Trying my best | Taehyung ff

[9] Šípková Řůženka

Bylo to už 3. den po oznámení a pořád ho nenašli.Začínala jsem ztrácet naději.Nejedla jsem.Nepila.Úzkost byla stále větší a větší.Když si to tak shrnu, vlastně jsem od začátku neměla moc naději.

Vstala jsem a oblékla si vytahanou mikinu a tepláky.Bylo 9:00 a já se vydala dolů.Ráno si většinou povídám s Jinem a děláme snídani.

Je pravdou, že se s klukama cítím dobře.Ale ani kluci nezaženou zlé sny a úzkost, jež mě provází.Jen mám s nimi pocit bezpečí s klidu.Ale není to natolik účinný lék.

Ráno bylo klidné.Bouřka, jež řádila dva dny byla pryč, ale zanechala za sebou své šedé oblaky.Sem tam vykouklo modré moře na nebi.Cítím se jako to nebe.Sem tam se ve mně objeví naděje, ale vzápětí ji spláchne šedý oblak nejistoty a pesimismu.

Už jsem ale byla klidnější než dny zpátky.Smířenější.Ale stále jsem v hloubi duše doufala, že všechno špatné není pravda.Že je někde tam venku.Ale vzápětí mi došlo, že pokud ano, tak je sám a nejspíš neví, co má dělat.Je to strašné.To jak je člověk bezmocný.S osudem nic neudělá.

Přes den jsme se šli projít ven.Pak jsme hráli deskovky.Kluci se opravdu snažili mě rozveselit.A někdy se jim to i povedlo.Ale většinu času to byl nahraný smích. Nepřirozený.Nejspíš to poznali.

Taky jsme jen tak leželi venku na dece a nic nedělali.Kluci mi rozumí.Jsou jako světlo v temnotě.

Pak v době oběda, když jsme sledovali film, zazvonil mi mobil.Rozběhla jsem se k němu.Bylo to neznáme číslo.,,Prosím?" řekla jsem.,,Aurora Wellsová?" zeptal se ženský hlas.,,U telefonu," odpověděla jsem.,,Našli jste ho?Je v pořádku?" zeptala jsem se rychle.Chvíli bylo ticho.Naděje klesala, ale stále zbývalo malé zrnko.Zrníčko naděje.,,Je mi to líto," řekla.Přestala jsem vidět.Všechno okolo se zamlžilo.,,Váš přítel měl autonehodu.Na kluzké silnici chytil smyk a vjel do lesa.Naboural do stromu.Zemřel," řekla žena.Hlava mi přestala pracovat.Podlomila se mi kolena.Tělo mi vypovědělo službu.Spadla jsem na zem a pak už jsem viděla jenom tmu.

Pohled Jungkooka:

Najednou upadla.Svaly se mi napjaly.Všichni jsme se k ní rozběhli.Namjoon vzal mobil a mluvil s tím člověkem dál.My ostatní odnesli Auru do jejího pokoje.Věděli jsme, co se stalo.Došlo na nejhorší.Je mi jí hrozně líto.Co si musí prožívat.Je to strašné, jak člověk je tady a najednou je fuč.Nadobro.

Pohled Jimina:

Aurora je skvělá holka.Bojím se, že tato situace jí vezme vše dobré.Pamatuju si, jak jednou přišla do baletu celá šťastná.Hyunjin se stal jejím přítelem.Milovala ho.Opravdu ano.Proto nám všem rve srdce ji takhle vidět.Bolí to.

Hyunjin byl skvělý člověk.Ale opustil princeznu moc brzy.Princezna tu teď přede mnou leží.Bez zachránce.Bez muže, jehož srdce jí patřilo.Co s ní teď bude?Nikdo neví.

A její baletní sféra?Upadne v zapomnění?To se nesmí stát.

S Jungkookem jsme odešli.Tae tam chtěl chvíli zůstat.

Pohled Namjoona:

,,Měl autonehodu.Zemřel," řekla a mně začali slzy stékat po tvářích.Nevěděl jsem, co říct.,,Také bych vám měla říct, že Aurora již nemůže bydlet v jejich domě.Ten dům patřil panu Hwangu Hyunjinovi, ale slečně Wellsové ho neodkázal," řekla.Nechápal jsem.,,A jak asi měl vědět, že umře ve dvaceti letech?Co je tohle za nesmysly?" řekl jsem naštvaně.,,Pane, mně se to nelíbí o nic víc než vám.Kdyby bylo na mně, bylo by to jinak, ale já tu nehraju roli.Slečnu Wellsovou vystěhují, takže byste jí měli co nejrychleji hledat bydlení.Je mi tohle všechno moc líto.Nashledanou," řekla a zavěsila.Všechno jsem vstřebával.Aurora bude bydlet u nás.

Pohled Taehyunga:

Ležela tak nehybně.Hyunjina jsem neměl nikdy moc v lásce.Nebyl to špatný člověk, ale měl zkrátka něco, co jsem moc chtěl já.Ale vidět Auroru takhle, mi rvalo srdce z hrudi ještě víc, než vidět ji s ním.S ním byla šťastná.A já chci, aby byla šťastná.Jen nevím jak.

Sehnul jsem se k ní a díval se na ni z blízka.Byla nádherná.Voněla jako růže.Aurora, naše Šípková Růženka.Kde je její princ?Políbil jsem ji.Jemně, abych ji tím nevzbudil.Ležela stále nehnutě.Asi nejsem její princ.Nikdy jsem nebyl.A nikdy nebudu.Její srdce patřilo vždy někomu jinému.Vždyť se za mnou ani neohlédla.Kdoví jestli mě měla ráda aspoň jako kamaráda.Slzy mi zamlžily zrak.

Zvedl jsem se a odešel do svého pokoje, kde jsem měl v plánu přemýšlet, co by bylo, kdybych se jí přiznal už tenkrát.

...

j-hope you like it 🦋
~Nat✨