𝙄 𝙇𝘰𝘷𝘦 𝙔𝘰𝘶, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝚢𝚘𝚘𝚗𝚔𝚘𝚘𝚔]

★27★

Jako opařený jsem hleděl do jeho tváře a snažil se z ní cokoli vyčíst. Například, zda to myslí vážně, nebo to je jen provokace. Avšak jeho oči mluvili jasně a zřetelně. To, že jsem tu ležel jako prkno nebylo jenom tak, bylo to popohánění k tomu, abych si stáhl dvě vrstvy a odhalil svůj klín. S pokrčením v kolenem, jsem následně zaklonil hlavu a poslepu dlaní vyhledal svůj úd, jenž stál v pozoru. Žádal si nejenom mé, ale i bráškovi pozornosti, neboť on mě dovedl do té bolestné situace. Momentu, kdy jsem nejenom vzdychal, ale i kňučel, opakoval jeho jméno a každým pohybem cítil vrchol. Ten přišle rychle, jako lavina se rozlil po mé hrudi a znečistil mé tričko.

„Gukie," šeptal jsem v okamžení, když se přesunul nad mé tělo a s pyšným pohledem v tváři mě sjížděl od shora dolů. Že tam byl chtíč jsem nemusel zmiňovat, ale i tak učinil. Dotkl se jeho tváře, usmál se a nechal aby mě políbil. Cítil jsem se fajn, více než fajn a doufal, že už nás nikdo nikdy nerozdělí. To jsem se ale zmýlil do minuty, po zaslechnutí domovního zvonku.

S povzdechem jsem se neochotně odtáhl a mezi zuby procedil nadávku. Tichou, avšak pro Yoongieho slyšitelnou. Neochotně jsem se pak zvedl z postele a Yoongimu sdělil, že budem pokračovat tam, kde jsme skončili. Doufal jsem tak, že se Yoongie mezitím nezakryje. Po opuštění pokoje mé kroky mířili k hlavním dveřím. Po chycení kliky jsem dveře otevřel a nemohl uvěřit vlastním očím. ,,Co tu děláš Tae?"

,,Jdu si s tebou promluvit o nás dvou," řekl Tae a bez dalších slov drze vstoupil. Než jsem ovšem stačil cokoli říct, tak naší pozornost upoutal Yoongieho hlas. Tedy především upoutal Taeho, který se i přes protesty vypravil po schodech do patra až k mé ložnici, kde zastavil a jistě hleděl na Yoongiho.

,,Není o čem mluvit Tae, neboť já už přítele mám."

,,Gukie, kdo je tam?" Čtyři slova, jenž jsem chtěl v okamžení vzít zpět. Težké kroky, jenž se rozléhaly mě donutily se natáhnout po dece, zakrýt se až ke krku a po rozevření dveří, kde stál Taehyung, na sucho polknout. Slova, jenž pak bráška řekl mě donutila zrudnout a Taehyunga zatnout pěst. Byl to pak úšklebek, kterým nás sjel a neodvracel pohled do okamžení, kdy ho bráška chytl za paži. Jako kus hadru ho táhl, aby ho vyprovodil zcela, i tak jsem jeho slova, jenž do domu křičel slyšel zřetelně, až se mi dostala pod kůží.

„Ze mě si byl pomalu zhnusený, ale sám si pýcháš bratra? Kdo má být teď kým zhnusený, Jeone?" slova na to jsem neslyšel, pouze nárazy a na závěr prásknutí dveří. Tak silné prásknutí, až jsem naskočil, deku si přetáhl přes hlavu a naslouchal krokům, jenž se blížili. Moc dobře jsem věděl, že je to bráška, ale i tak jsem se cítil špatně a bál se, že to někomu řekne.

Po vstupu do ložnice jsem se opět široce usmál, neboť Yoongieho schovaní bylo roztomilé. Po stanutí u postele jsem z něj peřinu strhl a byl mile překvapen, že zůstal tak jak byl, když jsem odcházel. Sice ne úplně, ale i tak byl jeho klín z části odhalen a mně se to líbilo. Nic mi pak nebránilo dostat se nad něj, vzít jeho dlaně do svých a položit je vedle jeho hlavy. Teprve pak jsem se k němu sklonil a spojil naše rty v další krásný polibek.

