Trying my best | Taehyung ff

[47] ,,Miluju tě, Hyunjine."

Probudila jsem se do krásného dne.Cítila jsem se příjemně a bezpečně.Tae totiž ležel vedle mě.Pak jsem si ale uvědomila, že jsem nahá.Sakra!

Rychle jsem vstala a vzala jsem svoje oblečení, které bylo na zemi.To však bylo...velice špinavé.Od alkoholu.Já se pokydala chlastem?

Rychle jsem odběhla k Taeho skříni a vzala z ní obrovskou mikinu, která mi byla dlouhá až pod zadek, takže ani nebylo potřeba kraťasy.Vzala jsem si svoje spodní prádlo a odběhla k sobě do pokoje.Tam jsem si vzala čisté spodní prádlo, ale mikinu jsem si nechala, pouze jsem si pod ni oblékla džíny.

Poté jsem odešla do koupelny.Podívala jsem se na sebe do zrcadla.Cítila jsem se jinak.Jako dobře jinak (až na bolest hlavy z alkoholu, hah).Oči jsem zaměřila na své rty a vzpomněla si na Taeho.

Po spáchání ranní hygieny jsem se vrátila do Taeho pokoje.Už nespal.Právě si oblékal kalhoty.A byl bez trička.Ale upřímně, už jsem se necítila tak blbě, že ho takto vidím.Usmála jsem se a bouchla sebou na jeho postel.Bolest hlavy zesílila, ale nebylo to tak hrozné.,,Migréna," zeptal se Taehyung starostlivě.,,Jen malinkatá," řekla jsem a převalila jsem se z břicha na záda, abych na něho viděla.Plácl sebou vedle mě.,,Auroro, omlouvám se já-" nenechala jsem ho to dokončit.Umlčela jsem ho polibkem.Nemusí se furt za všechno omlouvat.Obzvlášť, když s tím souhlasím.,,Neomlouvej se furt.Já to chtěla," řekla jsem a kroutila u toho hlavou.Chvíli mlčel a pak odešel dolů.Co se stalo?Prostě mě tam nechal.Udělala jsem něco?

Taky jsem se vypravila dolů, kde Tae seděl u kuchyňského ostrůvku a Jin (překvapivě) už připravoval snídani.,,Aspirin," zeptal se a napřáhl k nám ruku s krabičkou aspirinu.Oba jsme si vzali a napustili si do jedné sklenice vodu.První prášek zapil Tae, pak já.,,Něco je jinak," řekl Seokjin a bedlivě si nás prohlížel.,,Taeho mikina, stydlivé pohledy.Že vy jste se-" řekl Jin, ale Taehyungova smrt v očích nemohla mlčet: ,,Prosím už dost!" Na to se Jin zakřenil a dál se mlčky věnoval své kuchyni.Pravděpodobně spolkl všechny provokativní poznámky.Jednu si však neodpustil: ,,Budu to brát jako ano." Zachechtal se.

Společně jsme posnídali, přičemž kluci neustále vtipkovali o naší minulé noci.,,Myslím, že vás bylo slyšet až na měsíc," řekl Hobi a všichni kromě nás se začali smát.,,Kvůli vám jsem nemohl vůbec usnout," dodal provokativně Yoongi.
,,Kušuj dědku," řekla jsem, též se záměrem provokace.

O mnoho let později jsme konečně dosnídali a já se vydala nahoru, kde jsem si vzala pár věcí a autem jsem jela k našemu baletnímu studiu.

Když jsem tam přijela, Pritchetová měla zrovna nějakou lekci, tak jsem chvíli čekala, než skončí a poté jsem se vydala dovnitř.,,Auroro, tebe bych tu nečekala, co tě sem přivádí," řekla a mířila si to ke mně s tak falešným úsměvem, že by to poznali i mimoni.,,No, já se vrátila z dlouhé cesty a tak mě napadlo se vrátit k baletu," řekla jsem s též falešným úsměvem.,,Jak bylo na cestách?Zažila jsi něco zajímavého," ptala se Pritchetová a já byla až zaskočená jejím zájmem.,,Bylo to fajn, ale jsem ráda, že jsem doma," řekla jsem na to, přičemž procházela sálem.,,A co Hyunjin?Už ses zotavila," zeptala se a mně to nebylo vůbec příjemné.A ona to věděla.,,V rámci možností ano.Ale tahle rána se nikdy dosti nezahojí," odpověděla jsem.Kývla a dál se nevyptávala.Podala mi přihlášku a já ji narychlo vyplnila.,,Vítej zpátky," řekla a odešla do svého kabinetu.

