„Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku."
~William Shakespeare
Probudila jsem se do zasněženého, vánočního rána.Do pokoje se mi z kuchyně linula vůně cukroví.
Vstala jsem a šla po vůni směrem do kuchyně.Po cestě jsem se setkala s dalšími čmuchaly a společně jsme šli až do kuchyně, kde nám Seokjin nachystal k snídani několik druhů cukroví a horké kakao.
Všichni jsme usedli ke stolu a pustili se do toho voňavého, čerstvě upečeného cukroví.Mňam!Při jídle jsme se bavili o různých věcech.Hlavně o Vánocích.Normálně by jsme šli na nějakou vánoční párty, ale dnes jsme se rozhodli to oslavit společně, bez cizích, zvracejících lidí.Otevřeme si víno, s Jinem nachystáme bohatou večeři a budeme si to užívat jen v kruhu "rodiny".Chtěli jsme pozvat i Naomi, ale ta jela za rodinou do Daejeonu.,,Už máte dárky," zeptal se Joon zvědavě.V Koreji se slaví Vánoce velice podobně jako v Americe.Dárky se rozbalují až další ráno.Santa se tu ovšem jmenuje Harabujee a má spíše modré barvy.I tak jsou Vánoce nejlepší svátek ze všech.A to se tu v Koreji slaví skoro všechno, co jde!,,Já jo," řekla jsem samolibě.Pro každého jeden, plus ještě jeden pro všechny dohromady.Doufám, že se jim to bude líbit.,,Já taky," řekl Kook a po něm to zopakovali všichni ostatní.
Po snídani jsem šla do koupelny spáchat ranní hygienu.Osprchovala jsem se a v rámci možností namalovala.Večer už toho nebudu schopna.Taky jsem se učesala.Před pár dny jsem se byla stříhat a dobarvovat, takže moje vlasy už nevypadají jako vrabčí hnízdo.Oblékla jsem si pro změnu trochu slavnostní oblečení:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Alespoň něco na ten způsob.Po dlouhé době jsem si zase vzala něco...víc...ženského.
Sešla jsem po schodech a kluci na mě upřeli své zraky.,,Wow," neudržel se Kook.Usmála jsem se a pokračovala v sestupu ze schodů.Poté jsme s kluky šli dodělávat ozdoby a někteří vyvolení šli pomáhat Jinovi vařit a péct.Byla jsem mezi nimi, samozřejmě.Kupříkladu Namjoon měl přísný zákaz vstupu do kuchyně, když jsou hořáky zapnuté.A na lince je nádobí s jídlem.V podstatě tam nesmí nikdy, ale to je jedno.
Pomáhala jsem Jinovi vařit kimchi a poté nás čekalo ještě několik tradičních korejských jídel jako například japchae a bulgogi.Mezitím Tae, Jimin a Kook zdobili vánoční stromeček.V tradičních korejských Vánocích se stromeček sice nestaví, ale i tak v některých rodinách tato tradice funguje.My to děláme zejména kvůli mně.Chci mít Vánoce alespoň trochu jako v Česku.Yoongi nám též pomáhal s vařením a Namjoonův hlavní ukol byl, nedotýkat se ničeho křehkého.Jeho druhý, méně důležitý ukol byl pokládat (nerozbitné) ozdoby na parapety oken, na stoly a jiné viditelné místa.
Všichni jsme byli zaměstnaní a usměvaví, ale já jsem vevnitř nebyla tak šťastná, jak jsem se zdála.Panoval ve mně zmatek.Vypadalo to, že Jungkook to překousnul a jsme dál přátele, ale Taehyung je nějaký divný.Možná nějaké trable s Lee.Nedávno jsem ji poznala a myslela jsem, že mi vybouchne hlava.Ona asi spadla z Měsíce nebo co!Jak muže někdo být tak tupý?Nechápu Taeho, jak s ní muže vydržet.Vždyť její IQ je asi tak vysoký, jako moje ego.NA BODĚ MRAZU!Asi si s Taehyungem rozumí hah.Dobře, možná tyhle blbosti říkám, protože na Lee žárlím, ale co mám dělat?Nemůžu dělat nic.Prostě budu do konce života sledovat, jak Taehyung dožije s touhle nánou.
