Nekonečné pocity [Camren CZ]

6.

Pohled Lauren

Začnu se na gauči převalovat a tím se totálně zamotám do deky.

„Do prdele" začne nadávat, když se z ní dostávám.

V klidu se zas přikryju, snažím se pod dekou nahmatat můj mobil a naštěstí se mi to i povede. Okamžitě ho rozsvítím a překvapí mě čas, který na mě blikne, je teprv 2:19. Nahlas si oddychnu zhasnu obrazovku a přesouvám se do kuchyně, z lednice čapnu bílí jogurt s lžící, hned se vracím zpět na svoje místo, zapínám televizi a pustím si svůj oblíbený seriál Přátelé.

Dva díli už uplnyli a já i snědla jídlo, natahuju se pro ovladač, že vypnu televizi, ale vrznutí na schodech přerušilo mojí akci. Hned vstávám ze svého pelechu a ve tmě se přibližuji k místu, kde to vrzlo. Pomalu vykouknu zpoza rohu, ale tam nikdo, vracím se zpět do obýváku, po cestě koukám radši do kuchyně.

„Přece jsem zhasla?" ptám se v duchu. Pokrčím rameny a jdu k vypínači u kuchyně. Dojdu k němu a jak jinak mě překvapí pohled na brunetu, která je stočená na zemi.

Obličej jí leží v dlaních a její tělo tam bezmocně sedí, hned vím, že je to Camila.

„Camz" šeptám a opatrně do ní žďuchnu. Když se postava na zemi nepohne, zaposlouchám se, jestli vůbec dýchá. Nakloním hlavu k její složené hlavě a po chvíli uslyším jemné oddychování.

„Co s ní mám dělat?" mumlám si. Moc dlouho už nepřemýšlím, můj mozek to rozhodl, začnu odcházet z kuchyně, zhasnu a rychle běžím k gauči, kde se schován do deky.

Ležím tam pár minut a tajně doufám, že se Camila probrala a odešla do svého pokoje. Moje zvědavost zase vyhrála, opět se plížím k malé brunetce, vykouknu na ní a ona je pořád ve stejné poloze.

„Sakra" jdu přímo k ní a natahuju ruce. Chvíli váhám, ale nakonec jí vezmu do náruče. Chci jí odnést do jejího pokoje, ale moje nohy už směřují do obýváku. Opatrně pokládám spící osobu, vypínám televizi.

Všude zhasínám, jen nechám svítit malou lampičku, nechci jí totiž vzbudit. Přikryju jí dekou a chvíli na ní koukám. Je tak krásná, když spí. Přistihnu se, jak na ní dlouze koukám. Nahlas si vzdychnu a podívám se na její rty, skloním se k ní a přitisknu moje rty na její. Je to rychlí polibek, nemůže jí to vzbudit, oddálím se a zas chvíli koukám.

Zavřu oči a třikrát se nadechu, potom přejdu ke křeslu, kde se posadím a mě začne unášet spánek. Přijde mi jako bych spala dlouho, divím se, že tady v Itálii mě budí zima. Jdu k gauči, kde najdu svůj mobil, kontroluju čas, je 4:41. Moje oči opět spadnou na bezmocnou Camilu, bez dalšího váhání si lehám vedle ní a přikryju se kouskem její deky.

Pohled Camily

Bolest v rameni, je čím dál víc horší a mě nezbývá nic jiného než otevřít oči. První, co udělám, je, že si je podrbu, když jsme dokončila práci, začala jsem řešit, kde vůbec jsem. Otáčím se na druhý bok a narážím na osobu vedle mě.

Osoba spí a já mám šanci si jí pořádně prohlédnout, je to Lauren. Dlouho jsem nebyla tak blízko ní, konečně můžu zase vidět detaily jejího obličeje. Chvíli přemýšlím o včerejším večeru, nejsem zvyklá spát sama a proto jsem asi byla náměsíčná. Okamžitě si uvědomuji situaci a začnu vstávat, musím přelézt přes zelenoočko.

Moje srdce by tu chtělo zůstat, ale vím, že si to nezasloužím, už vůbec né, po tom velkém přiznání. Chodím po místnosti a hledám hodiny na zdi, když je najdu okamžitě zjišťuju čas. Je 9:23. Jdu do kuchyně a začnu chystat snídani, vytáhnu vaflovač, zapojím ho do zásuvky, aby se nažhavil.

Potom jdu do spíže a hledám krabici se speciální směsí. Když jí najdu, vracím se zpět k lince a tam jí přichystám. Naliju směs do přístroje a dělám první várku vaflí, když se dělají, vytáhnu z lednice jahody, borůvky a pro mě banán. Začnu krájet ovoce a takhle to dělám nějakou dobu než mám hotovo tak 20 vaflí.

Otáčím se zpět k ovoci, kde servíruji první talíř. Ale u ovoce stojí Lauren, která už žvýká borůvky.

„Lauren, to né, to je na vafle." napomenu jí a hned se k ní ženu. Když mě Lauren uvidí hned se vzdálí a vrátí všechno zbylé ovoce na talíř.

„Tak j-á-á jdu ke stolu." koktá a hned se vypaří z místa.

Dělám už třetí talíř a ze schodů přichází Ally.

„Dobré ráno AllyCat." řvu na ní a ona se usměje od ucha k uchu.

„Ahoj Milo" obejme mě na zpět. Ally se ještě víc usměje, když uvidí obří vafle na talíři.

„Ty jsi vařila?" hned se mě ptá a prohlíží si talíř z blízka.

„Ally, vím, že někdy moje vaření dopadlo blbě, ale tohle ještě zvládám." usměju se a nesu čtvrtý talíř.

Ally mi pomohla přenést talíře na venkovní posezení. Všech pět talířů bylo připraveno a moje mise byla splněna, vracím se dovnitř pro příbor a vidím dolů scházet mojí milovanou osobu. Lauren má na sobě černé kraťasy, prouškované triko a přes to koženou bundu.

„Vau" řeknu dostatečně nahlas, že si toho musela všimnout i ona, protože se nepříjemně zavrtěla.

Sedíme venku mi tři a mezi námi je dost velké ticho, Dinah s Mani pořád spí.

„Ale je tu krásně." komentuje Lauren, když kouká na moře. Moje oči jí hned sledují a nemůžou se od ní odtrhnout.

„To je" po dlouhé chvíli dodám a Lauren si všimne mého pohledu, usměje se. „Holky dneska musíme do města." nakonec se ozve i Ally.

Sedíme venku popíjíme čaj a koukáme na krásné moře. Dinah s Mani už konečně slezly a přidaly se do našeho sedícího klubu, beru špinavé nádobí a nesu ho do myčky.

„Camz" ozve se za mnou hluboký hlas. „Ty vafle se ti opravdu povedli." usmívá se na mě Lauren.

„Díky" úsměv jí oplatím.

„Víš, dneska jdeme do toho města." Lauren kouká do země a žmoulá si ruce. „já jen jestli by jsme si potom nemohly promluvit, protože nechci, aby to takhle mezi námi bylo." konečně se na mě podívají ty zelené oči. Přijdu k ní blíž a skočím na ní, Lauren chvíli vyrovnává váhu.

„Určitě" šeptám jí do objetí.

„Chyběla jsi mi." šeptá zas ona.

„Ty mě víc." pouštíme se, chytnu Lauren za paži a vracíme se zpět na terasu.