,,Taehyungu, pozor!" vykřikla dívka, ale bylo pozdě.Auto do hocha narazilo rychlostí světla a už ležel na zemi.,,Né!" křičela dívka, přičemž se jí slzy kutálely po tvářích.Hystericky vzlykala a rozběhla se k jejímu příteli, ze kterého život pomalu vyprchával.
,,N-ne," promluvila jsem ze spaní.Jelikož jsem se v půlce slova probudila, všimla jsem si toho.Taehyung spal jak dudek.,,Promiň mi to," zašeptala jsem.Slzy se mi hrnuly do očí, ale já je rychle zaplašila a vyšla ven z ložnice.
Vešla jsem do svého pokoje, který byl stále ve stylu Hyunjina.Vzala jsem si propisku a papír a začala psát.
Milí kluci,
je mi moc líto, že se tohle musí dít, ale já takhle dál žít nemůžu.V mém životě se událo nespočet smutných a špatných události, které si ani nedovedete představit.Přišla jsem o tolik přátel a rodinných příslušníků.Celý život jsem si říkala, že je to všechno jen shoda náhod a tím jsem se uklidňovala.Teď jsem dospělá a vidím jakou škodu na lidech páchám.Nechtěně ubližuji lidem, na kterých mi záleží.Přicházím o ně navždy.Už mi zbýváte jenom vy a já odmítám přihlížet, jak se vám mojí- i když nechtěnou -chybou dějí hrůznosti.Já už dál nemůžu a ani nechci přijít o lidi, které mám ráda.Jste to jediné, co mi zbylo.A proto musím odejít.Odejdu někam daleko, kde na vás nebudu působit svou smůlou a nebudu vám zasahovat do života.Slibuji, že tohle je to poslední, co vám kdy sdělím.Je to pro vaše dobro, věřte mi.Zapomeňte na mě a žijte dál.Nepokoušejte se mi volat, posílat zprávy nebo cokoliv jiného.Bude to jako bych neexistovala. Omlouvám se.Mám vás ráda.
Sbohem
Aurora
Položila jsem to na mou postel.Zaslouží si vidět to, v čem poslední roky žiju.Stejně už je neuvidím.
Vzala jsem kufr ze skříně a sbalila si do něj všechny věci, které budu na své dlouhé pouti potřebovat.
Dala jsem sbohem Yeontanovi a vyšla jsem z domu.Pršelo, takže jsem se smířila s tím, že zmoknu.Ještě jsem se zastavila a podívala se na ten klidný dům, ve kterém jsem strávila s přáteli spoustu svého času.Otočila jsem se k odchodu, ale ještě jsem zastavila.Váhala jsem.Určitě chceš zahodit všechno, co jsi tady prožila?Zamyslela jsem se.Pokud to zachrání mé přátele, tak ano, chci to.Chtěla jsem udělat krok dopředu, který vše změní, ale uslyšela jsem dveře.
Taehyungův hlas se mi odrážel v uších: ,,Aur?" Bála jsem se cokoliv říct.
,,Vím co chceš říct," řekla jsem.Chvíli bylo ticho.,,Co to...děláš?" zeptal se váhavě.Otočila jsem se, abych mu viděla do tváře a mohla vyčíst jeho pocity.Vypadal smutně a zmateně.Při své odpovědi jsem váhala stejně, jako on při otázce: ,,J-já...měním váš osud." Naklonil hlavu na stranu.,,Já...to n-nechápu. Co se stalo?" zeptal se.Neodpověděla jsem.
,,Stačí, aby jsi věděl, že tohle není moje volba.A teď mě omluv.Musím jít," řekla jsem chladně.Do očí se mu nahrnuly slzy, což mi ještě více ztížilo můj odchod.Otočila jsem se a chtěla odejít, ale chytil mě za ruku a tím mi zabránil v útěku.Rvalo mi srdce ho vidět takhle.Nechtěla jsem odejít, ale taky jsem nemohla zůstat.,,Tae, já nemůžu zůstat," řekla jsem mu.První slzy z návalu v jeho očích se začaly drát na povrch a nakonec se kutálely po jeho andělsky krásné tváři.,,A proč ne?" zeptal se.Chvíli jsem svou odpověď zvažovala, ale došla jsem ke kloudné odpovědi: ,,Nechci vám ublížit." Chtěla jsem se vysmeknout, ale držel pevně jako klíště.Na to odpověděl: ,,A co teď děláš?" I mně se do očí nahrnuly slzy.,,Ty to nechá-" nenechal mě domluvit.,,Ano, nechápu!Nechápu, proč máš tendenci odejít!Já ti to nedovolím," řekl poněkud nahlas.Slzy se spustily a já už tomu nemohla zabránit.,,Já o povolení nežádám," řekla jsem na to chladně.Musela jsem být krutá, aby mě nechal jít.,,Tak si běž," řekl a pustil mou ruku.,,Sbohem," loučila jsem se s ním.,,Sbohem," opětoval pozdrav.Už jsem měla nakročeno k odchodu, ale naposledy si mě k sobě přitáhl a políbil mě.Zahřmělo a já si uvědomila, že jsem oba zmoklí jako slepice.Otočila jsem se a zamířila vstříc městu.
Šla jsem dlouho pěšky.Bez bydlení.Bez tušení, kde budu následující léta žít.Budu do smrti sama.Na nikoho se nesmím vázat.Nesmí zemřít nevinní lidé.
Dorazila jsem k nádraží, kde za chvíli stavěl vlak do Busanu a já si koupila jízdenku.Bůhví, kam to jedu, ale budu se s tím muset smířit.
Pohled Taehyunga:
A byla pryč.Zmizela.Proč?Nemám páru.
Vešel jsem do domu a šel rovnou do sprchy.Dal jsem si horkou sprchu a pak se oblékl do velké černé mikiny a lehl si do postele.Co bych měl asi tak dělat?
Pohled Hoseoka:
,,Čus kámo-" zasekl jsem se.Byl v mikině, kterou nenosí a měl oči červené, jako kdyby to přehnal s kokainem.Má zvědavost mi nedala: ,,Co se stalo?Kde je Aura?" Neodpověděl.Ležel pořád stejně a bez hnutí.Bez sebemenší známky života.
Vydal jsem se za ostatními.,,Kluci?Něco je špatně," oznámil jsem jim.Rozvalovali se na mojí posteli a byli na mobilech (nečekaně).,,Taehyung prožívá dočasnou smrt a Aurora nikde," řekl jsem, načež se všichni v cuku letu postavili a vydali se hledat.Jungkook šel uklidnit Taeho a my ostatní se rozhlíželi po domě.Aurora nikde.Byla pryč.Potom na nás zavolal Jin: ,,Kluci, Aura má odemčený pokoj," řekl a my se k němu rozběhli.
...
j-hope you like it 🦋
~Nat✨
ČTEŠ
Trying my best | Taehyung ff
Fanfic„Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku." ~William Shakespeare
