Nekonečné pocity [Camren CZ]

12.

Pohled Camily

Pozvali nás na naše místa a já si sedla na druhý konec od Lauren, tak jak Simon rozkázal. Všechny jsme nahlas pozdravily a před nás usedl vysoký muž, který nám měl klást otázky. Potom jsme se každá zvlášť představila.

Lauren šla poslední a bylo z jejího tónu slyšet velké zranění. I hned jsem všeho litovala, naše přátelství bylo jenom o vzájemném zraňování. Chvíli jsem na ní oči nechala a potom se odtrhla, aby lidi nedělali předpoklady. V rozhovoru se ptali na klasické otázky, o čem, nebo o kom je album, na počet písní, které jsme nahrály a jaké jsou naše oblíbené singly a tak dále. Ale po celou dobu jsem ani jednou neslyšela ten chraplavý hlas. Rozhovor skončil a teď bylo na řadě předvést nějakou písničku, samozřejmě už dopředu určenou.

Bylo to We Know, což je píseň, kde má Lauren dlouhé sólo, trochu jsem se bála, jestli to zvládne. Ale když jsem viděla jaký úsměv vytáhla na kameru, tak jsem si oddechla, Lauren umí dobře hrát. Písničku jsme dokončily skvěle, daly jsme do toho hodně emocí. Takže vše proběhlo v pořádku, zbytek odpoledne jsme cestovaly do našeho hotelu, kde jsme si chtěly pořádně odpočinout, protože příští měsíce budou velmi náročné.

Všechno je tak stejné chtělo by to nějakou změnu, proběhlo už několik vystoupení Reflection tour a mě už to přestávalo bavit. Nastala, ale malá změna, letěly jsme do Brazílie a tam měly velký koncert, protože tam se nachází největší počet našich fanoušků.

Zajely jsme do drivu v McDonaldu, holky si objednávaly a já seděla vzadu v rohu vedle Ally, která spala. V uších jsem měla sluchátka a poslouchala můj playlist určený pro tuhle cestu. Měla jsem hlavu skloněnou dolů, ale přede mnou se objevil kelímek se zmrzlinou, tak jsem se trošku narovnala. Držela ho ruka se stejným prstýnkem jako mám já, Lauren. Vytáhla jsem sluchátka a rychle se na ní podívala, potom si převzala zmrzlinu, naše prsty se sotva dotkly a mě už to vytvořilo neskutečné pocity.

Držela jsem kelímek pořád ve stejné výšce a dál koukala na ní. Lauren cukl koutek, zdálo se mi to, nebo se pousmála? Její ruka se opět zvedla a přitiskla jí na mojí na kelímku. Naše prstýnky o sebe cvakly, jemně rukou přejela přes mojí. Potom se otočila a opřela se zpět do sedačky. Co to sakra bylo, nemluví se mnou a teď by se mě dotýkala?

Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou. Auto se rozjelo a jelo určeným směrem, řidič vypadal, že se tu opravdu vyzná a já si mezitím dala sluchátka zpět do uší a jedla zmrzlinu, která byla banánová, přesně určená pro mě. Pozorovala jsem z okna brazilský provoz kolem nás, zrovna jsme jeli po dlouhé dálnici a míjeli hodně aut. Párkrat jsem koukla na brunetu přede mnou, vždy strhne mou pozornost, chvíli jsem koukala, co tam dělá, prsty jí běhaly po displeji jejího iphonu, psala zprávy.

Pohled jsem vrátila k oknu a překvapilo mě, když na mě byly nalepené její zelené oči. Věděla celou dobu, že na ní koukám? Mrkla na mě, držela kontakt a potom si namočila jazykem spodní ret. Dělala to tak pomalu, ale proč Lauren? To bylo poprvé, co jsem se tak cítila, mráz projel celým mým tělem a já chtěla víc. Opět se sklonila k mobilu a dál psala neznáme osobě. Doufám, že tyhle pohledy a dotyky skončí, spíš bych s ní chtěla normálně mluvit. My dojely na místo k dvoum autobusům, kde jsme se měly rozdělit a zabydlet.

Ale to až potom, teď jsme se přesunuly do haly, kde nás připravily na vystoupení, hala posloužila jako kadeřnictví. Všem nám nalakovali vlasy, aby aspoň trochu držely a udělali jemný make-up. Když byl obličej hotov, tak jsme si šly vybrat a obléct oblečení z velkého výběru na náš soundcheck, to vlastně byla jediná akce na veřejnosti, kde jsme mohli nosit něco, co si sami vybereme.