„Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku."
~William Shakespeare
Probudila jsem se do krásného rána.Venku sněžilo a okna byla pokryta ornamenty z námrazy.Vedle mě se v peřině choulil Kookie, ale mou mysl nemohl opustit Tae.Pořád jsem si přehrávala v hlavě to, co se stalo tam na chodbě.Jsem zmatená.
Vtom mě z mého přemýšlení vyrušil Kook.,,Dobré ráno," řekl ranním chraplákem a pohladil mě po tváři.,,Dobré," opětovala jsem pozdrav.Ano, spím v jeho ložnici.Ale ne, nic jsme nikdy nedělali!
Když jsme vstali, rozhodli jsme se jít s Yeontanem na delší procházku lesem.
Odebrala jsem se do svého pokoje, kde jsem spáchala ranní hygienu a vydala se dolů na snídani.Samozřejmě, že už v kuchyni stál Jin a něco kuchtil.,,Dobré ráno, eomma," řekla jsem a mírně se uchechtla.Na to protočil panenky a dál se věnoval své kuchyni.
Při snídani kluci trvali na tom, že jim musím říct, co všechno jsem na své cestě zažila, jak jsem se uživila a proč jsem se rozhodla vrátit.Začala jsem hezky od začátku: ,,Když jsem dorazila do Busanu, zpočátku jsem nevěděla, co budu dělat, až mi dojdou peníze.Musela jsem najít nějakou dobře placenou práci a tak jsem hledala nějaké baletní představení, kde hledají herce.Našla jsem hned dvě a tam jsem taky šla na konkurz.Když jsem se jednou procházela po Busanu, šla jsem kolem garážového výprodeje a tam jsem narazila na svou nynější kytaru.Neplánovala jsem s ní nic velkého, jen mě opravdu upoutala a přišlo mi jako hřích ji tam nechat.Tak jsem si ji koupila.Na hotelu jsem trénovala od rána do večera a jednou, když jsem šla na nábor dřív, vytáhla jsem ji a při čekání jsem si začala brnkat.Najednou začali přicházet lidi a mě napadlo, že hrát na ulici není špatný nápad.Na konkurzech jsem uspěla a vydělala si tak dost velké peníze.Hraním jsem svůj výdělek ještě zvětšila a tak jsem přišla na to, jak se uživit." Kluci koukali s otevřenou pusou.,,Hustý," vydal ze sebe Gi.Jejich pohledy říkaly, abych pokračovala a tak jsem pokračovala.,,Složila jsem tam dost písniček a tak jsem vydělávala, dokud nepřišel čas jít dál.Našetřila jsem dost peněz na dlouhou cestu a tak jsem si vše naplánovala a procestovala půlku Evropy.Byla jsem v hlavním městě Mongolska, Ulan bator, v Moskvě v Rusku, dokonce jsem zavítala i do své rodné země, Česka.V Praze se mi moc líbilo.Naše kultura je úžasná.Pak jsem jela do Francie, přesněji do Paříže, kde jak se ukázalo, podporují mladé umělce ze všech nejvíc.Poté jsem lodí odplula do Anglie.V Londýně to bylo skvělé.Hrála jsem v moc Královských baletech.Nechcete vidět, co vše jsem musela před každým vystoupením podstoupit.Můžu ale říct, že Královský balet je úplně o něčem jiném než tady.V dobrém slova smyslu, samozřejmě.Našla jsem jednoho kluka jménem John, který mi pronajal byt, kde jsem bydlela několik měsíců.Bylo to tam super, ale pak jednoho dne přišli nějací lidé a oznámili mi, že ten byt mi neměl právo pronajmout, protože mu nikdy nepatřil.Patřil někomu jinému a John ho měl také jen v pronájmu.A tak mě vyhodili.Naštěstí bylo mé trvalé bydliště stále zapsáno tady, v Seoulu.Tak mi poskytli letenku a poslali zpátky domů.Po cestě jsem hodně přemýšlela.Napadaly mě hodně sentimentální důvody, proč mě osud zase posíla domů, ale některé nezní tak hrozně.Třeba mi osud vzal lásku, abych konečně objevila tu pravou a jedinou.Pak mě poslal na cesty, abych se našla a