𝙄 𝙇𝘰𝘷𝘦 𝙔𝘰𝘶, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝚢𝚘𝚘𝚗𝚔𝚘𝚘𝚔]

★12★

Uplynula minuta, dvě a já byl na vážkách zda využít situace a pomoci si od problému, jenž zavinil neznámý podmět. Též tu byla možnost, abych se zvedl, vešel do sprchového koutu a nechal se polít studenou vodou. Ona představa mě však donutila sebou cuknout, dát se do svlékání a při posledním kousku jsem opět rudl, neboť můj klín šel navrh. Bylo to trapné. S hlubokým nádechem jsem vlezl dovnitř, nechal za sebou klapnout dvířka a natáhl se po hlavici, abych pustil teplou vodu. Nic. Jen stoupající tlak a bolest, kdykoliv jsem se sebe jen trochu dotkl. Měl jsem na výběr a přitom si vybírat nechtěl. Pouze, aby můj problém zmizel stejně jako se objevil, nad tělem brášky. Zatřásl jsem hlavou.

Stálé ticho mě pobízelo k jednomu, uchopení svého údu, přejetí po vztyčené délce a skousnutí rtu neboť to bylo jak bolestné, tak hanebné. Pouze díky zvědavosti jsem věděl, co to masturbace je a kdyby nebylo lidí kolem, jistě bych nerozuměl ani sexu. Nic s toho mi však nebylo blízké, vždy mě to nutilo někam zalézt a doufat, že nic s toho nebudu muset řešit. Jak šeredně jsem se pletl. S cuknutím jsem sám sebe více zmáčkl a mohl spatřit drobné pupínky, jenž mi připomínali jak moc je má kůže citlivá. Zvláště, když jsem opakoval rychlé pohyby nahoru a dolu.

Chtěl jsem to mít rychle za sebou, dříve než se bráška vrátí a bude mít dotazy. Proč stojíš opřený uprostřed sprchy a plýtváš vodou? Proč se sám sebe dotýkáš a vzdycháš moje jméno? Dva dotazy, co mi podlomily kolena. Zůstal jsem tak sedět, se skrčenými nohy, dlaní v klíně a pumpující, kdy jsem opravdu myslel na bráškovo tělo, jenž mou mysl pohltilo. Z lápáním po dechu, pak netrvalo dlouho, abych došel svého vrcholu a zaslechl otevírající dveře.

,,Nesu jídlo, Yoongie! Měli pizzu, tak jsem nám jí vzal," sdělil jsem s úsměvem a když jsem došel do kuchyně, tak jsem vyndal dva talíře, dal je na stůl a na každý dal čtyři kousky pizzy. Do skleniček jsem pak nalil džus a usazen u jídelního stolu pak čekal, až se ke mně přidá i Yoongi. To pár minut trvalo, neboť voda ještě v koupelně značnou dobu tekla a když byla konečně vypnutá, tak Yoongi i přesto přišel až po třetím zavolání.

,,Stalo se něco?" zeptal jsem se když usedl a na jeho tváři jsem nespatřil úsměv. Důvod se strachovat zda se něco nestalo byl tak na místě.

„Ne, všechno je v pořádku," lhal jsem. Byl si toho více než jist, ale nijak se tím netrápil. Nebyl na to ani prostor, když mé tělo bylo poseté rudými fleky, můj klín značně v klidu a jídlo přede mnou. Snažil jsem se proto i nahodit falešný úsměv, popřát mu dobrou chuť a hned se pustil do jídla. Plná pusa byl můj plus a myšlenka na jídlo vytěsňovala ty jiné. Ty špatné myšlenky, kdy jsem si v hlavě dával facky. Bráška byl stále zadaný, moje rodina a tedy více než nedostupný. Opakoval jsem si to v hlavě, co minutu, ale i tak se přistihl jak na něj koukám.

I on to věděl, optal se co se děje a já odvětil, že nic. Koukat jsem nepřestal. Naopak tiše naslouchal jeho plánům na další dny a přitom vymýšlel plán jak objasnit, že s ním dnes spát nebudu, ale i tak v noci dolezu. Slova pak o tom, zda se chci dívat na film, šli mimo mě. Zpětně jsem musel přikyvovat, dělal že stále hladově jím, ale přitom jsem se chtěl jen někam zašít. Mimo brášku a obavy o to, že opět nastane problém.