Z mého myšlení mě probrala pronikavá bolest v levém ukazováčku.Všimla jsem si, že jsem se řízla a to docela dost.,,Auvajs," řekla jsem si pro sebe a olízla z prstu krev.,,Jsi v poho," zeptal se Gi, když si všiml, že krvácím.,,Jo jsem, jdu si to ošetřit," řekla jsem a chtěla se vydat do koupelny, ale někdo mě vyrušil: ,,Půjdu s tebou a pomůžu ti," řekl Taehyung a už si to kráčel směrem ke mně.Protočila jsem očima a šla jsem.
V koupelně Tae vytáhl lékárničku a v ní dezinfekci.Měla jsem prst celý špinavý od různého koření a to způsobovalo pálení.Dost silné.Taehyung vzal můj prst a olízl ho.Dělala jsem jako že nic, ale uvnitř jsem bublala vztekem a zároveň poblázněním lásky.Tae vzal do ruky dezinfekci a postříkal mi říznutý prst.Začalo to pálit o to víc.
Pohled Taehyunga:
Snažil jsem se ji škádlit, ale nedala na sobě nic znát.V hlavě mi kolovaly ty samé otázky.Je to pravda?Má mě ráda?
Olízl jsem jí prst a ona nic.Ale její tlukot srdce byl slyšet na míle daleko.Kdykoliv jsem se jí dotknul, napnuly se jí svaly a její tlukot srdce zesílil.
,,Proč jsi tady?Zvládla bych to sama," řekla zničehonic a já k ní vzhlédnul.,,Prostě jsem chtěl," odpověděl jsem chabě a usmál se.Ona si však stále chovala kamenný výraz a ani se na mě nepodívala.
Když jsem jí na prst přilepil náplast, chtěl jsem se zvednout a jít, ale něco ve mně zaváhalo.Nejradši bych ji opět přitiskl ke zdi a políbil, ale to nemůžu udělat Lee.Musím se s ní rozejít.
Pohled Aurory:
Zaváhal.Chvíli stál ve dveřích a pak se opět rozešel a zmizel v chodbě.
Zabořila jsem hlavu do kolen a hluboce si povzdechla.Kdyby jsi jen věděl, proč se chovám tak, jak se chovám.
Sešla jsem po schodech dolů a vrátila se do kuchyně.,,Dobrý," zeptal se Seokjin a já kývla.
Byli jsme se vším hotovi při západu slunce.Všechno jídlo bylo připraveno, ozdoby na svých místech a stromeček svítil.Vánoční nálada začala přicházet i do mé hlavy a já se nechala unášet.
Uvařila jsem čaj a s kluky jsme do večera koukali na vánoční pohádky.
V 8 večer jsme si sedli ke stolu a nalili víno.Já, Jin a Yoongi jsme na stůl donesli všechno jídlo a pustili se do přípitku.Jako vždy pronášel přípitek Jin, jakožto nejstarší z nás.,,Tento rok jsou pro mě Vánoce šťastnější a veselejší svátek než obvykle.Uvědomil jsem si, že naše Aurora není samozřejmostí a tím docházím k poučení.Doufali jsme, že se vrátíš," řekl Jin a pohlédl na mě s milým úsměvem.,,Jsi pro nás jako sestra.Konkrétně pro mě jsi jako dcera.Bez tebe nejsme kompletní.Tobě přeji, ať najdeš konečně svou pravou lásku," řekl, mrkl na mě a pokračoval: ,,A též ti přeji, aby jsi byla zdravá, šťastná a aby jsi nás už nikdy neopustila." Bylo to tak milé!Poté ještě chvíli mluvil a nakonec jsme si připili s velice překvapujícími slovy: ,,Na Auroru!" Všichni- kromě mě -jednohlasně připili tímto způsobem a napili jsme se.
Jedli jsme povídali si a byli jsme šťastní.Jinův přípitek mě neskutečně potěšil a ani si neumíte představit, jak mi zvedl náladu.Od té doby jsem se už jen smála a radovala se.Taky za to částečně mohl alkohol, ale to s tím nesouvisí, hah.
Po zbytek večera jsme pili, smáli se a koukali na pohádky.Ani jsme se tolik neopili.Alespoň na nás.
Asi o půlnoci jsme se všichni šli umýt a šli jsme spát do svých pokojů.
