Ó Anthony.Ani nevíš,jak se mi líbíš ,hochu.
Ta blondýnka ti nebude nikdy schopna dát to,co já.Ode dne ,kdy jsem tě spatřila poprvé jsem věděla,že mi patříš.
Svedu tě ,Anthony.Budeš můj.
Kráčím si ledabile po ulici ve snaze vyčistit si hlavu,utřídit tok svých myšlenek.Lobotomie je jenom nová látka,kterou se máme nabiflovat do příštího týdne,no mně by se docela hodila možnost uskutečnit jí v praxi.
Proboha Jessie,jseš pitomá,promluvil ke mně můj vnitřní hlas.
Najednou se ocitám před statkem o kterém jsem doposud neměla chýru.Nádhera.Předemnou se rozléhá pastvina,na které konec je nemožné dohlédnout.
Kůzlátka!Jste nádherné.Kolik vám je?Předpokládám,tak pár měsíců.Kozlíku,jak se hezky staráš o mamku kozičku .Přesně tak,jak se bude Anthony starat o mně.
Při pomyšlení na Anthonyho mi tělem přeběhl již tak známí třes.To chvění celého těla bylo opravdu neskutečné.
Tohle zažívám poprvé.Teda ne tak docela.Je hodně věcí,které jsem musela dostat okamžitě,jinak by to skončilo nehezky.
Ale nikdy se nejednalo o kluka.O kluka,který by mi pomotal hlavu už jenom tím,že byl.
Po asi hodinovém mazlení kůzlátek jsem se rozhodla vykročit dál,na doposud mnou nepřeskoumanou polní cestičku podél pastviny,na které se pásli různé druhy zvířat.
Nemněla jsem ponětí,že v okolí mého stávajícího bydliště se nachází něco takového.
Chcete li přemýšlet a snovat plán,jděte přesně na takovéhle místo. Chcete li nemyslet,udělejte stojku a tlak krve v hlavě vám nedovolí přemýšlet vůbec nad ničím.
Já udělám stojku tady.
Po příchodu na koleje jsem se svalila na postel jako bezvládný kus hnoje.Doslova.Dokonce jsem i páchla hnojem.Příroda.
Miluju přírodu.Miluju Anthonyho.Beru denník a jdu sepsat svůj plán. Bod číslo jedna:....
ČTEŠ
Zabiju tě, lásko
General FictionJsem obyčejná holka z předměstí, která miluje zvířata, přírodu a sní o svém princi na bílém koni. Princ přišel, akorát kůň byl černý. Kovový. Šach mat.
