Nekonečné pocity [Camren CZ]

19.

Pohled Lauren

Fotky jsem si prohlížela nějakou, dobu, ale nakonec jsem se od toho odtrhla, nemluvíme spolu, už k ní nemám žádné city, když odešla ze skupiny, tak nám slíbila, že nám bude volat, ale ani jednou se neozvala. Holkám o Simonově úmyslu samozřejmě řekla, nemluvily s ní pěkně dlouho. Ale nakonec jsme si společně poslední minuty užily. Je pravda, že Camila v její kariéře opravdu rozkvetla, ze začátku jsem poslouchala každou její píseň, rozhovor, vše.

Ale časem to nadšení odeznělo, naděje se vypařila. A vše se ve mě zlomilo, když jsem viděla její fotky z Matthewem. Ten den jsem si řekla, že se přes ní konečně dostanu, Ty Dolla mi byl celou dobu na blízku, tak jsme to spolu zkusili. Jednou jsem velmi zaváhala, málem jsem se vrátila do stejné situace, ale on tu byl pro mě, tak mně podržel.

Camila, já a ostatní členky jsme se potkaly v zákulisí AMA's 2017. Řekly jsme si jen rychlé "Ahoj", na nic víc nebyl čas, její oči zase zářily šťestím jako dřív, byla jsem za ní ráda i když to bylo, jaké bylo. Na ten den jsem myslela několik měsíců, držela jsem se té vzpomínky a nechtěla jí nikdy pustit, byla jsem zase na začátku. Několik týdnů jsem jí chtěla napsat a když už jsem napsala první slovo, nevěděla jsem, jak dál pokračovat, nejhorší by bylo, kdybych jí všechno vyčetla přes zprávu. Napsala jsem "Ahoj" a jak nečekaně, nikdy mi neodpověděla.

Zvedla jsem se z postele a konečně se dostala z těch vzpomínek. Šla jsem do mého proskleného obýváku. Pohled na zahradu a dál mi opravdu zvedl náladu, Miami bylo opravdu krásné město, moje rodné město, jsem ráda, že bydlím zase tady. Pod nohy mi vběhl můj pejsek.

„Cleo" promluvila jsem na ní, posadila se k ní na zem a ona si mi hned lehla do klína. Já, můj pejsek, rodina a moře, to je to, co teď potřebuji. Ráno mě vzbudilo opravdu otravné zabrnění mobilu. Chvíli jsem hledala mobil na nočním stolku a potom ho konečně našla. Spotify mi právě ohlásil několika milionové shlédnutí mé písně 50ft. Opravdu mi to zvedlo náladu.

Každé ráno bylo stejné, budila jsem se vedle Clii. Mé plány na tenhle rok byly opravdu velké, jen blbá pandemie, mi to celé překazila. Chtěla jsem fanouškům dát konečně album, jenže, půl rok bez studia  prostě nenahradím dvěma měsíci. Zameditovala jsem si, zacvičila a koukala celý den na televizi, opravdu jsem nechtěla nikam jít, ani za mou rodinou, která byla pár kilometrů.

Po několika hodinovém koukání na pořady o zvířatech, jsem usla. Když jsem se vzbudila byla už tma, Cleo vedle mě taky spala. Koukla jsem na mobil a měla tam několik oznámení. Rodiče mě pozvali na zítřejší oběd, nějaké tweety, které jsem ignorovala. A několik zpráv. Rozklikla jsem WhatsApp a viděla konverzaci v našem skupinovém chatu. Dva roky tu nikdo nic nenapsal, byly jsme na sebe pyšné, ale naše dopisování také skončilo. Měly jsme ten nejjednodušší název ✨5H✨

Ally☀️: Ahoj, nevím jestli je vhodné do téhle skupiny psát, ale aspoň vás tu mám takhle pohromadě. Za týden mám narozeniny, vím, že teď kvůli pandemii, není vhodné dělat nějaké velké oslavy, ale i tak bych chtěla pozvat pár mých blízkých a vy mezi ně patříte. Adresu konání vám dopošlu.

Koukala jsem na to jako na největší zázrak, opravdu mě to zahřálo u srdce, že ke mě má blízkost. Přejela jsem prstem dolů a viděla další zprávu.

Dinah🌮: Ou, ahoj, je to od tebe opravdu hezké, ráda vás uvidím, se mnou počítej ;)

Na její odpověď jsem se usmála, vždycky souhlasila, když věděla, že tam bude jídlo zadarmo. Po chvíli jsem viděla Normani, jak píše, měla bych taky napsat?

Normani📸: Ráda přijdu.

