Double trouble✔️

33.

o dva dny dříve

POHLED THOMASE

,,Co se sakra stalo!?" rozkřičím se po ostatních. Nikdo mi však není schopen dát odpověď. Povzdechnu si a odejdu k vyhaslému ohništi.
,,Thomasi." přisedne si ke mě můj otec.
,,Newt?" odmlčí se.
,,Hodně věcí bylo zničeno, musíme se přemístit do města, kde ho můžu pořádně operovat."
,,Do Spáleniště!?" prohrábnu si vlasy. Zavrtí hlavou.
,,Do Denveru." zvednu obočí.
,,Je to poslední město, je to hlavní sídlo Zlosinu, nejvíc chráněné. Je obestavěné vysokými tlustými zdmi, aby zabránili erupci, ale je to jen dočasné řešení."
,,Jak tam Newta dostaneme?" musím se zaptat.
,,Máme vlastní letadlo. A pár tereních aut." vysvětlí.
,,Scarlett, Theresa i Minho tam budou taky. Za zdí samozřejmě, my se tak daleko nedostaneme." zavrtím hlavou a vstanu.
,,Něco vymslíme, vždycky něco vymyslíme. A aby bylo jasno, zajímá mě jen moje sestra a Minho. Theresa nás zradila." společně dojdeme do stanu, kde leží Newt.

,,Hej, kámo." pozdravím ho.
,,Hej." snaží se usmát. Podívám se na jeho ránu. Kulka zůstala uvnitř, ale doktor zastavil krvácení, aspoň prozatím.
,,Gally?" pohodím rameny.
,,Tvrdí, že jsi udělal chybu. Teď Zlosin získal všechno, co potřeboval." na to Newt nic neřekne.
,,Za chvíli odlítáme někam do Denveru. Tam tě dají do kupy a pak si dojdeme pro naší rodinu." přikývne.
,,Kdybych to nezvládnul..." zavrtím hlavou.
,,Ne, včera v noci jsem přišel o tři lidi. O nikoho dalšího už nepříjdu." podívám se mu zpříma do očí. On nakonec jen přikývne.

Chvíli na to přijde Pánvička, společně popadneme Newtovo lehátko a doneseme ho až do letadla. Pár dalších ještě nastoupí, ostatní to vezmou autama.
,,Hlídej ho." řekne mi Sonya, která kolem nás projde a posadí se ke kormidlu.

Tohle letadlo je daleko menší, než v kterém přiletěl Zlosin, ale pro naše účeli bude bohatě stačit.
Připoutám se k sedadlu a celou cestu pozoruji Newta. Kontruluju jeho stav. Řekl bych, že jsme letěli déle než dvě hodiny, pro mě to byla celá věčnost, ale hodinky tvrdili jen 120 minut.

Přistaneme kousek od města, kde na nás čeká jedno auto. Můj otec nejspíš někoho zavolal předem přes vysílačku. Naložíme Newta. Můj otec si sedne na místo řidiče a já se procpu na místo spolujezdce. Sonya si sednu do zadu k Newtovi.
Ostatní to budou bohužel muset vzít pěšky.
Tentokrát cesta trvá už jen 15 minut, když vjedeme do města.

Rozhlédnu se kolem. Otec měl pravdu, je to tu jiné než ve Spáleništi. Není tu tolik raplů a lide vypadají celku v pohodě.
A pak si všimnu ohromné stěny.
,,Je to kruh, uvnitř jsou hlavně lidé od Zlosinu a miliardáři nebo lidé, co pro ně pracují." vysvětlí mi.

Zajedeme do jedné z uliček. Zastavíme a odneseme Newta dovnitř.
,,Je tu ještě jedna věc, kterou musím zařídit." oznámí mi.
,,Newt bude pro zatím v pohodě, ať hodně pije a jí. Hýbe se jen v případě nouze, doktorka Wrightová tu bude brzy, kdyby se něco stalo." následně odejde. Vymněním si se Sonyou pohled, ale ani jeden z nás nic neřekne. Posadíme se každý z jedné jeho strany.

Je mi jasné, že je na mě naštvaná. Na Scarlett. Na Newta. Ale jak by se mohla zlobit na umírajícího bratra nebo na holku, kterou právě unesli. Na mě? V pohodě!

