„Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku."
~William Shakespeare
Pohled Aurory: Přišla jsem do parku, kam mě pozval.Je to skvělý kluk.Třeba si naše schůzky vykládám špatně.Třeba mě nemá rád, tak jak já jeho.
Procházeli jsme se za západu slunce a pak se zastavil.Byl nervózní.Ťukal špičkou boty o zem.Udělal krok ke mně, takže nás od sebe dělilo jen pár centimetrů.Podíval se mi do očí.Srdce mi tlouklo.Sklonil se ke mně a-
Probudila jsem se.Byla jsem spocená a rychle jsem dýchala.Oči mi opět zaplnily slzy.Stékaly mi po tvářích a vytvářely mokré cestičky.S každým mrknutím se jich objevovalo více a více.Bolí to.Z hlavy ho jen tak nevymažu.
Vstala jsem a vydala se do koupelny, kde jsem si dala sprchu, kterou jsem včera nestihla.Oblekla jsem se do nějakého random oblečení ve skříni.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Opět se mi vrátila chuť na vytahané oblečení.Neměla jsem chuť odhalovat kůži.A taky jsem nechtěla odhalovat, jak jsem zhubla.Žebra mi koukala až nepřirozeně moc.Chtělo se mi brečet, když jsem se dívala do zrcadla na svou bledou kůži obepínající žebra tak, že to vypadalo, jako bych neměla žaludek.Jako bych v životě nejedla.A taky jsem posledních několik dní skoro nic nejedla.Úzkost mi svírala žaludek a nedovolila mi nic strávit.Když jím, zvracím.Klukům to říkat nebudu.Nechci jim dělat starosti.Určitě teď mají svých dost.
Vyšla jsem na chodbu, když jsem si všimla několika krabic a kufrů vedle mých dveří.Co to má znamenat?
Seběhla jsem ze schodů a hned jsem se Jina ptala, co je v těch krabicích.,,To jsou všechny věci z vašeho domu.Vystěhovali by tě.Budeš bydlet tady," řekl a mně se sevřelo hrdlo.,,Proč?" zeptala jsem se.Jin sklopil zrak.,,Ten dům patřil jemu a jelikož ti ho neodkázal, což nechápu jak měl ve 20 letech udělat, tak by tě vystěhovali," jeho slova nedávala smysl.Už jsem se vzdala pokušení chápat.
Odešla jsem zpátky do pokoje.Vytáhla jsem deník a četla si staré zápisky.Ve kterých figuroval také on.
Dnes jsou to už 2 dny od zjištění, že je mrtvý.Zdají se mi o něm sny.Vidím ho v zrcadle.Hladí mě po vlasech.Opláchnu si obličej a není tam.Blázním.
Když jsem opět přišla dolů, kluci něco řešili.Měla jsem tam nachystané jídlo, ale já věděla, že bych to vyzvracela.,,No honem, jez," řekl Jin, když viděl, že jen stojím a koukám na talíř.Rozešla jsem se k jídlu, ale nechtěla jsem ani ochutnat.,,Honem," řekl Jin trochu přísně.Kousla jsem si.Zachvěla jsem se.Bylo to dobré, až na to, že to v sobě moc dlouho neudržím.
Sedla jsem si k nim a ptala se, co tak bedlivě řeší.Chvíli mlčeli.,,No tak, zaslouží si to," řekl Kook.,,Zítra je takový malý pohřeb.Nemusíš tam chodit," řekl Joon.Začaly se mi třást ruce.,,Ale já půjdu," řekla jsem.Přece nebudu na pohřeb svého přítele doma.,,Dobře," řekl Joon.Tae nejspíš spozoroval, že se mi třesou ruce, proto je chytil do těch svých.Uklidnilo to třes.Dívala jsem se do země.
Ve svém pokoji jsem přemýšlela.O Naomi.Kdy jí řeknu, že mi umřel přítel?Bude tam?O klucích.Mají o mě starost?Ale nejvíc o něm.Stále nemůžu uvěřit, že tu není.Jako bych stále byla v nějaké noční můře.Doufám, že je to jen noční můra.Sleduje mě?Je se mnou?Proč tu nebyl dýl?
Šla jsem do koupelny, abych si opláchla obličej, ale zase tam byl.Opět se spustil proud slz.Dal mi ruku na rameno a soucitně se usmál.,,Kéž by jsi tu byl," řekla jsem, slzy stále tečící po mé tváři.Zase mě hladil po vlasech.Nesnáším, když tohle nereálný Hyunjin dělá.Jako bych mohla jeho ruku cítit, ale vím, že tam není.Už dál nemůžu.
Vzala jsem si batoh s penězy, mobilem a pár dalšími věcmi.Sešla jsem schody a klukům řekla, že jsem za chvíli doma.Vzala jsem auto a vyjela do města.
Jela jsem asi 5 minut a narazila jsem na kadeřnictví.Zastavila jsem a vešla dovnitř.Nikdo tam nebyl.Vypadalo to docela luxusně, ale peněz jsem měla dost.Na to co jsem chtěla to určitě bude stačit.
Sedla jsem si a vzala katalog se střihy na stole.Nalistovala jsem kratší a vybrala si.Přišla ke mně paní ve středním věku.,,Co to bude?" zeptala se.Chvíli jsem váhala, ale udělala jsem to.,,Poprosila bych tento střih," řekla jsem a ukázala na střih těsně pod bradu.,,A poprosila bych ještě nabarvit konečky," řekla jsem.Kývla a pokynula na židli.Posadila jsem se a cítila se sebevědomě.
Paní mi umyla hlavu a šla stříhat.S každým stříhnutím jsem se cítila lépe.Když to měla hotové byla jsem šťastná.,,A na jakou barvu chcete nabarvit konečky?," zeptala se paní.Chvíli jsem přemýšlela.,,Modrou," odpověděla jsem.Modrá je studená.Smutná.Ale je jako voda a voda dává život.Takže modrou.
Odbarvila mi konečky a začala na ně nanášet modrou barvu.Nechala to působit a potom mi to vymyla.Vyfoukala mi vlasy a natočila do jemných loken.Vypadalo to nádherně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Za mé rozhodnutí jsem byla šťastná.Neudělala jsem to kvůli změně vzhledu, ani nic podobného.Udělala jsem to, abych ho neviděla.Nikdy mě nehladil po vlasech s tímto účesem.Proto ho nemohu vidět.
Když jsem došla domů, kluci se koukali na televizi, takže nebylo možné se jim vyhnout.Zkusila jsem se proplížit, ale marně.,,Aho-," nedořekl Yoongi pozdrav, protože zbystřil můj nový účes.Když ostatní slyšeli, že ho něco zarazilo, podívali se na mě taky.,,Co to sakra-" řekl Kook.Přidal se Tae ,,Co jsi to udělala se svými krásnými vlasy," řekl.Pokrčila jsem rameny.,,Potřebovala jsem změnu," řekla jsem.Nebyla to pravda.Chtěla jsem zahnat vidiny a zlé sny.Možná, ale jenom možná, už nebudu křičet ze spaní.Ani nebudu brečet u zrcadla.Možná, že se to zlepší.,,No....sluší ti to," řekl Chim a pousmál se.Úsměv jsem mu oplatila.Najednou se moje špatná nálada vytratila.Bohužel ne na dlouho.
