Zbraň,kterou jsem mněla pořád zastrčenou pod kabátem mně svojí tíhou tahala k zemi.
Najednou bylo po všem.
Nemyslete si,že jsem chtěla za každou cenu vraždit.
Když jsem onu pistoli zdědila po tátovy,říkala jsem si,že pod mými křídly upadne do zapomnění.Nebylo to o vraždění,bylo to o pomstě. A teď...teď se mám sejít s mužem o kterého společnost jsem vůbec nestála.
Daniel: Ahoj princezno.
Za průvodu bušení srdce jsem svoji tvář natočila směrem,odkud přicházel hlas.Byl pohledný.Byl přesně tak pohledný,jako ty kluci,kteří se fotí na titulku časopisů. Jeho nakrátko zestříhané blond vlasy v dokonalém kontrastu s nebíčkovými oči.
Malawie212: Danieli...já...ahoj.
Přistoupil kemně na nebezpečně blízkou vzdálenost.
Přesně takhle proběhlo naše seznámení.Seznámení se s mužem,bez kterého nyní nemůžu dejchat. S Danielem již druhým rokem sdílíme společné lože,no já mám pocit,jakoby jsem ho znala věčnost.
Jedno tajemství jsem mu ale o sobě neřekla dodnes .Skutečnost,že mněl zemřít.
Jako každé čtvrťletí i dnes nadešel den velkého úklidu. Nesnáším to.Jaký smysl má vše vynášet ven jen proto,aby jste to pak mohli nosit dovnitř? Nesmysl.
Daniel byl již druhý den na služební cestě a proto jestli jsem si chtěla užít čas po jeho návratu jenom sním,nemohla jsem to dále odkládat.
Daniel byl úžasný.Milovala jsem ho celým svým srdcem.Šílela jsem po něm a děkovala bohu,že mi ho přivedl do cesty.
Těsně před koncem mé noční můry v podobě úklidu jsem zahlédla malou žlutou obálku,která vyčnívala s Danielovo složky z práce. Jak to už u nás žen bývá zvykem,má zvědavost byla silnější,než já.
Třeba se něčemu přiučím a budu Danielovy ještě blíž.
No po otevření té obálky se mi sevřel žaludek a já jsem vrávorajíc dopadla na zem...
Ahojte ❤️Tak,přicházím s jednou z posledních kapitol a pevně doufám,že se vám bude líbit .Mám vás rada 💕❤️
ČTEŠ
Zabiju tě, lásko
BeletrieJsem obyčejná holka z předměstí, která miluje zvířata, přírodu a sní o svém princi na bílém koni. Princ přišel, akorát kůň byl černý. Kovový. Šach mat.