osamostatnila.A když bylo dokonáno, poslal mě zpátky domů, kde jsem nejšťastnější.Tak jsem se rozhodla nevyhýbat se vám a byl to skvělý nápad," řekla jsem, čímž jsem ukončila své povídání.Kluci na mě koukali jak na zjevení.,,Co jsi podstupovala před vystoupeními," zeptal se zvědavý Jimin.Chvíli jsem váhala, jestli to říct nebo ne, ale nakonec jsem to řekla: ,,Vždycky jsme pár dnů před vystoupeními museli podstupovat takové kruté rozcvičování.Bylo hodně bolestivé a bylo naprosto normální, když jsme u toho brečeli, bez rozdílu mezi ženami a muži." S tím nebyli spokojení.Samozřejmě, že chtěli vědět víc.Jimin pokračoval ve vyptávání: ,,Co třeba?" Chvíli jsem vzpomínala.Moc se mi to nechtělo rozebírat.Projela mnou bolest, jen co jsem si na to vzpomněla.,,Třeba jsme si lehli a na nohy z každé strany si sedl nějaký člověk.Tak nám protahovali rozštěp.Extremně to bolelo.Nebo nám protahovali provaz naprosto neadekvátním způsobem.Podložili nám obě nohy židlemi a silou nás tlačili dolů.Všechno to bylo extrémní, ale účinné.To všechno bylo nutné podstoupit," řekla jsem a kluci se tvářili vyděšeně.Potom se vyptávali na spoustu dalších věcí, ale to už byly blbosti.
Když jsme posnídali, šla jsem si vybrat oblečení na naši procházku.Byla zima, takže jsem si vybrala tohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poté jsem dala Yeontanovi vodítko a s Kookem jsme se ruku v ruce vydali na procházku.
Šli jsme a šli, přičemž jsme si povídali.Opět jsem si všimla, že často mluvím o Taehyungovi.Kook mě držel za ruku a sem tam mě i políbil.
Když jsme došli do lesa, Yeontan se mohl zbláznit.Všude plno sněhu, ve kterém se mohl vyválet.Naštěstí byl na vodítku, takže jsem ho mohla aspoň trochu krotit.Vtom na mě ze stromu spadl sníh.Přímo za krk a promočil mi celý krk.Kook se začal smát.,,Strašně vtipné," říkala jsem, přičemž jsem si vyndávala sníh z kabátu.Kook se nemohl přestat smát, tak jsem ho musela umlčet.Vzala jsem do rukou sníh a uplácala sněhovou kouli, kterou jsem po něm hodila.Lekl se a pak začala válka.Sněhové koule lítali kolem našich hlav a my se nemohli přestat smát.Nakonec jsme se unavili a vyhlásili mír.,,Mír," zvolal Kook udýchaně.Kývla jsem a pokračovali jsme v cestě.Dál jsme si povídali, ale potom na mě zvláštně zaměřil zrak.Respektive na můj krk.Zamračil se: ,,T-t-to je...CUCÁK?!" Uvědomila jsme si, že se moje náplast pod sněhem odlepila.Chytla jsem se na místě cucáku a vykulila oči.Kook se na mě díval smutně a zmateně.,,Kooku j-já," nenechal mě dokončit větu.,,Taehyung," řekl a odvrátil ode mě zrak.Viděla jsem, jak se mu do očí hrnou slzy.,,Kooku já nechtěla!On sám, já za to nemůžu, nevím, co do něj vjelo a-" opět mě přerušil.Ten Taehyung mě přivede do hrobu!,,Auroro...já tomu rozumím.Vlastně už si to nějakou dobu myslím.Mluvíš o něm jako o andělovi a když na něj koukáš...prostě mi došlo, že to nevydrží.I přesto to byla ta nejlepší část mého života.Jsi úžasná žena.Možná, že sis ani neuvědomila, že chceš jen zjistit, jestli tě Tae má pořád rád.A já to chápu.Láska je láska.Miluješ ho," řekl a i mně se do očí nahrnuly slzy.Vidět malého Kookieho takhle mi rvalo srdce z hrudi.,,Kookie já fakt nechtěla, je mi to líto," řekla jsem a koukala na ten jeho uslzený výraz.Usmál se: ,,Já ti rozumím.A teď už běž.Běž za ním," řekl a pokynul směrem k našemu domu.,,Díky," řekla jsem a dala mu letmou pusu na líčko.
