Nekonečné pocity [Camren CZ]

16.

Pohled Camily

Dneska mám narozeniny, jsem na světě už 19 let. Dinah mi ráno zavolala, že mě chce vidět v 9 ráno u ní v hotelu, nic víc mi neřekla a proto mě zajímalo, co mi chce. Cesta k ní trvala chvíli a já se párkrát koukla na mobil, čekala jsem na přání k narozeninám, možná jen všichni zapomněli. Ale i tak jsem byla ochotná a jela za ní.

„Proč Dinah bydlíš úplně nahoře?" nadávala jsem, když jsem šlapala do schodů, mají tu totiž rozbitý výtah. Zkontrolovala jsem číslo na dveřích s číslem v mobilu a konečně se radovala, že jsem na místě. Vzala jsem za kliku a jak jsem čekala, bylo odemčeno, Dinah si nikdy nebála a nedělala si starosti, že by ji v noci někdo navštívil. Můj první pohled padl na podlahu, kde měla poházené oblečení, snažila jsem se něco sebrat, ale moje ruce na to nestačily.

V druhé místnosti také nebyla, jen postel vypadala, jako by v ní před chvílí někdo ležel. A nakonec jsem slyšela hlasy z koupelny, takže mi bylo jasné, že tam se kamarádka schovává. Posadila jsem se na sedačku v rohu místnosti a čekala na blondýnu. Dinah konečně vyšla, byla v pyžamu a vypadala dobře naladěná.

„Ahoj Dinah." pozdravila jsem a ona v podstatě nadskočila.

„Camilo, jsi tu nějak brzo." falešně se usmála.

„Nebylo ti blbě?" zeptala jsem se a Dinah skočila do postele.

„No jo, jen jsem musela na toaletu." u Dinah vždycky poznáte když lže.

„Co vlastně děláš v Miami, proč nejsi u rodiny?" ona chvíli mlčela, ale nakonec otevřela pusu.

„Potřebovala jsem nějaký čas pro sebe, ale jak vidíš, to přesouvání v letadle mi teda nepřispívá."

Pohled Lauren

Dinah nám oznámila, že Camilu pohlídá a že máme na starosti velkou přípravu. Stály jsme my tři před dveřmi Cabellových a čekaly než nám někdo otevře. Po chvíli se nakonec otevřely a z nich vykoukla malá postava.

„Ahoj holky." zvolala Sofi a všechny nás objala, ale mé objetí mi přišlo nejdelší.

„Dlouho jsi tu nebyla, chyběla jsi mi, i Camile." usmála jsem se a cítila tváře v ohni. Sofi nás vedla do obýváku, kde už byla Sinu s Alejandrem a Ashlee, naše nová kytarista, která nás bude provázet na celém turné. Mohlo mě napadnout, že tu bude, Camila se s ní za ten měsíc, co se známe opravdu zblížila, byla jí blíž než my ostatní, naštěstí tady nebude moc času na povídání, aspoň máme někoho, kdo nám pomůže.

Za hodinu přijde víc lidí a mezi nimi bude i Lucy, Vero a Alexa, původně tu neměly být, ale nakonec se to změnilo. Sinu nás uviděla a hned nás objala, přišlo mi, že mě až moc mačká.

„Jsem ráda, že tě zase vidím." usmála se a po chvíli přišel i Alejandro, který mi láskyplně potřásl rukou. Ashlee nám zamávala a na mě udělala zvláštní obličej a nebo to byl jen můj pocit? Zajímalo by mě jestli něco ví.

Vytáhly jsme nakoupené věci a začaly připravovat obří papírový nápis HAPPY BIRTHDAY, který upevníme u vchodu.

„Lauren můžeš mi přijít pomoct." zavolala Sinu. Chvíli jsem jen stála, ale potom, když jsem viděla její nechápavý obličej, musela jsem tam jít.

„Pomohla by jsi mi dodělat dort?" zeptala se úplně v klidu a pořád na mě koukala stejným milým obličejem. Přikývla jsem, podala mi zástěru a já začala míchat polevu.

Pohled Camily

Dinah leží v posteli a pořád mi neřekla, co jí pořádně je. Koukala do mobilu a něco psala.