𝙄 𝙇𝘰𝘷𝘦 𝙔𝘰𝘶, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝚢𝚘𝚘𝚗𝚔𝚘𝚘𝚔]

★17★

Cestou na místo, jenž mi bylo delší dobou záhadou, panovalo ticho. Ani trochu se mi nechtělo věřit, že mě veze na brusle, neboť bych mu více věřil výhled z útesu a shození mého těla dolů. Avšak nechtěl jsem mu křivdit, a proto byl velice překvapený, když jsme zastavili před stadion, kde bylo obojí. Led, pro bruslení i krásná příroda na projížďku. Vše to bylo jako v pohádce, kdy jsem tu namísto prince měl ropuchu, jenž mě pevně držela za rukáv a odmítala pustit. Značilo to, abych nikam nechodil, vyčkával a naslouchal. „Býti to na mě, tak tě někde nechám, ale kvůli Gukovi musíme vycházet a zakopat válečnou sekeru, ano? Nechceš přeci, aby se tvůj bráška trápil?"

Chci, aby si mu dal pokoj. To jsem ovšem nahlas neřekl, pouze kývl, vystoupil a následoval ho do budovy, kde nastalo divadlo. Na všechny se usmíval, představoval mě jako někoho, koho si váží a neustále se ptal jak se cítím. Byla to jedna velká komedie, kdy jsem počítal minuty do okamžiku, v němž by udělal něco špatně. Na mou smůlu se, až příliš hlídal.

Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem se uklidnil. Měl jsem zrovna přestávku a seděl ve sborovně, kde jsem pil svou kávu. V hlavě se mi pak honili myšlenky, proč to ty děcka vůbec dělají. Yoongi jim přeci nic neudělal, tak proč? Jaký měli sakra důvod k tomu, ho takhle trápit. Nejenže jsem byl naštvaný, ale také jsem byl smutný. Bylo mi Yoongiho líto, neboť tohle si nezasloužil.

,,Jste v pořádku, pane Jeone?" zeptal se ředitel, který přišel do sborovny, aniž bych si ho všiml. Na jeho otázku jsem záporně zavrtěl hlavou a povzdechl si. Můj stav byl všechno, ale rozhodně ne v pořádku. Jediné co by mi mohlo nyní zvednout náladu byl Tae. Doufal jsem, že mi zavolá a řekne, že se Yoongi baví.

„Jedeš blbě," slyšel jsem za svými zády a snad proto se s povzdechem a protočením očí otočil. Ihned jsem tedy jel na druhou stranu a pomalu do Taehyungovy náruče, když se zrovna natahoval po mobilu, aby mě natočil. S širokým úsměvem mě vybízel, ať se usměji i já, neboť mělo být video posláno bráškovi. A já se tedy usmál, pořádně rozjel a na konci skoro zakopl, když jsem jen jako jediné slyšel jeho ostýchavá slova. Faleš znát nebyla, ale já ji i tak slyšel a jen co video ukončil, jeho nabízenou dlaň odstrčil.

„Mám hlad a chci domů, můžeme už jít?" zeptal jsem se tiše a přitom kryl hlavu, kdybych náhodou dostal. Taehyung ovšem jen zatnul zuby, pěsti a s dosti rázným fajn, mě vlekl zpět. Vrátili jsme brusle, obuli se a vydali k autu, kde panovalo mrtvolné ticho, jenž mě nutilo přemítat zda už je bráška doma. Čeká na nás? Je stále naštvaný nebo si bude chtít promluvit? Celou dobu jsem byl jako na trní.

Sedící v kuchyni jsem pil dnes již čtvrtou kávu a čekal na ty dva. Přemýšlel jsem nad tím, zda si to užívají, avšak video které mi Tae poslal, mi potvrdilo, že ano. Pokaždé, když jsem si to video pustil, tak se na mé tváři objevil úsměv a z očí mi tekly slzy štěstí. Byl jsem vskutku šťastný, neboť spolu konečně vycházeli a byli za dobře. Sám nevím co bych musel udělat, kdyby si nerozuměli.

Domem se náhle rozlehl zvuk otevírání dveří a já v tu chvíli stanul na nohou, abych mohl dojít až do chodby. Yoongi s Taem se usmívali a já byl vděčný za to, že mu Tae zvedl náladu. Bez čekání jsem tak Taemu skočil kolem krku a pořádně se na něj natiskl. ,,Děkuji Tae. Moc ti děkuji."

Těsně před otevřením dveří jsem byl štípnutý do tváře a zlehka polechtán. Nečekající ani jedno z toho, jsem se začal smát a Taehyung se mnou. Vskutku jsem nechápal, co to mělo být, no v zápětí si to uvědomil. Byla to komedie před bráškou, jenž byl nadšený a jako prvního objal právě jeho. Žárlil jsem. Ve velké míře a hned poté, co se odtáhl a obejmul mě, dal to na vědomí. Za jeho zády jsem následně vyplázl na Taehyunga jazyk, jenž mizel v kuchyni, aby se dal do vaření. Nezapomněl přitom vylučovat, jak hezky jsme si to užili. Tedy, když pominul chvíle skoro vraždy.

„A co si dělal ty bráško? Nerozčiloval ses už, že ne?" ptal jsem se tiše neboť jsem se chtěl ujistit. Z jeho pohledu jsem se však neuklidnil. Hněv tam byl znát stále a mě to dosti mrzelo, i přesto, že to nebyla má vina. Snad i proto jsem v duchu na pár dní zakopal válečnou sekeru. Ale opravdu jen na pár dní.

,,Yoongi, naštvaný jsem, avšak teď jsem šťastný, neboť jsi i ty a to je to nejdůležitější. Jsem moc rád, že jste si společný čas užili," řekl jsem s úsměvem a následně jsme spolu došli do kuchyně, kde jsme usedli ke stolu a čekali, až nám Taehyung nandá porcí jeho kuchařského veledíla. To značnou dobu trvalo, a tak jsme si čekání krátili povídáním. Na řadu dokonce přišlo i plánování návštěvy hyunga a nuny. Do víkendu bylo daleko, ale já už se nyní těšil.

,,Yoongi by mohl vybrat film, neboť to měl na starosti vždy, a proto bych to neměnil. Já si pak vezmu na starosti zábavu a ty Tae se postaráš o občerstvení. Teda pokud ti to nevadí," řekl jsem a po jeho přikývnutí se široce usmál, načež na něj vycenil i zuby. ,,Yoongi ti pomůže, že?"

Krev ve mě vřela, ale já nemohl udělat nic jiné, než se usmát a přikývnout. To samé Taehyung, a tak jsme si jen popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Samo sebou to celé bylo trapné neboť se Taehyung snažil naznačit, co by rád podnikal jen z bráškou v případě, že by měli možnost osamět. Bráška na to pak nereagoval nebo ho občas kopl do nohy, aby utichl. Z části jsem věděl moc dobře proč, ale nic neříkal, vlastně byl jako duch a jen občas vydal hlasitější zvuk. Jako srkání nebo mlaskání, jinak jsem byl ticho jako myška, až do dojedení. To bylo rámusu, až až a hlavně ve chvíli, kdy jsem byl poslán Taehyunovi pomoc s nádobím.

„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo říkal, ať není na mě nic poznat?" poznamenal jsem nad jeho kyselým obličejem a hned dostal pohlavek, který jsem mu oplatil. Pokud se mohlo někomu zdát, že se touhle rvačkou usmiřujeme, tak byl na omylu. Tohle nebylo ani trochu přátelské, i když to tak vypadalo.