Double trouble✔️

1.

Nevím kolik uběhlo času. Jak dlouho jsem tam s Tess byla. Ale dveře se konečně znovu otevřeli. Dva muži vešli dovnitř. Každý popadl jednu z nás za ruku a vytáhl nás na nohy. Vyvedli nás na chodbu, kde byli další dva ozbrojení muži.

Vedou nás bílími chodbami. Jdeme asi 15 minut, když zatavíme. Projedou kartou po zámlu vedle dveří. Alarm se spustí. Dveře se odemčou a strčí nás dovnitř. Za námi se dveře zamknou a alarm přestane houkat.

Vím jistě, že za jedinými dveřmi, co se na uzamčeném úseku chodby nacházejí, je pokoj kluků. Překvapí mě však, že nikdo nevyjde. Vymněním si s Tessou pohled a pohnu se jako první ke dveřím.
Chytnu za kliku a zatlačím. Dveře se ani nehnou. Zřejmě jsou zaterasené. Podívám se opět na Tessu, než však jedna z nás stihne promluvit, jedny dveře na chodbě se odemknout a vejde stejná žena, která mluvila se mnou a Thomasem.

,,Co chcete!?" vyjedu na ní. Usměje se.
,,Ty dveře nejsou zaterasené. Jsou pouze uzamčené. Tady." podá mi kartu od zámku. Vytrhnu ji jí z ruky a přejedu před senzorem.
,,Pořádně se nejezte! Zítra ráno vyrážíte na cestu." slyším za sebou. Vejdu dovnitř s Tessou v patách.
,,Co to je?" zeptá se první.
,,Kde jsou všichni?" doplním její otázku. Otočím se abych se zeptala ženy v bílém, ale dveře jsou už uzamklé a zevnitř pokoje není žádný senzor na kartu kterou mám v pravé ruce.
,,Do frase!" odhodím kartu někam do kouta.
,,Ehm, Scarlett?" ozve se za mnou Tess. Prohrábnu si vlasy a pootočím se na ní bokem.
,,Jo?" přikývnu, že ji pslouchám.
,,Dívej." kývne směrem na zeď za mnou. Otočím se k ní čelem a málem sebou seknu na zem.

Zeď je průhledná ze skla, nejspíš zvukotěsná. Vidíme do vedlejšího pokoje. Pokoje kluků. Stojí vedle sebe v řadě. Asi si nás všimli dřív. To však není nejvíc znepokojující. Vedle Newta stojí menší bruneta.
,,Kdo je to?" zeptá se Tess a kývne na dívku, která si toho všimne a začervená se. Nedivím se. Nejspíš je středem pozornosti i ve vedlejší místnosti.
,,Taylor." řeknu skoro neslyšně. Tess to ale slyší a okamžitě na mě hodí pohled.
,,Jakože.." přikývnu.
,,Nemá být mrtvá?" zadíví se a vrátí pohled zpět na brunetu.
,,Jop." odpovím. Nejednou se mi ztěžka dýchá.
,,Asi budu zvracet!" oznámím Tess a odběhnu do koupelny a zabouchnu za sebou dveře. Nakloním se nad mísu, ale nic ze mě nevyjde. Co by taky mohlo, když už jsem několik hodin nic nesnědla.

Theresa zabuší na dveře.
,,Scarlett!" křikne, když se ani nehnu a jen se posadím na zem a opřu se o zeď.
,,Dej mi chvilku!" křiknu na ní zpátky. Bušení přestane a zaslechnu vzdalování jejich kroků.

Prohlédnu si prstýnek, co mi zdobí pravý prsteníček. Snažím se myslet pozitivně, ale nejde mi to. Okamžitě, co jsem jí viděla, se mi vybavili všechny hrůzy, co mi Gally provedl. Ale nikdy jsme si vlastně pořádně neuvědomila, že to nebyla úplně Gallyho vinna. Je to hlavně její. To ona mu provedla hrozné věci, které ho změnili. Navíc je jasný, že byla zamilovaná do Newta. Možná stále je.
Začne se mi klepat ruka a ztěžka dýchat. Stejně jako když jsem se Newtovi snažila odhalit pravdu, den před tím než jsem se stala běžcem.
,,Tesso!" zakřičím. Někdo doběhne ke dveřím.
,,Scarlett!? Co se děje?!" snažím se zklidnit dech.
,,Asi-asi mám panickej.." přeruší mě.
,,Záchvat?" hádá. Přikývnu, sice mě nevidí, ale navíc se nezmůžu.
,,Co mám dělat?" křikne zase. Neodpovím. Chvíli je ticho a pak uslyším alarm. Dveře se prudce otevřou a někdo další vejde za Tess do místnosti.
,,Scarlett!?" poznám Thomasův hlas. Nemůžu se ani hnout. Jakobych byla v transu. Vnímala, ale jediné co mohla bylo, že jsem prožívala znovu a znovu Gallyho rány a výhružky.

