Zabiju tě, lásko

4.

Konečně nadešel den D. Stojím před provizorním šatníkem , (rozumějte kartonová krabice nevelkých rozměrů,ze které vysí oblečení na každou stranu) a přemýšlím,co si vemu na sebe.

Je Pátek.Mám za sebou dost náročný týden a jenom jeden pokus nezvorat svůj plán.
Proč jenom jeden pokus? Nejraději bych se zvalila na postel  a nedělala vůbec nic. To znamená,že nejsem ochotna tohle podstoupit i příští Pátek.

Touha po Anthonym je však omnoho větší. A také si musím napravit reputaci,no ne?

Mám zvolit spíše elegantní,nebo sportovní styl? Nemám ponětí. Můj bězný outfit vypadá asi tak,že si na sebe vemu první ,co mi v danou chvíli přijde pod ruku. Většinou tedy vítězí ošoupané jeany z roku pět a proužkované tílko černo-bílé barvy. Nic moc,já vím ,ale přísahám,že spodné prádlo si měním poctivě,každý den.
A tak tady stojím a zjišťuji,že vlastně na akci podobného typu nelze využít ani jeden jediný kousek z mého šatníku.

Sklamaná sama sebou popadám ošoupané černé conversky,beru klíče,kreditku a vyrážím na pro mně obrovské dobrodružství ,nakoupit nové hadry.

Každým krokem se dostávám do větší euforie z představy dnešného večera. Koupím si nějaké oblečení,ve kterém budu děsně sexy,vstoupím do baru,všechny oči směrují kemně. Anthony sedí u baru ze svou další obětí,no když mně zahlédne,jakoby zastal čas. Už ho víc nezajímá ona. Touží po mně,přetahuje mně pohledem a jeho jediné přání je,abych mu věnovala alespoň kousek mého času...

Auu!!! ,,Dávej pozor,kreténe! ,, řekla jsem,když jsem vrazila do chlápka co mi křížil cestu a vytrhnul mně z mých  myšlenek na můj dokonalý večer.
Ano,vrazila jsem do něj já a ano,jsem drzá čupka,která na žádné zdvořilé prominte,nemá chuť ani povahu. On neřekl ani slovo,jen namně čumněl,idiot.

Anthony. Myslím na něj ve snaze dovtípit se,jaký typ ženský by mohl být pro něj ten nejsexy a vcházím do prvního krámu s hadrama,na který v obchodním domě narážím...