Nekonečné pocity [Camren CZ]

7.

Pohled Camily

Všechny jsme dokončily naše ranní rutiny a byl čas jít ven. Vzaly jsme si taxíka a jely do nejbližšího města. Koukám se z okna, mám krásný výhled na moře. Taxík zastavuje a my vystoupíme.

„Je čas oběda." říká můj žaludek, když v něm kručí. Lauren si všimne, jak jsem se zatvářila.

„Co je Camzi?" ptá se pohotová kamarádka.

„Jen mám hlad." pokrčím rameny. Ostatní dívky s Lauren na mě jen koukají a potom vybuchnou smíchy.

Chvíli na ně jen koukám, ale nakonec se taky začnu smát. Chodíme po ulicích a hledáme restauraci, které se nám bude líbit na první pohled.

„Hele támhle." ukáže Normani na svůj úlovek. Otočím se tím směrem a zaujme mě, krásná, moderní restaurace.

„Restaurace u Slunce" čtu nahlas. Lauren se na mě podívá.

„Líbí se ti ten název?" usměje se. Jen přikývnu, Lauren měla vždycky ráda emoji slunce, celkově, co se slunce týče. Já zas měsíc. Ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, že by měly tyhle planety nějakou společnou souvislost.

Koukám dost na obrázky měsíců a slunce, ale je pravda, že jeden mě opravdu zaujal, je to už pár měsíců, co jsem na něj narazila, měla jsem doslova deja ví. Vytáhnu mobil z kabelky a rozkliknu Instagram, po dlouhém hledaní jsem ho našla.

Rozklikla jsem účet a zjistila, že to je další Camren shipper. Ach jo, těch přibývá čím dál víc. Chci odebrat obrázek z oblíbených, kliknu omylem jen jednou a vidím, že jsme na obrázku označené. Lauren je na obrázku slunce a já na měsíci. Co to znamená? To nevím, ale líbilo se mi to.

Zhasla jsem mobil a dala ho do kabelky a přesunula se do restaurace. Obsluha mě uvidí a jde blíž ke mě.

„Dobrý den slečno Cabello, dovolte mi vás dovést k vašemu stolu." přikývnu a následuju ho. Kam jsme to zase šly, nemám ráda takovéhle nóbl restaurace. Po cestě vidím holčičku, jak na mě kouká, proč sem vlastně berou děti? Je to jako by je mučily.

Mávnu na holčičku a ona se sebere ze židle a jde ke mě.

„Ahoj" zdravím jí a kleknu si. „Jsi opravdová?" ptá se, překvapí mě, že mě zná.

„Ano, jsem, my všechny." dávám jí vlasy za ouško. „Támhle sedíme." ukážu na stůl, vidím Dinah, jak po mně pokukuje. Holčička mě objala a šla zpět na její místo. Dojdu k našemu stolu a holky mi věnují nechápavé pohledy.

„Od kdy to umíš takhle dobře s dětmi?" ptá se Dinah a já jí za to bouchnu do ramene.

Objednáváme si pití, když uslyším, jak se od stolu za mnou ozývají hlasité zvuky. Otočím se. Rodiče řvou na malou holčičku, protože vylila pití. Chvíli koukám dál, jestli se trochu uklidnili, ale moc ne. Její táta šel pro nějaký hadr a máma jí to pořád vyčítá. Už nepřemýšlím a jdu k nim, matky oči se zvednou k mým.

„Proč na ní řvete, snad se nic nestalo." stoupnu si za holčičku a hladím jí po zádech.

„Vy se do toho vůbec nepleťte, to není vaše věc." vrací mi to její máma znechuceným pohledem, už se vrátil i otec.

„A tohle je co?" celou si mě prohlédne.

„A co jste vy, řvete na ní kvůli pitomému džusu." ukážu na ubrus a potom se kouknu přímo do očí táty.

Je vidět, jak rudne. „Vy mi tu budete něco říkat o výchově, když jste sama dítě." začne táta prskat.

„No tak, Michaele, je to zbytečné." bere ho matka za paži a on přikyvuje.

„A to, že jste nějaká celebrita neznamená, že mě tu budete kárat." jeho obličej má opět rajčatovou barvu. Nadechuju se, že mu odvrátím, ale moji ruku bere jiná ruku, jemně stiskne.

„No tak Camz, kašli na to." Lauren mě sice uklidňuje, ale chce mě dotáhnout z místa. Já, ale stojím dál přilepená k tomuhle místu.

„Važte si jí a neřvěte na ní kvůli věcem, které se normálně dějí." říkám, matka se zvedá a začne něco mumlat tátovi.

„Kate odcházíme." říká matka, hází si kabelku přes rameno.

„Pojď Camz." Lauren mě konečně dostává z místa činu.

Jsme na cestě k našemu stolu.

„Dávej si bacha na lidi, všichni nejsou tak hodní jako ty." říká a nakloní mojí hlavu, aby na mě viděla.

„Dobrý?" ptá se a přejede mi prstem přes tvář.

„Jo" řeknu a víc stisku její ruku. Jsme zpět u stolu. Holky si mezi sebou vyměňují obličeje a tiché konverzace.

„Milo, objednala jsem ti ananasový džus, je to dobrý?" ptá se Ally. Zvednu oči od stolu, chci být v pohodě.

„Díky moc Ally." řeknu a zbytek oběda jsem se na tu situaci snažila nemyslet.

Holky dojedly a já si ještě dala dezert, banánovou zmrzlinu, tu jsem tu fakt nemohla nechat. Kouknu se po stole a Lauren naproti mně má opřenou hlavu o ruce a kouká přímo na mě, jak si nabírám sousto na lžičku. Dám si trochu zmrzliny do pusy a olíznu si celý ret. Lauren pořád kouká a potom odtrhne pohled.

„Holky napsal mi Simon." ozve se Normani, všichni jí hned věnujeme pozornost.

„Až přijdeme na hotel máme prý zavolat." Normani přejíždí prstem přes displej. „chce nám domluvit, nějaká další vystoupení." dodá a všechny mlčíme.

„Zase další vystoupení?" ptám se „vždyť teď máme dovolenou." říkám.

„To říkám pořád, Simon nás chce zabít." řekne Lauren a pokrčí rameny.

„A navíc, chce to album." „prý by jsme měly už něco nahrát." dodává zase Normani. Všechny vzdychneme hlasité „Ach jo".

Dojedla jsem svoji zmrzlinu a i jsme zaplatily, konečně můžeme odejít s téhle restaurace, na ní budu mít blbou vzpomínku. Procházíme si všechny památky, ochutnáváme Italské tradiční dobroty, už se úplně setmělo. Jdeme po pláži a přemýšlíme o budoucnosti.

„Chtěla bych tu bydlet." ozve se osoba vlevo, je to Dinah.

„Nemůžeš, zakazuji ti to, protože by jsi byla daleko od mě." usměju se na ní.

„Já chci bydlet v New Yorku, u Central parku, kam bych se ráno došla vyvětrat a koupit si hot dog a abych se tam zamilovala do někoho a byla s ním šťastná po zbytek mého života." říkám, všechny holky my věnovaly oční kontakty.

„To je hezký Milo." říká Ally.

„Němůžu se teda dočkat, až budu žít v New Yorku." řekne Lauren, moje oči se na ní podívají a ona zrudne, chvíli na sebe koukáme a potom nás vytrhnou holky, které si sundaly boty a běžely od nás pryč.

„Tak pojď Camz." nastavuje mi Lauren ruku, když má sundané boty, beru jí a společně doháníme naší partu.