškův pohled, který jasně hovořil o tom, abych se převlékl. Ale já rozhodně nechtěl. Pouze jsem si sundal kalhoty, přehodil je přes blízkou židli a jen v boxerkách a blankytném triku zalezl pod peřinu. Usmíval jsem se přitom jako měsíček na hnoji neboť se bráška mračil a jistě čekal, že něco podnikneme. Na to jsem byl, ale moc unavený a hladový.

„Můžeš si to tady zatím projít a zajistit program na zítra," poznamenal jsem a doufal, že si to nevezme špatně. Přeci jen jistě nyní nechtěl být zcela sám, stejně jako já, ale jistě si potřeboval pročistit hlavu, aby si urovnal myšlenky. A to bylo přesně to, co jsem mu tím chtěl říct. Sice nepřímo, ale ano.

,,Dobře, zkusím tu najít nějaký program na zítra," řekl jsem mu s mírným úsměvem, vzal si bundu a nakonec jsem pokoj opustil. Když jsem pak jel výtahem na recepci, tak jsem zamířil ke stojánku s reklamními letáčky. Bylo zde spousty aktivit. Byla tu například půjčovna sněžných skútrů, bobová dráha, lanové centrum, bruslařský stadion, a tady na hotelu pak bazén. S úsměvem jsem se snažil vybrat něco, co by Yoongiho mohlo bavit. Nakonec jsem nám na zítra vybral bazén, sněžné skútry a pak lyžování. Už nyní jsem si byl jist, že to bude suprový první den.

Na pokoj jsem se však ještě nevrátil. Místo toho jsem skončil před hotelem a v ruce držel hrnek s horkou čokoládou. Myšlenka jsem pak byl u Taeho, který mi na jednu stranu chyběl, avšak z té druhé jsem na něj byl naštvaný. Naštvaný na to, že něco takového chtěl udělat někomu na kom mi nezáleží. Sám jsem už nevěděl, zda mu vůbec ještě mohu věřit. Stále s ním být a žít v obavách z toho, že by to ještě jednou udělal. Po třech letech s ním tak bylo těžké se rozhodnout a já doufal, že pokud dojde na nejhorší, tak se nic nestane. Že se nikomu nic nestane.

Po bráškově odchodu jsem zavřel oči, vytěsnil vše a nechal se ukolébat zvukem z venku, kde i přesto, že jsme nebyli v prvním patře, bylo slyšet to, co se děje dole. Byla to příjemná změna, zvlášť když jsem do minuty usnul a neměl ani jednu noční můru. Byla to vskutku po dlouhé době příjemná změna, jenž jsem se nedokázal nabažit. Naopak jsem se po probuzení více zavrtal do deky a oči otevřel, až ve chvíli, kdy jsem nad sebou zaslechl bráškův smích. Instinktivně jsem vystřelil do sedu, rozhlédl se kolem a po sléze zjistil, že vlastním věc, která nepatří mě. Nebo spíše ruku.

„P-promiň," zašeptal jsem a ihned ho pustil. Zvláště potom, když začal mluvit o tom, že jsem mluvil ze spánku a on byl zvědaví. Pouze si chtěl kleknout, poslechnout si mě, ale já ho do minuty chytl a on neměl to srdce mě vzbudit. Bylo mi více než trapné.