Trying my best | Taehyung ff

[33] Chyběla mi.

Pohled Taehyunga:

Probral jsem se do dalšího depresivního dne.Už je to dlouho od toho, co Aurora utekla.Kdoví, kde je jí teď konec.

Vstal jsem a šel spáchat ranní hygienu.Poté jsem se šel převléct a sešel jsem dolů na snídani.,,Dobré ráno," pozdravili mě kluci jednohlasně.,,Dobré," oplatil jsem jim pozdrav.Sedl jsem si ke stolu a společně jsme začali jíst.,,Dnes půjdeme na nákup.Zítra ti chci udělat tvé oblíbené.Japchae," řekl Jin s nadějí, že budu mít radost.Nestalo se.,,Dobře," řekl jsem s kamenným výrazem.Jinova naděje ve tváři pohasla a vrátil se ke své snídani.Takhle to už chodí.Kluci se mě snaží rozveselit, ale já je zklamu, protože všechno štěstí, které mi zůstalo, bylo to sakra dobrý Japchae.Jinak už jsem neměl z čeho mít radost.Nikdy jsem to nepřekousnul.A ani to nikdy nepřekousnu.Aurora je nadobro pryč.

Pohled Aurory:

Ráno už jsem byla na Seoulském letišti.V letadle jsem hodně přemýšlela.Vesmír mi asi dává znamení.Poslal mě zpátky do Seoulu, protože jsem své poslání v cizině splnila.Má smůla se již dlouho neprojevila, takže je možné, že se už ani nikdy neukáže.Doufám.Nedal mi spát fakt, že je dost možné, že na kluky narazím.Co udělám?Vrátím se k nim nebo od reality budu opět utíkat?Toť otázka.

Vystoupila jsem z letadla a čekala na svůj kufr.Všude kolem byly páry a vítali se polibky a objetími.Bylo mi z toho smutno.Ale mám strach.Co když Taeho láska ke mně pominula?Co když po tom, co jsem utekla mě začal nenávidět?Z toho mi naskakuje husí kůže.

Popadla jsem kufr a vydala se ven od vší té lásky, která ve mně vzbuzuje lítost.

Když jsem vše zařídila a byla volná, konečně jsem vyšla ven.Bylo hezky, ale zima samozřejmě.Dnes je první prosincový den.Chvíli jsem nevěděla kam půjdu.Přemýšlela jsem, co budu dělat a došla jsem k závěru, že půjdu někam do levného ubytování.

Tak mě napadlo, že bych si měla nakoupit nějaké jídlo.Umírala jsem hlady.

Zavolala jsem si taxík a jela k- mně známému -obchodu, poblíž domu kluků.Jinam bych nešla, protože to tam neznám.

Vešla jsem do obchodu a vzala si košík.Pravděpodobně jsem vypadala dost vtipně, jelikož na zádech jsem měla kytaru, v ruce jsem svírala držák ke kufru a na rameni mi visela taška, kterou jsem měla v letadle.

Do košíku jsem si dala několik věcí, které jsem neměla kdoví jak dlouho.V Anglii nebyly některé korejské ingredience k dostání, což bylo k vzteku.

Když jsem měla vše, co jsem potřebovala, chtěla jsem jít zaplatit ke kase, ale něco mě zaskočilo.Stál tam Taehyung a dával do košíku zmrzlinu.Po chvíli se objevili i ostatní a dávali do košíku své oblíbené věci.Nezmohla jsem se na pohyb.Neviděla jsem je několik měsíců.V hlavě mi kolovaly dvě myšlenky.Schovat se a počkat, než odejdou nebo se rozběhnout k nim a všechny je obejmout.Bohužel jsem byla ztuhlá s nemohla se hýbat.Vtom mě Taehyung uviděl.Otevřel pusu překvapením.Tep se mi zrychlil.Infarktové stavy na mě začali útočit.Taehyung se ke mně rozběhl a najednou mé nohy začaly fungovat.Upustila jsem kufr, tašku a i mou kytaru (ne, nerozbila se) a rozběhla se mu naproti.Když jsme doběhli k sobě, čekala jsem, že ho políbím nebo on mě, ale místo toho jsem ho objala.Nevím proč, ale má hlava se zmohla jen na objetí.Možná protože by polibek psychicky nezvládla a vybouchla.

Pohled Taehyunga:

Najednou jsem ji uviděl.Tu dívku, na kterou jsem tak dlouho čekal.Tolik jsem se kvůli ní nabrečel.Její hrudník se začal zvedat rychleji, z čehož jsem poznal, že její tep se zrychlil.Stejně jako můj.Rozběhl jsem se naproti ní, ale nepolíbila mě.Objala mě.Vlastně po mně skočila.Tak silně, že jsem spadl, ale to bylo jedno.Byla tu.Objímali jsme se dlouho a já si uvědomil, že brečím.Chyběla mi.

...

j-hope you like it 🦋
~Nat✨