Bylo to všechno nějaké divné.Vyšla jsem ven a nasedla do auta.Těsně před nastartováním mi začal zvonit telefon.,,Prosím," zeptala jsem se, jelikož to bylo neznámé číslo.,,Slečna Wellsová," zeptal se hlas v mobilu.Byl mi malinko povědomý.,,U telefonu," řekla jsem.
,,Dobrý den, u telefonu policie.Máme pro vás novinku ohledně vašeho zesnulého přítele.Případ opět otevíráme," řekl hlas a já absolutně nechápala.,,Mohu se zeptat, co se děje," zeptala jsem se a měla jsem na krajíčku.,,Prosíme vás, aby jste se dostavila na stanici.Přeji hezký den," řekl hlas a típl hovor.Zachvěla jsem se.Bylo to zvláštní.

Nastartovala jsem auto a jela na stanici, kde jsme probírali Hyunjina i minule.Jela jsem ulicí, kde skoro nikdo nebyl.Vypadalo to, že za chvíli bude pršet, ale moje myšlenky byly úplně jinde.Myslela jsem na to, proč by znovu otevírali ten případ.

Dojela jsem na stanici a identifikovala se.Policista Han-jae se mnou došel do své kanceláře a vytáhl ze šuplíku nějaké kazety a z druhého šuplíku nějaké fotky.,,Jistě jste zmatená, proč po takové době zasahujeme do vašeho případu.Jistě pochopíte, až vám tohle všechno ukážu," řekl a do přehrávače vložil kazetu.Dříve než ji pustil, promluvil: ,,Když jsme pana Hyunjina objevili v tom autě, mysleli jsme, že ani nebude potřeba koukat na záznamy z kamer.Byla kluzká silnice a vše nasvědčovalo nehodě.Avšak nedávno jsme pátrali po jednom zločinci a narazili jsme na tento záznam." Zmáčkl tlačítko na přehrávači a na obrazovce počítače se objevil záznam ze silnice.Pršelo.Najednou se tam objevilo Hyunjinovo auto a vedle něj v protisměru další auto.To auto se snažilo z boku narazit do Hyunjina a vykolejit ho tak.A to taky udělalo.Červený Hyundai vcelku silně narazil do Hyunjina a tím ho vykolejil.Na kluzké silnici to neměl šanci ustát.A to byl konec.Uvědomila jsem si, že mi jemně stékají slzy po tvářích a na své cestě k zemi mě šimrali, díky čemuž jsem poznala, že brečím.Poté ke mně přisunul pár fotek.Na jedné bylo to auto, které Hyunjina strčilo.Na druhé byla zvětšená poznávací značka.,,Vyhlásíme pátrání a kdyby jste toto auto viděla, ohlaste to," řekl a já myslela, že už je konec jednání, ale nebyl.,,A ještě otázka," řekl a já kývla.,,Měl pan Hyunjin nějaké nepřátele?Někoho, kdo by měl nějaký důvod, chtít ho zabít," zeptal se a já se zamyslela.Nikdy mi nic o jeho nepřátelích neříkal.Pravděpodobně protože žádné neměl.,,O nikom takovém nevím.Nikdy mi nic takového neříkal," řekla jsem a vzala si kabelku.,,Děkuji, že jste mě zavolal.Nashledanou," rozloučila jsem se a odešla.

Nasedla jsem do auta a hluboce si povzdechla.Proč teď?

Pohled Taehyunga:

Když odešla, hodně jsem přemýšlel.Vzpomínal jsem na minulou noc.Někdy jsem se nad tím i zasmál.Ano, pamatuju si to.Ale ze všeho nejvíc se mi vybavují její poslední slova.

,,Miluju tě, Hyunjine."

Tato slova se mi v hlavě ozývala po dlouhou dobu.Stále jsem však nenacházel odpověď na otázky, jež se mi honily hlavou.Možná to bylo z opilosti, možná ne, netuším.Stále ho miluje, to se dá pochopit, ale neměla by na něj myslet v takových chvílích.Je to dost znepokojující.

Když došla domů, vypadala dost unaveně a zároveň rozrušeně.

...

Od této kapitoly vám slibuju, že už nebudu srát s citáty atd.Ik, někdy to bylo otravné :)

Taky se omlouvám, že dost dlouho nebyla kapitolka, ale byla jsem na táboře :')...vím, že to nikoho nezajímá, ale whatever :)

j-hope you like it 🦋
~Nat✨