𝙄 𝙇𝘰𝘷𝘦 𝙔𝘰𝘶, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝚢𝚘𝚘𝚗𝚔𝚘𝚘𝚔]

★30★

Gukie:
Yoongie?
Kde jsi? Nebyl si na hodině.

Yoongie💫:
Omlouvám se
Udělalo se mi špatně
A jeden spolužák se mě ujal
Nemusíš se bát
Brzy půjdu domů

Gukie:
Dobře.
Já se vrátím v pět.
Máme poradu.

Yoongie💫:
Rozumím
Budu se na tebe těšit 🥺

Gukie:
Děje se něco?

Yoongie💫:
Ne, jen mi chybíš 🙈

Gukie:
Ty mně taky.
Už se těším až se vrátím domů a něco podnikneme

Yoongie💫:
Dneska asi ne 🥺
Omlouvám se
Ale
Jen co mi bude líp, tak ano

Gukie:
Dobře.
Ale i tak to platí pokud by se ti udělalo dobře.
Určitě to jsou jen nervy.
To znám.
Máš prostě strach z té party.
Ale teď si doma a v bezpečí.
Tak hlavu vzhůru.
Kde je ten můj rozkošný bráška co se usmívá?
😇😇

Yoongie💫:
Já ani nevím...
Byl probodnutý tisíce pohledy a nyní se bojí vyjít na povrch 😭

Gukie:
Já tě chápu, ale nezapomeň.
Už nejsi jen můj bráška jasný?
Takže hezky hlavu vzhůru ano??
😇😇

Yoongie💫:
O to je to horší
Oni to tuší 😭

Gukie:
Tak si z toho nic nedělej.
Nemáš se za co stydět ano?
Miluju tě takže hlavu vzhůru jasný?

Yoongie💫:
Ale
Dobře 🥺
Pokusím se
Taky tě miluji

Gukie:
Tak hezky úsměv.
Až se vrátím tak něco podnikneme dobře?
Jiná zítra přijede hyung a nuna.
Budem probírat to stěhování😇

Yoongie💫:
Cože?
Ale
Dobře 🥺

Gukie:
Uvidíme se v pět.
Teď už se koukej usmát😇

Yoongie💫:
To ale nejde 😭

Gukie:
Jde.
Věř mi ano?

Yoongie💫:
NEJDE

Gukie:
Aspoň se pokus ano?
Miluju tě.
Uvidíme se doma ano lásko?

★ ★ ★

Byl jsem zhnusený, pošpiněný a plný nenávisti sám k sobě. S vděčností ke všem svatým jsem mohl být rád, že to vše bylo povrchové a nikdo nešel do mého nitra, i tak jsem z toho měl výčitky svědomí a pokaždé, když zavřel oči, viděl odhalená těla. Noční můra do konce mých dnů, kdy se auto s těmi čtyřmi vzdalovalo a já ze slibem mlčenlivosti seděl u domu a plakal. Zhlížející pak na poslední textovku, jsem nevěděl, co napsat. Nelíbilo se mi, že mu opět lžu a zapírám pravdu, jenž by urychlila naše stěhování. Opravdu jsem se těšil, až budu opět doma, v blízkosti přátel, rodiny a hlavně bok po boku brášky. Náhle mě popadla zvědavost, zda to řekne nuně a hyungovy, jak budou reagovat? Bál jsem se, bezpochyby a hodně, i tak jsem věděl, že mě nedá a navždy bude milovat. Stejně jako já jeho.

Až po půl hodině jsem se zvedl, rozešel ke dveřím a po jejich odemknutí vstoupil do domu. Zde jsem pociťoval jak se stěny kolem mě stahují, šeptají si a smějí. Instinktivně jsem si zakryl uši, běžel do pokoje a zde padl do měkkých peřin. Dokola jsem si opakoval, že jsem nic špatného neprovedl, že to vše bráškovy řeknu. Knedlík v mém krku mluvil o něčem jiném.