Dveře se prudce otevřou. Spíš je Tom vyrazí. Doběhne ke mě a dřepne si. Silně mě obejme a já se začnu kousek po kousku uklidňovat.
,,Jsem tady." zaslechnu. Asi na mě mluví, už další dobu.
,,Jak jsi.." pohladí mě po vlasech a odpoví dřív než dořeknu otázku.
,,Nevím najendou se jedny dveře na chodbě odemčeli. Do vaší chodby, a tak jsem toho využil. Asi to byla další jejich proměnná." vysvětlí.
,,Je mi trapně." zvednu k němu pohled. On se však usměje.
,,Není důvod. Chápu to. Po tom co se stalo s Gallym. Všechno ti připomněla." přikývnu.
,,Newt mi jednou řekl, že Gally býval jiný, ale Taylor ho zlomila." doplním ho.
,,Nevěděla jsem, že mi pohled na ní.." přikývne.
,,Všechno vrátí." dořekne a pomůže mi vstát. Zmovu mě obejme. Tentokrát k nám dojde ještě Tess a obejme mě z druhé strany. Vypadáme jako sendvič. Zavrtím se, aby mě konečně pustili.
,,Možná by jsme to měli zabalit a jít spát jak nalm řekla ta žena. Prej zítra vyrážíme na cestu." oba přikývnou a vyjdou jedne za druhým z místnosti.

Nakonec se odhodlám a vyjdu taky. Předtím se však upravím trochu v zrcadle.
,,Lettie!" křikne na mě Minho a než se naděju jsem v jeho náruči a objímá mě.
,,Kde jste byly!? Ty a Theresa? Už to byl snad celej den!" zaptá se, když mě stále objímá. Pohodím rameny.
,,Nemám tušení." řeknu, když mě pustí.
,,Zítra prej vyrážíme na cestu." povím mu stejně jako Thomasovi.
,,Thomas nám už řekl, o tom vašem sezení s tou ženskou!" usnadní mi práci, když tohle dořekne. Nemusím vysvětlivat na jakou cestu.
,,Začíná mi chybět Labyrint!" ozve se vedle nás. Podívám se na Pánvičku.
,,Jop!" souhlasím. Minho jen přikývne.
,,Myslíte, že kdyby jsme hezky poprosili, tak nás pošlou zpět?" otáže se Tom. Zvednu na něj obočí.
,,Pochybuju." opět mi usnadní práci Minho.

,,Tak jo všichni, jděte zpát! Musíme se připravit na zítra!" křikne na kluky Minho.
,,Taylor s Tessou budou spát tady! Jelikož tu jsou pouze dvě postele, Lett ty jdeš s náma!" přehodí si přes moje ramena ruku a táhne mě do vedlejší místnosti. Theresa jen přikývne. Ve dveřích však narazím na Taylor, která právě šla do své postele, kterou ji přidělil Minho.
,,Ehm, Taylor Scarlett. Scarlett Taylor." ujme se slova Minho a představí nás.
,,Ahoj." řekne mile. Jen přikývnu a obejdu ji. Delší pohled na ní nezvládnu. Minho mě dožene.
,,Jsi v pohodě?" zeptá se opatrně.
,,Ani zdaleka." odvětím.

Vejdu do klučičí místnosti. Okamžitě ke mně dojde Newt. Obejme mě.
,,Promiň!" omluví se. Jen zavrtím hlavou.
,,Není to tvoje vinna!" ubezpečím ho. Povzdechne si.
,,Tak jo, večerka!" křikne přes celou místnost Minho.
,,Můžu spát u tebe?" zvednu k němu pohled. Přikývne a usměje se.
,,Už jsem se bál, že se nikdy nezeptáš!" dá mi rychli polibek.
,,Ehm, Lett?" ozve se za mými zády Minho. Otočím se.
,,Jen jsem ti chtěla dát vědět, že jsem o tom přemýšlel a jestli se mi něco stane, chci aby jsi byla můj zástupce!" vystřelí mi obočí. Newt se uchechtne.
,,Já?" Minho přikývne. Myslí to vážně.
,,Fajn, ale bude mi vyhovovat, když se ti nic nestane!" odpovím. Minho se taky uchechtne a odejde vypnout světla.

Odjdu s Newtem k jeho posteli. Oba si sundáme boty a lehneme si. Lehnu se k němu zády, on mě rukou obejme v pase a přitáhne si mě k sobě. Zaboří si hlavu do mých vlasů a oba do chvilky usneme.