Pomalými krůčkami jsem se zcela nejistě plížila k chatce.Uběhla půl hodina a já jsem věděla,že uvnitř je on.
Pri vzpomínce na to,co se tenkrát dělo se mi podlamovali kolená. Co udělám?
Ok,Jessie.Vejdeš dovnitř a zamkneš.
Dle domluvy nechá v zámku zelený klíč abych poznala,že jsem na správném místě.Pak se mu podívám do očí a řeknu : ,,Teď pocítíš moji bolest "a zmáčknu spoušť.
Mněla jsem to v plánu přesně takhle.Postřelit ho.Střelit mu do ruky a smát se jako blázen.Pak ho střelit znova a znova.
No v tom mi přišla sms...
Daniel:Lásko? Mám menší spoždění,ale ještě pred tím se ti musím s něčím přiznat.
Malawie212:Ahoj miláčku.Co se děje? Stalo se něco kvůli čemu nemůžeš přijet?
Daniel: Já jsem ti tak trochu lhal.
Malawie212:Lhal v čem?
Daniel:Chci aby si věděla,že tě skutečně miluju.Chtěl jsem,aby mně dívka mého života milovala pro to jaký jsem,ne proto jak vypadám nebo kolik mám peněz.A tak jsem to udělal.Stáhnul jsem si fotku z internetu a založil si účet na seznamce.No a tam jsme se poznali.
Malawie:Počkej,asi ti nerozumím.Chceš mi říct že nejsi kluk s vlasy těmnějšími než samotná noc?Že kluk,kterého miluju je ...kdo vlastně je?
Daniel: Všechno je pravda,lásko.Jméno i moje city k tobě,jsou skutečné. Prosím odpusti mi .Odpusti mi to tak,jako jsem já respektoval tvé soukromí a to,že mi to stačilo.Že mi stačilo cítit te v srdci.Nepotřeboval jsem jméno,nebo adresu, lásko.Stačil mi fakt,že miluju Malawie212 pro to,jaká je zevnitř úžasná.❤️
ČTEŠ
Zabiju tě, lásko
General FictionJsem obyčejná holka z předměstí, která miluje zvířata, přírodu a sní o svém princi na bílém koni. Princ přišel, akorát kůň byl černý. Kovový. Šach mat.
