Nekonečné pocity [Camren CZ]

3.

Pohled Lauren

Jsme na cestě do baru, který jsme si vyhlédly. Camily nálada se moc nezměnila, ale snad se úplně změní v baru. Když Dinah otevřela dveře, oslepilo nás světlo a udusil zápach alkoholu.

„Ježíš tady to vypadá." vrtí hlavou Ally.

„No tak, pojďte holky." táhne nás Dinah dovnitř. Sedneme si k nejbližšímu stolu, aby jsme nevzbudily pozornost.

„Hele už se na nás kouklo několik lidí, jsem jim jedno, miluju Vancouver." řve na nás Normani.

„Tak já dojdu pro nějaké pití." zvedá se Dinah.

„Jdu s tebou." doháním jí. Když čekáme na naší objednávku zeptám se Dinah

„Hele Dinah" zavolám jí, její oči se odtrhnou od pultu. „Nevíš, co je Camile?" „poslední dobou je hrozně skleslá." Dinah na mě jen kouká.

„Spíš by to řekla tobě, kdyby se něco dělo." říká a bere whisky a skleničky.

„Dinah, jako vážně?" nechápu a ukazuju na chlast.

„Notak mami jednou to nevadí, počkej tu, ještě ti něco podá." říká mi a jde k holkám.

Čekám už nějakou chvíli než mi barista podá ten blbej alkohol.

„Hele" zavolám ho „podáš mi zbytek naší objednávky?" ptám se ho, zaregistrují mě modré oči.

„Jistě" chlap na mě pořád čumí. Pokládá medovinu na pult, sáhnu pro ní, ale nemůžu jí vzít, protože jí drží ten chlap.

„Nejseš nějaká agresivní?" „nechceš se mi třeba omluvit?" říká, je až moc blízko, chvíli ho probodávám.

Vycuknu medovinu z jeho ruky „Debile" mávám na něho a vracím se zpět k našemu stolu.

„To ti to trvalo Lauren." vrtí hlavou Normani.

„Pardon, ale nemůžu za to, že mají baristu debila." zvednu ruce. Sednu si a chvíli si prohlížím stůl, podívám se na kapalinu v láhvi.

„Co to sakra?" „vždyť je skoro půlka pryč?" zamyslím se. „Nechci vás potom vláčet domů." skřížím ruce.

„Hele klid, to hlavně Mila." upozorňuje Dinah.

Otočím se na Camilu, která se směje od ucha k uchu a kouká do blba.

„Ty vole, nemůže pít, víš potom, co dělá?" Dinah jen pokrčí rameny. Zbytek večera jsem hlídala Camilu, aby nic nedala do pusy a hlavně, aby neudělala blbost.

„Chci jít tančit." šeptá mi.

„Camz, to ne, to by dopadlo." položila hlavu na mě.

„Lolo, ale holky taky tančí." pokrčím rameny.

„Tak pojď se mnou." Camila vstává a bere mě za ruku.

„Camzi ne, já nerada tančím." odpovím jí a ona dál pokračuje v přemlouvání.

Nakonec jí nechám odejít, vzdám se. Tančím jenom, když musím, když jsem na pódiu, dneska prostě nemám náladu. Camila se vrtí na parketu, snažím se na ní moc nezírat, ale nakonec mojí pozornost strhne. Když si Camila rukama přejíždí přes tělo věnuje mi pohledy, které mi ještě nikdy nevěnovala. Potom se v klidu kroutí a olízne si rty. Tady snad zatopili, je mi neskutečné horko, Camila mě zahřála.

Pořád si vyměňujeme pohledy, už to nevydržím a jdu k ní.

„Už jsem myslela, že nepřijdeš." přitáhne si mě blíž.