𝙄 𝙇𝘰𝘷𝘦 𝙔𝘰𝘶, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝚢𝚘𝚘𝚗𝚔𝚘𝚘𝚔]

★16★

Válka právě začala a na jejím konci mohl být pouze jeden vítěz. A přesně nějak tak, jsem nazýval napnutou sitauci, kdy jsem byl nadšený, že bráška strávil noc po mém boku a dával to nevědomí širokým úsměvem. Stejně tak dával Taehyung svůj hněv, kdy však nemohl říct ani jedno křivé slovo. Celé to pak schovával za falešným úsměvem a svůj stav odůvodňoval prací. Tloukl nám do hlavy, že se něco pokazilo a nyní čeká na zprávu, že už je to v pořádku. I tak jsem ve své snídani nenašel nic podezřelé a byl překvapen, když konverzaci se mnou vedl klidně a bez výhružek.

„Po práci bych mohl Yoongiho vyzvednout a o víkendu ho odvést k tvé nuně," promluvil náhle a já těkal zprava doleva, abych pochopil, kde je háček. Byl tu návrh z výletem, návrh o tom, aby nás hyung a nuna navštívili, a pak abych já navštívil je. Celé to bylo natolik domotané, až jsem měl více než podezření, že Taehyung potřebuje volné pole. S uchechtnutím jsem pohlédl do svého talíře, ale i tak na sebe strhl pozornost. Obou přísedících.

„N-nic, jen jsem si na něco vzpomenul," byl to jeden hluboký nádech, když jsem vše dojedl a následně se rozhodl uklidit. Měl jsem pak ještě pět minut, abych se do oblékal a následně stanul u dveří, kde čekal na brášku. Jeho zdržení mi bylo hned jasné, avšak já nemohl nic kromě zatnutí pěsti dělat. Tedy pokud jsem se mu nechtěl vyznat rovnou. Co bych mu, ale řekl bylo sporné neboť láska to byla zatím slabá, ale vzrušení velké.

,,Tae, neměň plány. Hyung a nuna už počítají s tím, že pojedou na víkend sem a já to měnit nechci. Navíc je chci vidět i já," řekl jsem mu, krátce ho políbil a nakonec jsem s rozloučením došel ke dveřím, kde stál Yoongi. Rychle jsem se obul a spolu jsme bok po boku opustili dům a zamířili k autu. To jsem již z dálky odemkl a když jsme k němu došli, tak jsme nastoupili, já nastartoval a rozjel se směrem ke škole.

,,Kdyby ti zase něco dělali, tak mi to řekni. Každopádně tě dnes vyzvedne Tae a půjdete na ty brusle," pronesl jsem a doufal, že ti dva už spolu opravdu budou vycházet.

S předklonem hlavy do předu a zase dozadu, jsem si uvědomil jak moc mě krk bolí. Byl to tak stálý čin, až se stal tikem a křečí, snad i proto jsem se za bolavé místo chytil, tiše sýknul a následně se kousl do jazyka. Bráška si na mé štěstí ničeho z toho nevšiml a bez jediného, dalšího slova dojel, až ke škole. Zde jsme oba vystoupili a kráčeli si svým směrem. Bráška do kabinetu a já ke skříňce, kde už z dálky byl vidět sprejem nastříkaný nápis Jeonova kurva. K tomu tam byl malý lístek se slovy: Jak sis užil výlet, nebolí tě prdel? A v tom okamžení jsem lístek roztrhal a snažil se nápis smýt. Bez úspěchu. Slzy mi stékaly po tváři a já na místo toho, abych ze zvoněním šel do třídy, schoval se na toalety.

Zde jsem byl usazený na zavřené toaletě, kolena pod bradou a malé tečky na dlaních. Bylo mi úzko a špatně. Úzko z toho, že si tohle o mě někdo myslí a špatně, že to z části byla pravda. Chtěl jsem brášku jen pro sebe a to nejenom bratrským způsobem. Po tomto uvědomění jsem se nedokázal jen tak zvednout, jít do třídy a čelit jim. Po tom to uvědomění jsem se chtěl pouze skrýt a vyhýbat se všem, hlavně bráškovi.