***
o dva dny později

POHLED SCARLETT/ MII

,,Dobrá, platí." uzavře můj otec, který sedí v zadržovací cele.
,,Já za Minha, ale Tessa poskytne doktorce Wrightové ve městě prostředky k operaci Newta. A Mii krev." podívám se na mou matku.
,,Platí." oba se otočí na mě.
,,Moji lidé vyzvednou Minha s věcmi za bránou." je poslední věta, kterou můj otec vysloví.
,,Budiž." řeknu a vstanu.
,,Dojdu pro subjekt A7, Tessa zajde pro věci na operaci." podívám se na matku, která pouze přikývne.

Odejdu z místnosti a na chodbě se potkám s Tessou, která pozorovala z druhé místnosti.
,,Nenech se jím zmást, vymyslí si cokoliv jen aby se ti dostal do hlavy. Nenech se!" poradil mi, přikývnu.

Dojdu k výtahu a sjedu do suterénu. Nejsou tu žádná okna, jen dveře a za nimi cely.
Zastavím se u jedné a zadám kód. Zkontroluji svou zbraň a vejdu dovnitř.
,,Scarlett!" vstane, ale zastaví ho pouta, která ho drží u stolu. Proto se znovu posadí.
,,A7." zatváří se zvláštně.
,,Jsi v pohodě?" zvednu obočí.
,,Proč bych nebyla?" dojdu k němu a odemknu mu pouta jen abych mu je o chvíli později znovu zacvakla. Tentokrát ho už však nedrží u stolu.
,,Byl jsi předčasně propuštěn, považuj se za šťastného, moc lidí se odsud už nedostane. Aspoň ne živých." postrčím ho ven z cely a zavřu za námi.
,,O čem to mluvíš? A co bylo s tím A7?" nastoupíme do výtahu a vyjedeme do přízemí.
,,Jsi snad subjekt A7."
,,A když už se tu bavíme o jménech, jsem Mia, Scarlett bylo mé labyrintové jméno." opravím ho.
,,Lett." stáhnu na něj obočí.
,,Mio.. proč mě pouštíte?" zeptá se.
,,Můj otec se za tebe vymněnil a za pár dalších věcí pro subjekt A5." vysvětlím. Vystoupíme a dojdeme ke dveřím z budovy. kde vyčkám ma Tessu.
,,A5?" nechápe.
,,Newt?" nadhodím.
,,Newt je naživu?" pohodím rameny.
,,Očividně. Ale ne moc dlouho, už to jsou dva dny." tentokrát stáhne obočí on.
,,Proč zníš tak.. jinak?" zeptá se, já se na něj otočím a podívám se mu do očí.
,,Hele chápu, že v labyrintu jsme byli kamarádi, ale to už je minulost. Musím se vrátit zpět k důležitějším věcem, než zachraňovat pár z vás. Musím zachránit všechny." ohlédnu se a konečně v dálce zahlédnu Tessu. Mávnu na ni, aby si mě všimla mezi ostatními pracovníky.
,,Newt je něco jinýho, je to tvůj kluk, ať ti udělali cokoliv, nikdy by jsi ho nenechala umřít." otočím se zpět na něj.
,,Nikdy jsem ho ani nepotkala." pootevře ústa a otočí se na Tessu.

,,Co jste ji udělali?" protočím očima.
,,Měla jsi pravdu, vymyslí si cokoliv, jen aby se mi dostal do hlavy." zavrtím hlavou. Vyjdeme z budovy, kde si Minha převezme stráž. Tessa se sveze s něma, aby dohlédla na předání.

Já se vrátím už sama dovnitř, kde mě hned zastaví Noah.
,,Mio, Theresa odnesla většinu zásob tvé krve, budu potřebovat, aby jsi se mnou šla na odběr. Jestli nemáš něco na práci." usměje se.
,,Jasně." pousměju se, po cestě mu povídám o tom bláznovy A7.

,,A to tam dole byl jen dva dny!" řekne, když oba vejdeme na ošetřovnu. Zasměju se a posadím se do křesla.
,,Jo!" odpovím a smějeme se dál.