Pohled Aurory:
Vešla jsem do baráku a neohrabaně se dostala až do svého pokoje.Byla jsem celá nesvá.Byla jsem dosti rozrušená.Dnešní den je...zkrátka nějaký divný.Taehyung se chová zvláštně a to i přesto, co jsme zažili.A pak ta policie?To co bylo?
Svalila jsem se na postel a chvíli jen měla zabořenou hlavu v peřině.
Když už mi došel vzduch a já musela vstát, rovnou jsem si vzala nějaké random věci ze skříně (upřímně, ani si nepamatuju, co jsem si oblékla, protože jsem byla jak mrtvola).
Poté jsem si došla dolů do kuchyně a začala čumět do lednice, jak do televize.Měla jsem hlad.A to velký.Nic tam nebylo, tak jsem vzala krabici džusu a z košíku na stole alespoň jablko a měla jsem v plánu se vydat do pokoje.Doma jsme byli všichni, protože byl první den v roce.Chudáci ty baletky, které musely už dnes trénovat.Ta Pritchetová je udře.
Už jsem si to šmarovala po schodech a směr můj pokoj.,,Kampak, kampak," zeptal se hluboký hlas za rohem.,,Yah!Nelekej mě furt," řekla jsem a symbolicky se chytla za hrudník.,,Z tebe jednou dostanu infarkt," dodala jsem.Na to se stále tvářil kamenně.Co se děje?,,Můžeme si promluvit," zeptal se a já nejistě, ale souhlasně kývla.
Vzal mě za ruku a odtáhl do mého pokoje.,,Co potřebuješ," zeptala jsem se, když za námi zavřel dveře.Chvíli otevíral pusu na prázdno.Pravděpodobně nevěděl jaká slova použít.,,Auroro...jsi si jistá, že mě miluješ," zeptal se a podíval se do země.Co to kur-
,,No jasně," řekla jsem a prsty chytila jeho bradu a zvedla ji tak, že jeho pohled zaměřil od země ke mně.,,Proč se ptáš na takové otázky," zeptala jsem se se značným zmatením.Chvíli mi jen koukal do očí a pak odpověděl: ,,Včera v noci..." Zabořil pohled opět do země.A je to v prdeli.,,Jsi mě oslovila Hyunjin.Dost mě to trápí.Opravdu mi na tobě záleží.Miluju tě, Auroro," řekl, přičemž jeho pohled směřoval ke mně.Topila jsem se v jeho očích.Když jsem se vzpamatovala, můj pohled se změnil ve zmatený.To se přece nestalo.Nebo jo?,,J-já si to nepamatuju," řekla jsem.,,Taehyungu já...musíš pochopit, že to nějakou chvilku potrvá.Hyunjin byl moje úplně první opravdová láska.A ano, stále to bolí.Je to dlouho, ale stále mi chybí.Všechno co jsme prožili se mi stále vrací ve vzpomínkách.Nezapomenu na to jen tak.Nejde to.Nemysli si, že já se nechci vyléčit.Mě to bolí víc než tebe.Stále cítím, že tu je.Všechno mi ho připomíná.
Pak jsi přišel ty.Začala jsem se vedle tebe cítit jinak.Postupem času jsem si začala uvědomovat, že k tobě chovám hlubší city.A pak se to nějak pokazilo.Vše z mé minulosti se mi neustále vracelo.Bála jsem se o TVÉ bezpečí.Protože já tě taky miluju," řekla jsem a ani jsem si nevšimla, že brečím.Bože.Lidi, já fakt nejsem herečka, jen to v sobě neumím udržet.Zabořila jsem mu hlavu do hrudě a on mě objal.
Chvíli jsme se jen tak pohupovali a pak jsme zakopli o mou postel a spadli jsme.Taehyung se zapřel o ruce a byl nade mnou.Proč mám dežaví?Teď se už netvářil mrtvolně, nýbrž provokativně.Skousla jsem si ret.No co, taky si zaprovokuju.Pomalu se ke mně začal sklánět.Proč jsem v situacích jako tahle stále stejně nervózní?Políbil mě a já se samozřejmě nebránila.Ani jsem neměla důvod.Všechny problémy, které mi dělaly starosti jsem hodila za hlavu.Už zase to Taehyung dělá.Už zase mě hypnotizuje.
Propadla jsem mu.Jeho očím, ve kterých se člověk snadno ztratí, jeho pohybům, které jsou ladné jako od anděla, rtům, které si neustále říkají o polibek, rukám, které mám potřebu neustále držet a v neposlední řadě jeho vlasům, do kterých bych nejraději zabořila ruce.Ale hlavně jemu samotnému.
...
j-hope you like it 🦋
~Nat✨
ČTEŠ
Trying my best | Taehyung ff
Fanfic„Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku." ~William Shakespeare
