„Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku."
~William Shakespeare
Ráno jsem se po noci bez zlých snů probudila do pochmurnějšího dne.Začalo mi být zase smutno.Ale vím, že musím být silná.
Dole jsme si dali snídani, již po dlouhé době v lepší náladě i když je pochmurné den.Pohřeb.Trochu jsem se najedla, ale i tak se bojím, že to vyzvracím.
Šla jsem se do pokoje nachystat.Ze skříně jsem vytáhla nějaké černé věci a nakonec se rozhodla pro tohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyslékla jsem se do spodního prádla, ale zjistila jsem, že jsem si nenachytala podprsenku, tak jsem se vydala k šuplíku, ale někdo mi vtrhnul do pokoje.Byl to Tae.,,Ježiš promiň," řekl a zakryl si zrak.Něco ho ale donutilo si zase oči odkrýt.Díval se na moje kostnaté a hubené tělo.Chvíli otevíral pusu na prázdno, ale pak promluvil.,,Musíš jíst," řekl.,,Nevím jak.Všechno co sním, jde stejně ven," řekla jsem mu na to.Už jsem neměla co skrývat.Stejně by se to jednou dozvěděli.Vypadal, že se za chvíli sesype.Bylo mi ho líto.Neměla jsem to nechat zajít tak daleko.,,Obleč se a pojedem.O tom si ještě promluvíme," řekl a odešel.Nejspíš to šel říct klukům.Oblékla jsem se, namalovala a učesala.
Sešla jsem po schodech dolů a byla připravená jet na...tohle jsem doufala, že nebudu nikdy muset říct...na Hyunjinův pohřeb.Opět jsem trochu zesmutnila.,,Vypadáš hezky," řekl Chim.Usmála jsem se na něho.,,Chtěli by jsme se tě na něco zeptat," řekl Joon.Skousla jsem si nervózně ret.,,Tae nám řekl, že jsi hubená jak anorektička.Nevím, jak se to dozvěděl, ale trápí nás to," řekl Jin.Chvíli jsem přemýšlela, co říct.,,Jednou jsem se nenajedla.Neměla jsem chuť k jídlu.Úzkost a strach mi sevření žaludek.Když jsem opět měla v rámci možností chuť k jídlu, všechno jsem vyzvracela.Nechápu to," řekla jsem jim na to.Bylo ticho.Kluci se na sebe navzájem dívali a nevěděli, co říct.,,Musíš zajít k doktorovi," řekl Yoongi.Kývla jsem. ,,Zajdu tam hned, jak budu moct.Teď ale chci dát sbohem svému příteli," dodala jsem k tomu.
Jeli jsme v dešti.Všechno bylo takové pochmurné.Nejen nálada, ale i počasí.Už jsem nebyla hystericky smutná a ani jsem tak nebrečela.Ale o to víc mě to sžíralo.Že jsem mu nemohla pomoct.Že jsem se s ním nestihla rozloučit.Prostě mi jen tak odešel.
Přijeli jsme do jednoho kostela a tam už byla jeho rodina.Já a kluci jsme seděli vpředu.
Za chvíli přišel kněz a začal mluvit.Nikdy jsem si nemyslela, že se tohle stane.Ano, měla jsem o něj vždycky strach, ale nikdy jsem nepomyslela, že ve 22 letech budu na jeho pohřbu.Kněz něco povídal, ale upřímně, já neposlouchala.Tikala jsem očima z rakve ven, z venku na kluky a takhle pořad dokola.Po chvíli se mi opět začaly slzy kutálet po tvářích.
Poté někdo z jeho rodiny pronesl smuteční řeč, přičemž jsem se rozbrečela o něco víc.Zabořila jsem hlavu do Taeho ramene.Už jsem se nemohla dál dívat na rakev.
Když skončilo řečnění, šla jsem dát Hyunjinovi k rakvi kytku a dopis.Když jsem viděla jeho studené tělo bez života, začalo se mi dělat úzko.Hlava mě bolela.Nevydržela jsem to.Musela jsem ho chytit za ruku.Nikdo si toho nevšiml.Jen jsem držela jeho studenou ruku.Zavřela jsem oči, přičemž mi ukápla další slza.
Já a kluci jsme nezůstali na hostinu.Už jsme chtěli domů.Navíc by nás tam pravděpodobně rodina nechtěla.
Když jsme přijeli domů, šla jsem se do pokoje převléct.Vzala jsem si Hyunjinovo tričko.Všechno oblečení jsem si nechala.Vonělo jako on.Chodil v tom on.Proto ho takto budu mít u sebe.Budu se cítit, jako kdyby byl se mnou.Doufám.Vzala jsem si ještě jeho tepláky a chtěla jsem si číst deník, ale do pokoje přišli kluci.,,Nechtěla by jsi něco podniknout s námi?Bez tebe není zábava," řekl Joon.Chvíli jsem nevěděla, co říct.,,No, chtěla jsem si číst svůj deník, ale to počká," řekla jsem.
Šli jsme s klukama do kina a hráli hry.Byla to sranda.Po dlouhé době jsem se zase dokázala smát.Řekla jsem si, že by to tak chtěl.Určitě by nechtěl, abych byla celý život smutná.
~
O týden později
Měla jsem hodinu baletu, ale nechtěla jsem tam.Bohužel jsem musela, protože za rok máme vystupovat v baletu Romeo a Julie.Přidělovaly se role, ale bála jsem se, že to nezvládnu.
Oblékla jsem se do úboru:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Opět nám dávala kroky a my je museli opakovat.Někdy jsem se zamyslela a nevnímala.Pritchetová mě napomínala.
,,Auroro, pojď do mého kabinetu," řekla a pokynula směrem k jejímu kabinetu.Co jsem provedla?Vyhodí mě?Napomene mě?
Usedla jsem na židli před jejím stolem.,,Co se to s tebou děje, Auroro?" zeptala se, načež jsem sklopila zrak.,,Jsi smutná, nedáváš pozor.Přivádí mě to k šílenství," dodala.Nadechla jsem se a začala mluvit.,,Před týdnem mi zemřel přítel.Cítím se špatně a myslím na to," řekla jsem a ona mě chytila za obě ruce.,,Já tě chápu," řekla. Moc jsem tomu nevěřila.,,Omlouvám se, že v tuhle chvíli nesplňuji vaše očekávání, ale stále se necítím nejlépe," řekla jsem a vydala se ven.
Poté jsem dávala větší pozor.Nechci s ní tenhle rozhovor někdy opakovat.Je mi to proti srsti s někým, koho neznám a nemám ho příliš v lásce.
Při pauze na pití ke mně přišla Naomi.,,Co se stalo?Proč jsi tak strašně hubená?Proč neodepisuješ na zprávy?" ptala se Naomi.Polkla jsem na sucho.,,Děje se něco?" zeptala se ještě jednou.Ukápla mi slza.A pak ještě jedna.Naomi se chvíli nechápavě dívala, ale pak mě objala.,,Hyunjin měl autonehodu," řekla jsem.Sevření zesílila.
Tancovala jsem jak nejlépe jsem uměla.Odreagovalo mě to od myšlení na to.
,,Rozhodovala jsem se u role Julie, ale nakonec jsem se rozhodla ti dát šanci, Auroro," řekla.Upřímně jsem se usmála.Byla jsem ráda, že budu hrát Julii.,,Roli Romea zatancuje Jimin," řekla a Jimin se na mě podíval pohledem ,,Už zase."
Doma jsme s Jiminem trénovali některé kroky.Dělali jsme blbosti.Několikrát jsme upadli.Smála jsem se.Bylo fajn se smát.