Bylo už deset minut po zvonění a Yoongi stále nikde. Měl jsem už docela strach, a tak jsem se rozhodl, že dnes bude volná hodina. Nemohl jsem učit. Ne, když tu Yoongi nebyl a ti gauneři se v zadních lavicích zlověstně usmívali. Bylo mi tak jasně, že něco není v pořádku a já hodlal zjistit co. Proto jsem se zvedl od svojí katedry, rychlími kroky jsem došel ke dveřím a než je otevřel, tak jsem se otočil na dva chlapce ze přední lavice. Po mých slovech, aby šli se mnou, se zvedli a společně jsme pak třídu opustili.

,,Běžte najít Yoongiho a já se kouknu jestli není u skříněk. Až ho najdete, tak přijďte rovnou za mnou jasný?" řekl jsem a když přikývli, tak se rozešli po chodbě, na jejímž konci se rozdělili. Já pak šel opačným směrem s nadějí, že na něj narazím.

Uběhla minuta, dvě a po pěti slzy zaschly. S neochotou jsem se zvedl, abych se natáhl po toaletním papíru, utřel jejich ostatky a skoro vyskočil, když se otevřeli dveře a někdo zvolal mé jméno. Tedy skoro. Rozhodně jsem se nejmenoval Jeon vlez do prdelka Yoongi. Vlastně jsem se ani nejmenoval Jeon, ale každý si to takto usuzoval a já neměl síly je opravovat. Nakonec jsem přeci jen musel vylézt, čelit jednomu z mých spolužáku, jenž mě naváděl, ať ho následuji. Z nepochopitelného důvodu jsem tak činil a velice brzy litoval, když jsme šli po chodbě a nikoli do třídy, ale ke skříňkám. Zde byl bráška, koukající na mou skříňku ze zatnutou pěstí. Na slova, kdo to napsal, jsme sborově odpověděli slovem nevím.

„Prosím, neřež to, ano?" snažil jsem se mluvit tiše, nedotýkat se ho, ale přitom ho pohledem vybízel, ať to udělá on. Snad, aby je všechny poslal do třídy, a pak me pevně objal, namísto toho nás vlekl do třídy, kde měl nastat výslech. Takový, jenž značil, že den ode dne to bude horší a bráška si to buď neuvědomoval... Nebo doufal, že je jeho třída svatá.

,,Jste banda pubertálních výrostků, kteří se neumí normálně chovat a mají tak malé sebevědomí, že ho jiným musí schazovat!" řval jsem, křičel a málem i házel věcma. Málem jsem ani nezaregistroval, že přišel ředitel, který nyní stál po mém boku. Kdyby měl možnost mě uklidnit, tak to udělá, avšak já mu tu možnost nedal. Polovina třídy měla sklopenou hlavu a ta druhá mě pozorovala. Pak tu byl samozřejmě Yoongi, kterému z očí tekly slzy a své uši si zacpával, neboť jsem jistě až moc křičel.

,,Je mi jedno kdo z vás je v tom nevinně. Dneska všichni umyjete tu skříňku, a pak se pustíte do dalších. Třeba si někteří z vás zapamatují, že srát mě je zbytečný," řekl jsem, popadl svůj telefon a pohledem jsem vybídl Yoongiho, aby mě následoval a my mohli opustit třídu. ,,Zavolám Taemu, ať tě vyzvedne. Zkusím ho taky poprosit, aby ti zvedl náladu."

Nebo ji zcela zničit. To jsem ovšem nahlas neřekl a jenom si udržoval na tváři tenkou linku, v niž koutky padaly dolů každou minutou, co zde mohl Taehyung stanout. Pevně jsem proto svíral bráškovu dlaň, klopil pohled a jen co pneumatiky zapískaly u mých špiček, stanul před námi můj nepřítel. Bráška mu během hovoru vylíčil co se stalo, a tak naučeně z něj padali slova lítosti, kdy nakonec skončil s bráškovým tělem na svým. Sliboval mu, že se o mě postará, zařídí, abychom se bavili a nakonec mě popatřil, abych nasedl do auta. Sám jsem chtěl jít dozadu, on mě však posadil dopředu a jen co nastartoval, padl mu falešný úsměv.

„Takže k výletu, Yoongi," pronesl chladným tónem, až se zdálo, že se okolní teplota snížila a já mohl vydechovat páru. Nic s toho se však na mé štěstí nedělo, ale i tak se dala atmosféra krájet, zvláště když jsem jeho pohled cítil ze zpětného zrcátka. „Nemysli si, že se mě zbavíš."