Nekonečné pocity [Camren CZ]

5.

Pohled Lauren

„Lauren už jsme v Itálii." budí mě Normani.

„Vstávej chci jít na pláž." vrtí se mnou Dinah, to mě i vzbudí. Konečně jsem se s holkama dostala z letiště, teď ještě najít nějaký taxík. Tahle akce je naše soukromá, takže nemáme žádné bodyguardy, dodávky, prostě nic takového. Držím se spíš v zadu, nemám náladu na moře, holky to moc dobře vědí a proto taky chtěly letět.

Když vidím, jak první taxík nabírá Dinah, Ally a Normani, zrychlím, ale už mi to není moc platné, musím jet s Camilou. Další taxík hned zastavil u nás, tak tam nastoupíme a já podávám adresu řidiči. Skoro celou cestu mlčím, nechci s ní mluvit.

„Lauren" zavolá moje jméno bruneta na druhém konci auta, otočím se na ní.

„Pamatuju si to." říká ve spěchu.

„Co?" nechápu.

„Pamatuju si celý večer v baru a, co se dělo potom." říká a moje čelist spadne. Nemůže si to pamatovat, nemůže, byla až moc opilá, potom by věděla, že jsem dovolila něco, co jsem nikdy neměla udělat.

Když jsem otvírala pusu, že se obhájím, taxík zastavil. Camila rychle vystupuje a já zaplatím za cestu, byla to opravdu rychlá jízda. Přede mnou stojí velká vila, obrovský apartmán.

„Dinah ty jsi se normálně zbláznila." diví se Ally.

Dinah většinou vše domlouvá. Vešly jsme dovnitř a my měli krásný výhled na bílou vilu. Normani se hned vrhla k velkým oknům a začala je otvírat.

„Holky, hele." po chvíli volá. Všechny se přesuneme k oknům.

„Páni" vzdychne Camila, chvíli na ní koukám a potom se oklepu. Před námi je moře, opravdu máme soukromou pláž?

„Krása" řeknu, když mám v moři namočené nohy. Dinah s Ally prozkoumávají molo, kde na konci jsou zaparkované vodní skůtry. Normani se hned vrhla na lehátko a Camila, ta ani není s námi.

„Kde je Camila?" zeptám se Mani, když jsem u ní trochu blíž.

„Je v domě." ukazuje na vilu, přikývnu, jdu k ní. I když jsem se od Camily trochu vzdálila, pořád je to moje malá princezna. Prohledám obývák s kuchyní a tu Camila nikde není, vylezu do druhého patra a koukám do všech pokojů.

Už mi zbývá poslední, který je v koutě, když se začnu přibližovat slyším tiché vzlyky. Camila brečí? Ptá se hned můj mozek. Jdu se podívat, pořád mi na ní záleží. Zaťukám a vzlyk se trochu ztiší.

„Camz" volám a koukám po posteli, moje oči spadnou na zem. Za dveřmi je v klubíčku malá brunetka.

„Camz" sednu si vedle ní. Podívají se na mě slzavé oči.

„Promiň" zašeptá a obejme mě. „To je dobrý." hladím jí po zádech.

„Lauren, zníčila jsem všechno, co jsme vytvořily." zakoktá.

Vrtím hlavou.

„Camz, poslouchej, stalo se mezi námi hodně věcí, ale nejdůležitější je nemít před sebou žádné další tajemství, dobrě?" podávám jí ruku a vedu jí k posteli.

„Poslední dobou jsi moc záhadná." říkám jí a utírám slzy. „a ty jsi nic nezníčila, když už tak já." dodám.

Camila už přestala úplně brečet.

„Lauren, stejnak mě to mrzí, neměla jsem sahat na ten alkohol." říká a já jí nepřestávám hladit.

„Camz, jsme tu, aby jsme si to užily, jestli chceš můžeme na to zapomenout." Camila nic neříká jen kouká.

„Laur, to je právě to, já nechci zapomenout." říká a zvedá se.

„Už pár měsíců bojuju se svými city a když jsem je konečně přijala, už je nechci znova ignorovat." říká a sahá na kliku.

„Mám tě ráda Lauren, ale mé city nejsou už jen o kamarádství." vyklopí to na mě a zabouche dveře.

Konečně vím Camily důvod, když by zůstala déle řekla bych jí taky, co cítím. Miluju Camilu od prvního dne, ale nenávidím se za to, že se tak bojím. Celý zbytek dne se mi Camila vyhýbala, musím jí dát prostor. Když venku byla zima, tak jsme se přesunuly dovnitř. Holky usedly k televizi, že se koukneme na nějaký film. Pohotově jsem šla do kuchyně a udělala popkorn, vracím se a pokukuji po holkách, měla jsem v plánu si sednout vedle Camily, ale tam už seděl můj úhlavní nepřítel, Dinah. Usměju se na ně a bouchnu s popkornem o stůl.

„Co je?" otočí se na mě Mani.

„Ale nic jsem úplně v pořádku." moje ironie je hodně slyšet.

Sedám si teda na druhý konec pohovky. Film trvá dlouhou dobu, vůbec mu nevěnuji pozornost, jediná pozornost je Camz. Celou dobu jí moje oči sledují. Camila si toho jednou všimne rychle se na mě otočí a naše pohledy se spojí na míň než vteřinu.

Potom ho odvrátí a zavrtí sebou. Film byl u konce a holky se začaly přesouvat do svých pokojů, pořád sedím před televizí, nakonec se začne zvedat i poslední člověk.

„Lauren" osloví mě Ally. „Ty nepůjdeš spát?" ptá se a asi ví i odpověď, protože mi podává deku.

„Budu tady."„ještě se na něco podívám." dodám a ukážu na televizi.

Uběhla hodina a mě už nebavilo koukat do zdi, přinesla jsem si svůj notebook z vedlejší místnosti a začala prohlížeč mé fotky s Camilou, máme jich opravdu dost a naštěstí je mám všechny archivované a jak jinak neobejde se to bez slz, bulím jako želva.

Nikdy jsem nepřemýšlela o Camren jako o romantickém páru. Ale bohužel jsem to vytvořila a teď za to musím nést následky. Schválně jdu na YouTube a vyhledám Camren, vyskočí na mě přes sto tisíc videí, rozkliknu první a vidím, že má skoro půl miliónu shlédnutí. V pozadí hraje písnička od One Direction - They Don't Know About Us.

Tahle písnička byla Camily a moje dost dlouho oblíbená, ale teď už vím, proč k ní měla Camila takový vztah. Jsou tam záběry z rozhovorů, jak na sebe koukáme, převážně teda Camila na mě. Její oči mě pořád sledují. Jak sem mohla být tak slepá? Teď jí musím opravdu mučit. Moje pocity pro Camilu byly vždycky jiné než třeba pro Alexu. Lidi si o nás něco myslí, ale vědí, že tohle jim opravdu dát nemůžeme, né teď.
Rychle jdu na Tumblr a přidám příspěvek

"Proč si nic neuvědomuju?" hned to přidám a jdu na profil waakeme-up, což je moje Camz. Camila nemá žádné nové příspěvky, ale kouknu na její banner, který je jiný než posledně, je tam slunce s měsícem, když to uvidím hned to shodím. Co to dělám? Hodím notebook na druhou stranu gauče, zachumlám se do deky a moje víčka se začnou zavírat.