Double trouble✔️

25.

Když se probudím, cítím se mnohem líp. To bude asi těma věcma, co mi dávají.
Opět mě někdo drží za ruku, není to však Chucky.
Newt. Usměju se.
Rozhlédnu se po zbytku osazenstva, všichni spí. Jak dlouho tu sedí?
,,Scarlett! Jsi vzhůru!" zakřičí Chuck a všichny tím vzbudí.
Otevřu pusu, abych mu nějak ironicky odvětila jak je mým zvykem, nevyjde ze mě však ani hláska.
Skočí mi na nohy a celou mě zalehne, volnou rukou ho obejmu. Druhou stále držím Newta a nehodlám se ho pustit.
Chuck se odtáhne a posadí se u nohou mé postele. Minho se taky zvedne a obejme mě. Usměju se.
Nakonec se podívám na Newta. Usmívá se na mě, zatáhnu ho za ruku, tím ho domutím se postavit. Posadím se, on se posadí na kraj a obejmeme se. Zavřu oči a konečně si oddechnu. Je v pořádku. Já taky!

Nakonec se posunu a naznačím mu ať se posadí vedle mě, on tak udělá. Přehodí si ruku přes moje rameno a já se o něj pohodlně opřu.
,,Jak ti je Lettie?" odvaží se Minho. Jen přikývnu a usměju se.
,,Nemůže nějakou chvíli mluvit." vysvětlí moje mlčení Thomas.
,,Do frase! Jak se teď budem hádat!?" nadhodí vtip Minho. Pohodím rameny a usměju se. Nakonec si poklepu na hlavu a kývnu směrem k mému bratrovi.
,,Super, dvojtý combo na mě!" teatrálně zakloní hlavu.

Nikdo nějakou chvíli nic neříká, až si je všechny postupně prohlídnu. Zvednu obočí a podívám se na Minha.
,,Hele, tohle mi celkem vyhovuje!" zasměje se.
,,Minho!" zastane se mě Newt.
,,No jo furt!"

Někdo vejde dovnitř, moje matka.
,,Mio." usměje se na mě.
,,Jsem ráda, že jsi v pořádaku." zastaví se u mé postele. Zvednu však na ní obočí, jelikož je mi jasný, že proto nepřišla.
,,Dobrá tedy, potřebuju aby jsi se mnou šla potvrdit, že to udělala Taylor." řekne narovinu. A to je chyba, jelikož se spustí šrumec.
,,Tak to ani omylem." řekne Newt.
,,Přes mou mrtvolu." souhlasí Thomas.
,,To se nestane." zvedne se ze židle Minho, připravenej mě bránit svým tělem. Ona však zvedne ruce nahoru.
,,Uklidněte se. Nešla by sama, ale jestli to neudělá, nemáme žádný důkaz, že to byla Taylor." přednese nám fakta.
,,Co ten prsten?" zeptá se Newt.
,,Popírá, že ho vzala. Prej ji ho někdo podstrčil, tvrdí že není tak hloupá, aby si ho nechala u sebe." pohodí rameny.

Všichni se na mě otočí, já však vzhlédnu pouze k Newtovi. Přikývnu. On na mě vrtí naopak hlavou.
,,Fajn! Můžeš jít s ní, Newte, ale nikdo další." povolí nakonec, protože jí je jasné, že by mě ani jeden z nich nepustil.
,,Fajn." potvrdí Newt.

Ava Peige na nás zvedne obočí.
,,Tak na co ještě čekáte?" pobídne nás.
,,Jako hned?" zeptá se Newt. Ona jen přikývne a počká nás u dveří.

Newt sesedne z postele, já se odkreju. Podá mi obě ruce a pomůže mi se posadit a následně postavit.
,,Dobrý?" jen přikývnu. Podá mi boty a já si je obuju. Ostatní nás doprovodí až k výslechové místnosti. Vejdeme do vedlejší, takže ji poprvé uvidím přes sklo. Sedí tam jakoby ji to tu patřilo.
,,Nevidí nás, je to jen jednostranné." upozorní nás můj otec.
,,Neřekli jsme ji, že jsi to přežila, chceme vidět její reakci." a opět jsou všechny pohledy na mé osobě. Přikývnu, že rozumím.
Newt si se mnou proplete prsty, aby mě podpořil.

Teď už jen my tři vyjdeme na chodbu. Ostatní nás budou pozorovat z druhé místnosti.

,,Půjdu první, pak vás zavolám." oba přikývneme a sledujeme záda mé matky, jak mizí za bílými dveřmi.
,,Jsi v pohodě?" podívám se mému příteli do očí. Zlehka přikývnu.
Newt si sáhne do kapsy a vytáhne jeho prsten po matce.
,,Ava mi řekla, že je to prsten po mojí matce, je to pravda?" zkousnu se ret, ale přikývnu. Zvedne mou ruku a navleče mi ho.
,,Stejně ti sluší víc než mě." uchechtnu se.
,,Mrzí mě, co se stalo." sklopí pohled. Já ho však chytnu oběmi dlaněmi za obličej a donutím ho se na mě podívat, jako už kolikrát předtím.

