Nekonečné pocity [Camren CZ]

15.

Pohled Lauren

O rok později

Konečně jsem ležela v mojí posteli v mém rodném městě a domě. Prohlížela jsem si fotky v mobilu z Reflection Tour. Byly to, ale náročné měsíce, ale teď je to za námi. Další album máme nahrané a teď děláme tak 3krát týdně rozhovory. Album 7/27 vyjde v květnu, vím, co mě čeká, ale i tak se na tohle album moc těším.

Dnes je začátek března a my plánujeme velkou oslavu pro Camilu. Tehle rok jí chci pořádně překvapit, minulý to moc nešlo, protože jsme byly na tour a mezi námi to nebylo úplně nejlepší. Společný čas v autobusu nám moc neprospěl, protože jsme mezi sebou měly neuzavřené věci. Ale jednou, když už byly 4 měsíce a hrozně moc představeních za námi, za mnou přišla a začala o všem mluvit, říkala mi vše s takovým klidem až jsem tomu nevěřila, že to je ta moje Camila, nebyly to žádné výčitky jen věty, které jsme si vzájemně vyslechly, trvalo to několik hodin, než jsme nakonec obě usly.

Po zbytek tour to mezi námi vypadalo podobně jako dřív, bavily jsme se, ale vždycky, když jsme byly na veřejných místech se to nějak změnilo, ale i tak jsem byla ráda, že jí mám kolem sebe. Ale teď zpět. Teď byl čas zavolat holkám. Vytočila jsem Dinah, Ally a Normani a zapla kameru. „Ahoj holky." prolomila jsem ticho a ony hned odpověděly stejně.

„Takže volám.." Dinah mě hned přeřvala svým „Lauren chce udělat tajnou oslavu pro Camilu." ze všech plic zařvala do repráků.

„Ano Dinah má pravdu, mrzí mě, že jsme její osmnácté narozeniny pořádně neoslavily, takže jí to chci vynahradit." holky přikyvovaly.

„A kde to chceš udělat?" ozvala se Normani. „U ní doma by to bylo asi nejlepší." odpověděla jsem jako bych to měla už dopředu připravené.

„Proč ne." Dinah se přidala. „Bylo by to těžké před Milou utajit, ale měla by opravdu velké překvapení." holky se na chvíli zamyslely, ale nakonec souhlasily. Tím můj den skončil a já mohla spát.

Vyzvánění, vyzvánění a samé vyzvánění, nemohla jsem v klidu spát, protože ten blbý sen mě probudil. Posadila jsem se a chvíli si mnula oči. Až teď mi, došlo, že ten zvuk není ze snu, hrabala jsem pod přikrývkama a po chvíli našla zařízení, které mě oslepilo, ostřila jsem a potom zaostřila.

Zhroutila jsem se když jsem viděla její jméno, proč mi sakra volá v 1 ráno? Co mám jako dělat? Mobil zvonil něco přes pět minut a já čekala, než to konečně položí. „No tak Camz, típni to." nemám odvahu s ní v noci mluvit, jako by mě vyslyšela, tak zvuk přestal.

Položila jsem hlavu na polštář a chtěla opět usnout, ale ten bodající zvuk se opět ozval. „Sakra" nadávala jsem, vzala mobil a přejela po displeji a přiložila k uchu. Slyšela jsem jen tiché dýchání a párkrát vzdychnutí. „Camilo" žádná ozvěna. Asi minutu jsme mlčely než promluvila. „Lauren" vyslovila mé jméno tichým hláskem. Teď už jsem věděla, že není něco v pořádku.

Posadila jsem se a čekala co mi moje Camz řekne. „Lauren promiň." bohužel jsem jí nechápala. „Camz, neomlouvej se." „hlavně mi řekni co se děje?" zase neodpovídala, opravdu mě děsí. „CAMZ" zvýšila jsem hlas a na druhé straně slyšela ránu, co dělala, byla opilá? „Sakra, co se děje?" pokračuju v otázkách.

„Laur, pohádala jsem se s mamkou, bavily jsme se o mém životě a nějak se to zvrtlo." na konci věty se jí hlas zlomil, věděla jsme, že brečí. „Ach Camz, až se probudí tak si znovu promluvte, určitě se vše vysvětlí, jdi spát, potřebuješ to." a bylo ticho, věděla jsem, že mě poslouchá. „Jsem tak hloupá." promluvila, myslela jsem, že už to položí, ale teď si začne vše vyčítat a začne pořádná debata.