Nekonečné pocity [Camren CZ]

2.

Pohled Camily

Ruka mi hladila tvář. Příjemné hlazení mě nutilo se probudit. Otevřela jsem oči a Lauren přestala. Usmála se.

„Dobré ráno Camzi." pozdravila.

„Ahoj" řekla jsem a čučela jí do očí. Její zelené oči se třpytily.

„Camz" odmlčela se Lauren na chvíli „nechceš už mluvit o tom, co se ti stalo včera?" ptá se mě a věnuje mi ustaraný obličej.

„Ne" řekla jsem prostě a dostala se z objetí.

Šla jsem do koupelny se převléct. V koupelně většinou máme i naší šatnu, ale já to neměla ještě pořádně vybalené, vybalovaní mě fakt nebaví a proto to za mě většinou dělá Lauren. Hledala jsem triko v malé skříňce, ale nebylo k nalezení. Protože jsem moc líná osoba zavolala jsem na Lauren.

„Lauren, nehodíš mi nějaké triko prosím?" řvu na ní.

„Jasně" ozvalo se za dveřmi. Lauren zaťukala a přes škvírku mezi dveřmi mi prostrčila triko. Čapla jsem ho a nasadila.

„Já vím, že jsem ti neříkala o detailech toho trika, ale nemusela jsi mi dát tvoje."

„Chci abys ho nosila Camz." ozval se hluboký hlas za dveřmi.

„Tak díky." nic jsem dál nenamítala, dneska byl náš poslední koncert a potom máme pár týdnů volno.

Po dlouhém připravování jsem vyšla z koupelny, Lauren seděla na posteli a hned zvedla zrak od mobilu. Její ústa spadla.

„Vypadáš skvěle." řekla. Moje tváře zrudli, bylo to cítit.

„Děkuju" věnovala jsem jí velký úsměv. Teď jsem zas čekala na Lauru a když byla hotová šly jsme do jídelny.

Ostatní dívky tam už byly a domlouvaly se, co budou dělat ve volnu.

„Holky, rychle, dneska je ten koncert brzo." říká Normani.

„Jojo" hned jí odpovídá Lauren vedle mě, vzala si jablko a byla připravená na cestu.

„Laur, měla by jsi jíst." říkám.

„Vždyť jím." zvedla ruku s jablkem. S Laurou se nemá cenu dohadovat, vzala jsem si taky jablko a šly jsme hledat našeho řidiče.

„Hele tam je bar." ukazuje Dinah. „Můžeme tam večer zajít?" ptám se.

„Ty určitě ne." Lauren mě hned napomíná „jsi ještě malá na nějaký chlastání." Lauren se o mě sice stará, ale teď to přehání.

Dojely jsme na místo konání našeho koncertu. Koncert byl příjemný, akorát u písničky Who Are You jsem byla hrozně emotivní. Lauren, celou dobu na mě koukala, myslela si, že mě tím podporuje, ale naopak, to je to, co mě udělalo emotivní. Už jsem nemohla vydržet slzy, ony prostě vystříkly. Vyběhla jsem z pódia a běžela do mojí šatny. Hned po chvíli přišel můj tým. Hned se mě vyptávali.

„Prosím jdete ven, musím být sama." oni hned poslechli. Proč se kolem Lauren takhle cítím? Po chvíli přišla moje maskérka Aria.

„Camilo otoč se na mě." poslechla jsem a ona mě začala pudrovat, když svoji práci dokončila

„Musíš se vrátít na pódium." přikyvuji a začnu se přibližovat k pódiu, když stojím za rohem a vidím na holky, zrovna zpívají písničku Better Together, čekala jsem na refrén a potom vešla, fanoušci začali jásat a holky mě podpořily potleskem, moje oči se potkaly se zelenými, dlouho jsme udržovaly kontakt. Koncert skončil a všechny holky se ke mě přiblížily.

„Milo jsi v pohodě?" všechny se mě ptají. Jen přikyvuji.

„Neboj, to bylo poslední, teď už máme volno." uklidňuje mě Dinah. Dodávka nás vezla do hotelu.

„Holky, co kdyby jsme letěly do Itálie?" zeptala se Lauren.

„Tam jsem vždycky chtěla." říká Dinah.

Holky dál pokračovaly v konverzaci o Itálii. Začalo mě svědět oko, podrbala jsem si ho a najednou z něho začaly téct silným proudem slzy. Co se to se mnou děje? Něco není v pořádku, Lauren mě vždycky tak rozhodí.

Můj vztah s Lauren se změnil, mazlíme se, to ano, ale jen jako přátelé, držíme se za ruce, ale jen jako přátelé, prostě jen přátelské věci, ale co když to takhle cítí jen Lauren? Když se na mě podívají ty zelené oči jsem v jiné dimenzi a mám mravence všude, opravdu všude. Už Lauren nevidím jen jako přítele, vím, že k ní cítím něco víc. Seděla jsem vzadu, když jsem slyšela, jak na mě vepředu volá.

„Camz" ozvala se Lauren.

„Ty brečíš?" ptá se mě. Ona si prostě musí všimnout všeho.

„Ne to je dobrý." věnuji ji falešný úsměv.

„Zastavte" Lauren mluví na řidiče, ten tak udělá a Lauren si sedne dozadu vedle mě.

„Camzi, co se děje?" ptá se mě a utírá mi slzy palcem. Zase jsem dostala ty blbý motýly. Opřu se o Laurenino rameno, teď už mi je líp.

Taxík dorazil do našeho hotelu, po cestě se holky domlouvaly, že půjdou do toho baru, co viděly ráno. Nechtělo se mi, nejradši bych byla pod peřinou a jedla zmrzlinu s banánem.

„Jdeš taky, ráno jsi moc chtěla?" ptá se mě Lauren. Zavrtím hlavou. Lauren přikývne a posune se blíž ke mě.

„Tam se odreaguješ, pojď Camzi." Lauren mi hladí stehno. Její smaragdové oči jsou celou dobu na mně.

„Už ti nevadí, že se napiju?" ušklíbnu se.

„Můžeš jít jen proto, že máš špatnou náladu." upozorňuje Lauren.

„A vím, že ti alkohol trošku pomůže." usměje se a podá mi ruku. „Uvidíš, že to bude supr." směje se Lauren a já s ní.

„Ale jen jednu skleničku." dodává přísným hlasem. Bude to super, protože tam bude se mnou.