Netrvalo pak dlouho a já jeho ruce pustil. Jedna skončila na jeho tváři a druhá putovala pod jeho tričko, abych mohl zmapovat jeho hruď a bříško. Stačil pak jeden vzdych, abych mohl do jeho úst vniknout jazykem a vyhrát boj o nadvládu. Yoongie se pak po mými doteky svíjel vzrušením s já si byl jist, že od teď budu jeho problémy řešit jen a pouze já. Pokud tedy budu v jeho blízkosti. Jako další krok pak bylo odhalení se kterým jsem začal ve chvíli, kdy mu začal svlékat tričko.

Stačila jenom minuta k tomu, abych se ocitl nahý zcela. Už jenom ponožky byly na mých chodidlech, ale i ty jsem stáhl kvůli divnému pocitu. Dlaněmi jsem se přitom držel za bráškovy ramene, aby mi byl na blízko a zároveň jsem měl jistotu, že mě nezalehne. Do polibku jsem se usmíval z jeho doteků, jenž mi nejenom naháněli zimnici, ale i vytvářeli fleky. Přesně kvůli tomu jsem ho na setinu odstrčil, abych si ověřil, že jsou na mém těle narudlé mapy. Svědivé, s pupínky, až jsem měl co dělat, abych se opravdu nezačal škrabat. Namísto toho jsem se pohledem vrátil za bráškou s otázkou na jazyku, jenž mi náhle vyskočila na mysli.

„Mám ti stále říkat jen bráško, nebo bude lepší, když ti budu říkat Gukie?" optal jsem se tiše a doufal, že chápe, proč se ho ptám. Přeci jen jsem mu celý dosavadní život říkal bráško, protože byl můj bráška. Ale nyní už byl více než bráška. Byl můj přítel, jak sám Taehyungovi řekl.

,,Říkej mi tak, jak ty sám chceš zlatíčko," řekl jsem mu s úsměvem a opět se na krátký moment přisál na jeho rty, než jsem se opět odtáhl. Hledíc na jeho dokonalé nahé tělo zatímco co on svlékal mě, jsem měl co dělat, abych se udržel. Naštěstí úspěšně, a tak když mi zůstali pouze boxerky, tak jsem ho zastavil. Nic nemělo být uspěchané a já si za tím chtěl stát. Byl to přeci jen pro nás oba teprve začátek a i když já už byl ve vztahu zkušený, tak Yoongie ne. Musel jsem tak na vše pomalu, avšak nikdo mi nemohl zakázat ho vidět nahého. Ovšem netrvalo dlouho a já si uvědomil jednu věc. My vlastně o vztahu nemluvili. Pouze jsme si vyznali své city, ale nic víc a já to tak rozhodně nechtěl nechat.

,,Yoongie?" Promluvil jsem, abych si získal jeho pozornost a když se tak stalo, jsem pokračoval. ,,Chceš být můj přítel? Vím, že jsem tě tak před Taehyungem nazval, avšak já se tě nezeptal."

„A-ano, ano, chci. Chci být tvůj přítel, Gukie," skandoval jsem a pomalu se zvedal, abych se dostal na jeho klín. Nohy jsem takto omotal kolem jeho těla, ruce spojil za krkem a tvář měl v blízkosti té jeho, abych mu věnoval polibek. Nijak drobný, ale ani vášnivý, neboť to nebylo nic pro mě. Ten, kdo to tady vedl byl Gukie, nikoli já. I tak jsem si tuto chvilku užíval, jak jen bylo možné, až do poslední špetky dechu, kdy jsem se odtáhl. Se stálým, širokým úsměvem a nevhodnou poznámkou na jazyku, kterou měl v plánu tuto idylku zkazit. „Ale teď mám hlad a měl bych dodělat ty úkoly, pomůžeš mi?"

Pohled, jenž mi po těchto slovech věnoval, byl k nezaplacení. Nadšení zmizelo, objevilo se rozhořčení a protočení očí, které nakonec vedlo k mlasknutí. Po něm se zvedl, sebou vzal mě a táhl do kuchyně, přeci jen pokud jsem chtěl jídlo, musel jsem přiložit ruku k dílu.