Zavrtím hlavou, aby pochopil, že to není jeho vinna a ukážu na sebe. Následně jednou rukou naznačím postavičku, která jde a opět ukážu na sebe a zavrtím hlavou.
,,Neměla jsem odejít." je význam mého gesta.
Tentokrát chytne můj obličej do dlaní on a nečekaně mě políbí. Na moment. Pak si opře čelo o mé.
,,Můžete." pootevřou se dveře a my pochopíme, že je náš čas vejít dovnitř. Automaticky sáhnu po jeho ruce a propletu si s ním levou ruku, na které mám vytetovaný jeho iniciál.
Newt vejde první, takže mě Taylor hned neuvidí.
,,Newte! Snad tomu nevěříš!" je první věta, kterou zaslechnu.
,,Věřím svojí holce." odvětí hned. Než se Taylor může hájit sjede pohledem na mě. Pootevře pusu, šokem, bezargumentace.

Obrním se proti ní a bez mrknutí oka ji oplácím její pohled.
,,To není možné!" zavrtí hlavou jakobych snad měla zmizet.
,,Viděli jsme tě na tom videu, byla jsi.." snaží se vysvětlit její předchozí reakci.
,,Mrtvá?" zeptá se místo mě Newt.
,,Není, mojí Scar jen tak nedostaneš." přesune svůj pohled na Newta.

Moje matka mezitím zavře dveře.
,,Tak co Taylor, jak to bude, po dobrém nebo po zlém?" zeptá se. Můj pohled sjede na stůl, kde je nějaké elektronické zařízení.
,,Přiznejte si to, jen tápete. Nic proti mě nemáte, když pravej pachatel je volnej!" opře se dlaněmi o stůl. Ava přikývne.
,,Tak tedy po zlém." pokyne mi ať se posadím, já si vymněním pohled s Newtem.
,,Jsem tady." řekne potichu, abych to slyšela jen já. Přikývnu, pustím jeho ruku a posadím se. Položím si taky dlaně na stůl a ona mi mezitím nalepí na spánky dvě přísavky, aspoň to tak vypadá, do kterých vedou dva drátky připojené k přístroji.
Mávne rukou na sklo a přístroj se za chvíli zapne.
,,Mio zavři oči a buď v klidu, neboj nebude to bolet. Jen si vybav předchozí noc, kolem 1 ráno." udělám jak řekne.

První se mi vybaví Thomas, jak mě vzbudí a naznačí mi abych ho následovala. Následně vyslovím jméno.
,,Tess?" ozve se místností, otevřu oči. Na bílé stěně spatřím Tessu jak vyjde ze stínu. Promítají moje vzpomínky, pochopím velice rychle.
,,Rozluštila jsi tu zprávu?" ozve se její hlas.
,,Co se na ní píše?" dojde k nám Thomas.
,,Ta Taylor je Zlosin." vyslovím já, následně se podívám Tesse do očí.
,,Je to pravda? Pracuje pro ně?" dá si načas než přikývne.
,,Nemá nijak zasahovat, ale má vás pozorovat." odpoví Tessa.
,,Musím to říct Newtovi." vyslovím já
,,To není, ale proč jsem přišla." opět Tessa, poté se nakloní blíž, ale stále nevím co mi chtěla povědět. Pak se ozve výstřel, ten samý, co zasáhl Toma. Tess se dá do pohybu a má hlava se otočí za ní. Natáhne se po něm a zbrzdí jeho pád.
Pak zaslechneme druhý výstřel, Tess lehne k zemi hned vedle.
,,Nemůžu dovolit, aby jsi jim cokoliv řekla!" moje hlava se zvedne za hlasem, ze stínu vyjde Taylor. Teď už to nijak nezapře. Udělám krok vpřed, ale namíří na mě svou zbraní a já se zastavím v pohybu.
Usměje se, ale zbraň odhodí.
,,Ať žije Zlosin." něco prosviští vzduchem stejně jako té noci. Mé ruce vystřelí nahoru, když jednu oddělám, vidím na ní krev, ruku přiložím opět na svůj krk a vzhlédnu k Taylor. Po chvíli však začnu padat k zemi.
Taylor přijde blíž a skloní se.
Vezme mou ruku, na které nosím prsten.
,,Tohle mělo být moje! Ty si to nezasloužíš, ne po tom, co jsi mi udělala!" strhne mi ho z prstu. Ruka mi volně spadne na zem. Usměje se, natáhne si kapuci a rozběhne se pryč.

Potom, co to prožiju znovu, si strhnu drátky z hlavy, prudce vstanu a vyjdu z místnosti. Nemůžu s ní být v místnosti ani o vteřinu dýl.
,,Scar." zastaví mě za ruku Newt a okamžitě si mě stáhne do objetí. Nic neříká, jen tam stojíme.
,,Lettie." položí mi ruku na rameno Minho. Já se však ani nehnu z Newtova objetí.