Nekonečné pocity [Camren CZ]

20.

Pohled Lauren

Ani nevím jak dlouho jsem na ní koukala. Celou dobu se usmívala, potom jí Shawn obmotal ruce kolem ramen a její přímý pohled se stočil k němu. Něco jí zašeptal a ona přikývla. Naposledy se na mě podívala a potom šli dovnitř. Opřela jsem se do sedačky a zavřela oči.

Klepnutí do mého okna mě probralo, nikdo nesmí do mého auta takhle tlouct. Byla to Normani, věnovala mi klidný obličej a já ho oplatila, odemkla jsem a ona se posadila vedle mě. Chvíli jsme seděly v tichosti.

„Víš, pro nás všechny je to těžký." její hlas zněl po celém autě, chtěla si být jistá, že jí opravdu poslouchám. „Původně se nám to taky nelíbilo, ale je jiná, pamatuješ si jak dříve vypadala?" přikývla jsem. „Teď je opravdu šťastná a my také." pohladila mi rameno.

„Dinah mi řekla, že tu nebude." můj tón zněl tak naštvaně, že se Mani trochu vzdálila.

„Kdyby jsme ti to řekly, nikdy by si nepřijela." odmlčela se a zaměřila se na můj obličej.

„Nechci po tobě, aby jste si byly tak blízké jako dřív, nechci, aby si něco napravovala, chci jen, aby sis dnešek užila stejně jako Ally." usmála se a rychle mě objala. „Tak pojď." vstaly jsme a vracely se do té přeplněné místnosti. Měla samozřejmě pravdu, nemusím nic napravovat. První, kdo ke mě přišel byla zase Ally a dlouze mě objala. Asi věděla, co se venku stalo. Zamávala na neznámého muže a on se k nám přiblížil.

„Ahoj" objal mě. Neměla jsem páru, kdo to je. Ally si mého obličeje všimla, tak do něho nenápadně drkla.

„Troy" podal mi ruku a já jí stiskla, chvíli jsem hledala v paměti a potom si vzpomněla.

„Ten Troy z Allyiný střední?" přikývl a smál se. „No ne, ty jsi vyrostl." usmál se, objal Ally kolem ramen a ztratili se v davu, hledala jsem Mani, ale ta už taky nebyla k nalezení. Nohy mě vedly k malému baru. Objednala jsem si a čekala.

„Jsme tu na oslavě a vysedáváme tu u baru, no není to vtipné?" ten hlas jsem hned poznala.

„Co ty tu děláš Brade?" posadil se vedle mě a opřel se o pult.

„Jsi pořád tak hezká jako tehdá." „škoda, že si mi nedala šanci."

Tehdá mi byl blízký, ale mé oči byly jen její.

„Ally, mě pozvala, stejně tak zbytek mojí kapely." otočil se do leva a zamával na tři členy. Barman mi podal můj namíchaný drink, vzala jsem brčko mezi zuby a vtáhla tu chuť, takový šok jsem dlouho nezažila, chuť kokosu se míchala s příchutí manga, silná chuť vodky byla cítit na konci, to bylo.

„Prosím to samé." Brad ukázal na moje pití a jemně se usmál, když viděl mojí reakci. Já mu úsměv vrátila a potom se dostala z místa, nechci mu dělat iluze, šla jsem za partou v, které byla Dinah, držela za ruku kluka, nikdy mě nenapadlo, že by jí to s Jakem vydrželo tak dlouho. Jake mě objal stejně jako Dinah, dál tu byli lidé, které jsem opravdu neznala. Bavili se o hudbě, ale potom jsem se začala rozptylovat, všechny měly přítele, já byla sama, samota mě přepadla znovu.

„Omluvte mě." šla jsem na záchody, zabouchla se a chvíli dýchala, možná je na čase, abych někoho do svého života konečně pustila, Camila mě zasáhla, ale je čas se přes ní dostat, ona udělala to samé. Opřela jsem se o zeď a naposledy se nadechla.  Otevřela jsem dveře, přišla úleva když nikdo další v místnosti nebyl. Opláchla jsem si ruce a obličej a šla k východu, otevřela jsem dveře a narazila do postavy, proč mě to nepřekvapilo.

„Promiň" řekla. Její hlas mě donutil se podívat k jejím očím, její hnědé oči zářily, ale když se setkaly s mými i hned se záře vypařila. Stály jsme tam a jen na sebe koukaly. Camila zvedla ruku k mému rameni, ale já se vzdálila, aby na mě nedosáhla.

„Už bych měla jít." řekla jsem a vyhnula se jejím očím.

„Lauren" Camila za mnou volala, ale já už dál nemohla. Prodírala jsem se lidmi k východu a naštěstí našla Ally.

„Promiň, tohle nedokážu, ráda jsem tě viděla." položila jsem jí rty na tvář a dostala se z místa. Vběhla jsem do mojí Tesly, zmáčkla tlačítko startu a motor se nastartoval, vyjela jsem z parkoviště a jela směrem z města. Zastavila jsem, když byl vzduch čistý. Stála jsem uprostřed pole. Vystoupila jsem z auta a koukala do dále.

„Už není v mém životě, nebyly jsme nic, skončilo to." zavolala jsem.