Kráčím ulicí ve snaze utřídit si myšlenky na případné setkání s Jessie a následnou konverazi,no z myšlenek mně vyruší ťukání na rameno. Otáčím se a strácim dech. Je tady.Kouká na mně a něco říka.Poznám to,protože se jí pohybují rty.Má je zbarvené jemně do růžova a ukrývají dvě řady rovnoměrně poskládaných bílých zubů.
A: ,,Ahoj,co si říkala? Já...byl jsem zamyšlený a...,,
J:,,Ahoj ,já jsem Jessie.Studujeme na stejné škole,viděla jsem tě v jídelně.Jen jsem se ptala,jestli nevíš,kolik je hodin.Mám odpolední přednášku a vůbec netuším jak si stojím s časem ,telefon mi vypověděl službu zrovna v té správné chvíli.,,
A:,,Je půl páté.Přesněji půl páté a dvadset vteřin.,,
,,Děkuji,máš to u mně,, řekla a s úsměvem odkráčela pryč.
Co se to právě stalo? Mám to u ní,hmm.Toho brzy využiju,holčičko.Myslel jsem si,že je to jedna z tých šedých myšek,no ona si dovolila do té pozice postavit mně? To snad nemůže být pravda,sakra! Půl páté a dvadset vteřin,sakra do prdele!!!Můžu být opravdu takový kretén?!Takhle mi ho asi kouřit nebude nikdy.
Po oném náročném setkání jsem dokráčel domů rudý vztekem. Tá suka! Tá malá,vychcaná suka! Ona si myslí,že vyhrála.Myslí si,že mně znemožnila a že má teď na vrch.Hovno!
Já ti to dám sežrat,ty svině! Příště,se dostaneš do mé pozice,to mi věř.
Po dlouhém uvažování jsem dospěl k závěru,že budu hrát její hru. Jeblého ničemu,který bude hrát sice její hru ,ale dle svých pravidel.
Po pár minutách jsem již stál před školou a očekával,že se brzy objeví.
J: Ahoj,jak že se vlastně jmenuješ?,,
A:,,Jmenuju se Anthony a ty jsi Jessie,holka,která semnou práve zajde na kafe.,,
J:,,Těší mně ,Anthony. A příjmám.Ráda se odreaguju a poznám nové lidi.,,
ČTEŠ
Zabiju tě, lásko
General FictionJsem obyčejná holka z předměstí, která miluje zvířata, přírodu a sní o svém princi na bílém koni. Princ přišel, akorát kůň byl černý. Kovový. Šach mat.
