Trying my best | Taehyung ff

[8] N-nez-věstný

Probudila jsem se do deštivého rána.Bolela mě hlava.Byla to regulérní migréna.Šla jsem si dolů pro aspirin, ale nebyla jsem jediná.Stáli tam Kook a Jimin a zapíjeli prášky.Nastavila jsem ruku, do které mi přistál prášek a rychle jsem ho spolkla.,,Dobré ráno přeju," řekla jsem a uchechtla se.Fakt skvělé ráno.,,No dobré," řekl Chim.

Ráno probíhalo řekněme normálně, až na časté zapíjení aspirinu.Nic moc jsme nesnědli, protože nám bylo špatně.

Když bolest pominula, což bylo asi kolem 15:00, šli jsme se dívat na film.Všechno až na počasí bylo ok.

Najednou mi zazvonil mobil.Neznámé číslo.,,Prosím?," zeptala jsem se.
,,Aurora Wellsová?" ozvalo se.
,,U telefonu," odpověděla jsem.V tomhle bodě už jsem byla trochu vyděšená.,,U telefonu šéf vašeho přítele.Je Hwang Hyunjin s vámi?," zeptal se.Zaskočilo mě to.Není v práci?,,Není.Neměl by být v práci?" zeptala jsem se.,,Právě proto vám volám.Myslel jsem, že je s vámi.Jeho mobilní telefon je nedostupný," řekl, načež se mi zvedl tep.,,Chcete říct, že je Hyunjin nezvěstný?" zeptala jsem se s husí kůží.,,Nejspíše ano," odpověděl muž.,,Nahlásím to na policii.Vy se držte.Nashledanou," řekl.V tuhle chvíli jsem se sesypala na zem.Co se to děje?

,,Auroro, co se děje?" zeptal se Kook trochu hystericky.,,H-Hyun-jin je n-nez-věstný," říkala jsem mezi vzlyky.Všichni ke mně přiběhli a začali se vyptávat.Ale já neposlouchala.Jen jsem brečela a koukala ven.Déšť zesílil.Mraky jsou jako já.Pláčou.

Zavřela jsem se v pokoji.Byla jsem tam po zbytek dne.Nic jsem nedělala.Jen jsem ležela.Já vím, že je třeba v pořádku, ale co když ne?Co když se mu něco stalo?

Někdo zaklepal.,,Dále," řekla jsem jako tělo bez duše.Vstoupil Jungkook.Pohlédla jsem na něho se zoufalým výrazem.,,Aury, všechno bude dobrý.Určitě je v pořádku, jen nemohl do práce," řekl, čímž mě malinko uklidnil.Zakývala jsem na souhlas a šla s ním do obýváku, kde kluci něco probírali.,,Chceš koukat na film?" zeptal se mě Tae.Na film jsem neměla ani pomyšlení.Musela jsem myslet jen na Hyunjina.,,Jo, klidně," řekla jsem.Potřebuju se odreagovat.

Koukali jsme na komedii, romantiku, horor...nic z toho ve mně nevzbudilo emoce.Přivádělo mě to k šílenství.A nejspíš nejen mě.

Pak jsem šla do pokoje.Hodně jsem přemýšlela.Samota mi pomáhá v přemýšlení.Napadlo mě, že Hyunjin někde zabloudil.Ve městě to nikdo z nás moc nezná.Nebo mu nebylo dobře a musel se někde po cestě zastavit.Ale potom tu byly horší scénáře, o kterých odmítám mluvit.

Čas rychle ubíhal a já žila ve strachu.Ale zároveň v přesvědčení, že je Hyunjin v pořádku.Mysl mi nedovolila jíst.Byla to nepopsatelná úzkost.Svíralo mi to žaludek.

Jednou, když jsem ležela u sebe v pokoji, někdo zaklepal.,,Dále," řekla jsem.Objevil se Tae.Nečekala jsem ho.Byla jsem si tak nějak jistá, že je to Kook, ale nebyl.,,Ahoj," řekl Tae soucitným hlasem.,,Ahoj," oplatila jsem mu pozdrav.Sedl si ke mně na postel, ale jako by zapomněl proč vlastně přišel.Chvíli otevíral pusu na prázdno, ale pak se zhluboka nadechl a promluvil.,,Jen jsem chtěl říct, že je mi to líto a že se to všechno určitě spraví.Jsme tu pro tebe a můžeš s námi mluvit, když budeš chtít," řekl a sklopil zrak.Kývla jsem.,,Proč se tohle děje?" zeptala jsem se.
,,Na tohle ti asi nikdo neodpoví,"
odpověděl.Zakroutila jsem hlavou.,,Je to zvláštní.Mít takovou nejistotu.Být neustále v úzkosti," řekla jsem.Na to neodpověděl.Chvíli jsme seděli v trapném tichu.,,Můžu?" zeptal se Tae a pokynul na místo vedle mě.Kývla jsem a na to si lehl.

Povídali jsme si o různých věcech.Upřímně, bylo mi s ním dobře.Jako bych na chvíli zapomněla na vnitřní úzkost, jež mě svírá.Leželi jsme tam dlouho.Snad až do noci.Když odešel, vyndala jsem si z tašky svůj deník a napsala čtyři slova.

Hlava bolí, srdce svírá.

...

j-hope you like it 🦋
~Nat✨