„Půjdu si umýt ruce," poznamenal jsem, když byl můj talíř prázdný a hned na to se zvedl. Tiše jsem se odebral do koupelny, pustil teplou vodu a hned na úvod zbádal tři nové pupínky. Chtělo se mi plakat, když jsem se instinktivně natáhl po hygienické taštičku, ale mastičku nenašel. Nikde. Proud slz byl tak na pochodu a já opět seděl na zemi. Ve vodě a se svědivým pocitem, jenž neměl konce.

Pískal jsem si písničku, jenž hrála v hotelovém výtahu a utkvěla mi tak v paměti. U toho jsem umýval nádobí a čekal, až Yoongi opustí koupelnu a mi půjdeme splnit druhý bod z dnešního seznamu. Lyžování. Tento fakt mě však donutil se zamyslet, zda Yoongi vůbec někdy na lyžích stál a když jsem v hlavě nenašel žádnou takovou vzpomínku, kde bych ho viděl na lyžích, tak jsem byl rád za rozhodnutí, zaplatit instruktora.

Připraven a oblečen jsem mířil k dveřím od pokoje, když v tom jsem z koupelny uslyšel tiché vzlyky. Ihned jsem se tak vydal ke dveřím od koupelny, zaklepal a čekal na odpověď. ,,Yoongi je vše v pořádku?"

„Jo, teda ano, všechno je v pořádku!" hlas se mi ve vnitru třásl, ale i tak byla má slova pevná. Jeden z mála momentů, kdy jsem se musel zvednout jakoby se nic nestalo, stáhnout rukávy níže a čelit jeho pohledu, přičemž se mě mohl ptát, proč mu lžu. Ale já nelhal. Pouze skrýval své pravé pocity a doufal, že je nebudu muset objasňovat. Tiše jsem proto jen kroutil hlavou, když se mě stále dokola ptal a já ho jen odbil slovy, že se hned obleču. Hned to rozhodně nebylo a ani jsem neměl sílu někam jít. Chtěl jsem si pouze lehnout, zabalit se do deky a spát. Též jsem ho však nechtěl zklamat a zkazit mu den.

Snad i proto jsem byl překvapen, když mě pobídl, ať se posadím a sám si klekl přede mě, držící mé dlaně. Jenom pohledem se mě ptal a já hledal vhodných slov, i když jsem jich na jazyku měl plno. Pravdu jsem však říct nechtěl. Nechtěl jsem si připadat ještě slaběji, když bych mu musel říct důvod rudých skvrn, kdy jsem zapomněl svou mast. Byl jsem si jist, že by si náhle zahrál na mého hrdinu a odněkud by ho vytáhl. Ovšem mi nebyli v pohádce, nic co by mi pomohlo zde nebylo a já mohl jen doufat, že mi nabízený prášek pomůže.

„Neumím lyžovat," poznamenal jsem, když mi zopakoval poslední plán dnešního dne. Taky mě upozornil, že to nevadí a nemusím mít starosti. Hned mi bylo jasné, že mě buď bude sám učit nebo někdo jiný. V tuto chvíli jsem doufal v tu druhou možnost, i když jsem z nikým jiným než z bráškou být nechtěl. Neměl jsme však na výběr. Nebo ano? Být s ním a čekat, kdy se to opět stane nebo být s někým cizím, a tedy v bezpečí. Bezpečí před trapasem a nutností vysvětlování.

Dlouhou chvíli jsem přemýšlel, zda lyžování nenechat na další den, avšak když se Yoongi zvedl a došel ke dveřím od pokoje, tak bylo rozhodnuto. S úsměvem jsem ho tak následoval až před pokoj, kde jsem zamknul a my oba se pak vydali ven před hotel, kde nás již čekal instruktor. Já lyžovat uměl, a tak to pro mě nebyl žádný problém. Yoongi však ne. Proto musel nyní dávat pozor na slova instruktora a mě odháněl pryč.

,,Budu jezdit tady tak kdyby něco, hned přijdu," sdělil jsem Yoongimu s úsměvem a nakonec se od nich vzdálil. Kousek od lanovky jsem si nazul lyže a byl tak připraven vyjet lanovkou na samí vrchol kopce.