Nekonečné pocity [Camren CZ]

8.

Pohled Dinah

Dnešek chceme trávit převážně u vody. Včera večer jsme došly domu a okamžitě všechny padly do svých pokojů. Protahuji se v posteli, chvíli koukám do stropu a nakonec vstanu. Jdu potichu po chodbě, dojdu ke schodům a zamířím si to přímo do kuchyně, kde mám v plánu si vybrat  něco k snídani.

Přejdu k lednici a beru jogurt. Zavřu jí a kouknu na stůl. Sedí tam malá Camila.

„Ahoj" pozdravím jí, ona sebou trhne.

„Ahoj Dinah" mumlá Camila s plnou pusou banánu. Sednu si naproti ní.

„Dneska zavoláme Simonovi." upozorňuju jí a ona přikývne.

Chvíli mlčíme a potom se ptám.

„Tak vy jste se s Lauren už usmířily, včera jste vypadaly fajn." říkám a Camila ukusuje další kus banánu.

„Ještě jsme neměly šanci si pořádně promluvit." odpovídá, při chůzi do kuchyně, kde vyhodí slupku.

„Pojďme ven." čeká na mě Camila než dojím a potom čeká další dobu než se převléknu do plavek.

Přejdeme k našim lehátkám, Camila hned odhazuje zbytečné oblečení a uvelebuje se na něm.

„Je tu fakt, krásně, byla bych tu furt, máme pokoj od všech povinností." říkám a nasadím si sluneční brýle.

„Dinah, není to zvláštní?" Camila se posadí a čelí mi.

„Co?" nechápu, odstraním brýle z obličeje, aby mi Camila viděla do očí.

„Máme tak velký apartmán, soukromou pláž a skútry." „je zvláštní, že neznáme majitele, měl by nás nějak poučit, chápeš." směju se na ni.

„Ale notak Milo, neboj, pronajaly jsme si to, zaplatily, je to v pohodě, věř mi." říkám jí a lehám si zpět na lehátko, Camila pořád neodtrhává pohled.

„Ale, co když je to nějaká levá?" ptá se a já se opět posadím.

„Hele, jestli tě to uklidní, můžu mu zavolat, aby se nám ukázal." „Milo, proč se vlastně na tohle ptáš." nechápu její dotazy.

„Přijely jsme, klíč byl pod rohožkou, prostě nic, já nevím, co když jsou to nějací novináři." „mám ráda soukromí, víš Dinah." konečně si lehá, dál se o tom nebavíme, ale, co když má Camila pravdu?

Pohled Lauren

Vstávám z mojí obří postele, moje první cesta vede k velkému oknu, kde roztáhnu závěsy. Padne na mě krásný výhled na naší zahradu. Na lehátkách vidím Camilu s Dinah.

„Ranní ptáčata" mluvím si pro sebe, to mě i rozesměje. Jdu do koupelny, sundám, ze sebe něco, co vypadá jako pyžamo a zalezu si do sprchy.

Padá na mě studená voda, namočím si vlasy a důkladně vpracuji šampon. Jsem umytá, teď mě čeká moje klasická ranní rutina. Čistím si zuby a přitom na sebe koukám do zrcadla.

„Sakra" předkloním se, abych viděla na "malý" pupínek na mém čele. Okamžitě beru make-up a snažím se pupínek zamaskovat, trochu se mi to i podařilo. Navléknu na sebe kraťasy s tričkem a lezu z mého pokoje. Projdu kolem kuchyně, věnuju jí pohled a mávnu rukou. Pomalým krokem se přibližuji ke členkám. Jsem u jejich lehátek, pomalu se vykloním.

„Aaaa" zařvu na Camilu, která až nadskočí.

„Lauren" Camila mě hned napomene, bouchne mě do ramene a potom se zas poddá slunci. Mé oči běhají po jejím těle od jejího krásného obličeje až po nohy.