Všechny byly tak pozitivní. Začala jsem psát mojí odpověď, chtěla jsem se vymluvit na rodinu. Když jsem napsala Ahoj, tak mě vylekal další účastník, který právě psal. Byla to ona, moje prsty zůstaly na místě, nechtěly se pohnout, chtěla jsem jen vidět její odpověď, nakonec nic nenapsala, projížděla jsem staré konverzace a našla, že jí Ally včera přidala, ale proč? Musí tam být? Teď jsem si to ujasnila, nejdu tam.

Oběd u rodičů probíhal v tichosti. Teď už jsem znovu nemohla vyhnat Camilu z hlavy. Neměla bych být tak vystrašená, už mi není 20, jsem starší o čtyři roky a za těch pár let jsem si něco ujasnila. Nikdy znovu nebudu takovým otrokem mojí práce.

„Lauren" promluvil otec na proti mě a podíval se na můj talíř. Já se k němu sklonila, maso, které jsem pořád krájela bylo už rozpadlé.

„Děje se něco?"ozvala se matka z levé strany. Zavrtěla jsem hlavou a dělala jako, že se nic. Zůstala jsem u nich ještě nějakou dobu, chtěli jsme společně sledovat film, jako dříve. V půlce mě, ale musel vyrušit můj telefonát. Zašla jsem za roh a podívala se, kdo volá. Byla to Dinah, zaběhla jsem teda do koupelny a vzala mobil.

„Ahoj" bylo zvláštní slyšet její hlas po několika měsících.

„Ahoj, Lauren, vím, co se ti děje v hlavě, Ally se bála, řekla mi ať ti zavolám." Ally byla pořád moje druhá máma.

„Dinah, omlouvám se, že jsem neodepsala, ale já nemůžu přijít, mám rodinou akci." frustrovaně jsem si odfrkla.

„Lauren i po těch letech poznám, když mi lžeš, je to pro Ally důležité."

„Ja tam prostě nemůžu jít, nedokážu jí zase vidět."

„Ach Lauren, Camila tam nebude, zavolala Ally a vysvětlila jí, že jede za Shawnovou rodinou." ani nevěděla, jak mě ta věta uklidnila.

„Takže přijď, Ally s tebou počítá." položila to, měla jsem zase o čem přemýšlet. Vrátila jsem se zpět do obýváku, matka mi věnovala pohled a já jí uklidnila malým kynutím.

Allyiny narozeniny

Dnes to tu je, oficiálně jsem Ally vůbec nenapsala, tak bude mít takové překvápko. Cesta trvala dlouho, pořád jsem se pohybovala po Floridě, takže jsem to měla nejblíž. V půlce cesty mi zavibroval mobil, Dinah mi poslala přesné místo konání, byl to nějaký prostor pro tyhle akce.

Zaparkovala jsem Teslu, na volném parkovišti, modlila jsem se, abych nebyla první, zkontrolovala jsem čas, byla jsem tu 10 minut po začátku akce. Čekala jsem nějakou dobu před dveřmi nevěděla jsem, co očekávat. Otevřela jsem dveře a vytvořila největší úsměv. Všude byly balónky a cizí lidé, asi Allyiny blízcí. Po dlouhém prodírání jsem uviděla Dinah, rozběhla jsem se k ní a objala jí.

„Jsem ráda, že tě zas vidím." vykřikly jsme obě naráz. Objímaly jsme se několik minut, strašně mi to chybělo, ze dveří po chvíli přišla i Normani. Běžela k nám spolu s Ally, naše čtveřice byla kompletní. Nikdy jsme se nerozešly ve zlém, byly to pořád moje sestry.

„Lauren, díky, že si přijela." usmála se na mě upřímným úsměvem a já jí za to dala obrovskou kytici.

„Vše nejlepší k tvým 27 narozeninám." Ally mě znovu objala.

„Jdu se provětrat" zalhala jsem. V tu chvíli jako by se mi vrátily všechny vzpomínky. Věděla jsem, že se to stane a vlna úzkosti nečekala. Zapálila jsem si cigaretu a vdechla kouř, to je teď jediné, co mě drží.

Viděla jsem, jak vedle mojí Tesly zaparkoval černý Range Rover. Modlila jsem se, ať mi jí hlavně neodře. Chvíli jsem rozeznávala obličejem a když z auta vylezla bruneta a její přítel vědela jsem, že jsem úplně v prdeli. Spadla mi cigareta, byla mi jedno, chtěla jsem se vyhnout a dostat se do mého auta a rychle odjet, ale proč zrovna museli stát vedle? Otevírala jsem dveře u řidiče a slyšela její hlas.

„Lauren, si to ty?" zavolala, koukala na mě přímým pohledem přes přední sklo. Měla jsem dvě možnosti, ignorovat jí a nebo zjistit konečně pravdu.