Double trouble✔️

17.

Prudce se posadím, můj pohled automaticky směřuje k Newtovi. Leží na břiše s jednou rukou svěšenou na podlaze. Usměju se.
Vstanu a dojdu k němu. Prohrábnu mu zlehka vlasy.
,,Newte?" trošku sebou pohne a zamručí: ,,Hm?"
,,Hned se vrátím jo?" nic neodpoví. Pousměju se a vstanu, když se otočím směrem ke dveřim, Newt mě chytne za ruku a tím mě zastaví v pohybu.
,,Kam jdeš?" opět se k němu skloním, ale překvapí mě když mou ruku nepustí.
,,Umírám hlady." na to uslyší jako na zavolanou.
Otevře nejdřív jednou oko a potom druhý. Zvedne se na loltech a podívá se z okna. Začíná být lehké šero. Za dvě tři hodiny bude vycházet Slunko.
,,Půjdu s tebou." zavrtím hlavou.
,,Nemusíš, klidně spi d.." a už je na nohou.
,,Říkám, že jdu s tebou." když prochází kolem mě, opět mě letmě líbne na čelo.

Přejdu to a chci vyjít ven, když mě Newt zastaví a podá mi jeho mikinu.
Počká až si ji obleču a vyjde ven, já hned za ním.
,,Takhle tady pohoršovat! Styď se Newte!" zasměje se.
,,Nic nového pod Sluncem."

Provizorní jídelnu najdeme o patro níž, Newt počká až sním vše, co mi připravil, a teprve poté se zvedneme a odejdeme.

,,Chybí mi Chuck." vyslovím, když vejdeme zpátky do pokoje.
,,Hej!" než však stihne argumentovat, sundám si mikinu a vrátím mu ji.
,,Děkuju, že jsi šel se mnou." vydám se zpátky do postele.
,,Nemusíš mi děkovat za takovou hloupost." posadím se na ní.
,,Proč bych neměla?" překvapí mě, že si sedne vedle mě.
,,Protože nemusíš, okey?" lehce přikývnu, jelikož jeho odpoveď je dost výhybná.
,,Ještě něco?" usměje se.
,,Noup, můžeš jít spát, už tě nebudu budit. Slibuju!" a jen tak si lehne do postele, ne na sedačku.
,,Proč je to pohodlnější, než ta pohovka?" pohodím rameny.
,,Klidně se můžem vystřídat, stejně toho moc nenaspím. Mě bude stačit pohovka." chci se zvednout, ale Newt mě stáhne zpátky.
,,Tak jsem to nemyslel, Scar." přikývnu, jelikož jsem z něj celá zmatená.
,,Však se tu vlezeme oba ne?" zkousnu si ret.
,,Jo, ale jestli chceš..." zavrtí hlavou. Přikývnu a lehnu si na záda, na Newtovu ruku, jelikož ji má nataženou.

,,Možná se ti bude líp spát." nadhodí.
,,Doufám." otočím se na bok směrem k Newtovi.
,,Myslíš, že mi Minho někdy odpustí?" zeptám se.
,,Přejde ho to." zavřu oči a odvážím se podruhé za tento večer.
,,A tebe?" abych k němu zvedla pohled, tak to ani ve snu. Když nic neodpoví, přetočím se zpátky na záda.

,,Víš jak jsi se mě předtím ptala proč jsem tě miloval?"
,,Hmm." přikývnu stále se zavřenými oči.
,,Miluju tě pořád." samovolně se usměju.
,,Žádnej minulej čas!"
,,Když budeš tak hodnej, řekni mi to ráno, jinak si budu jistá, že se mi to jen zdálo." uchechtne se. Trochu si povytáhne ruku na které ležím a otočí se ke mně bokem.

,,Scarlett?" unaveně otevřu oči.
,,Ano?" natočím k němu hlavu.
,,Miluju tě." zavřu oči a pousměju se.
,,Tak to musí být rozhodně sen." lehnu si opět na záda.
,,Miluju tě." zašeptá mi do ucha. Otevřu oči a opět se natočím nabok. Newt využije situace a přitáhne si mě volnou rukou za pas, blíž k němu. Což zapříčiní, že se naše obličeje ocitnou sotva 5 centimetrů od sebe.
,,Miluju tě, Newte. Víc než cokoliv jiného na světě." usměje se. Já zavřu oči a pokouším se poněkolikáté usnout, jelikož za pár hodin musíme vyrazit.

,,Lásko?" usměju se, ale oči nechám zavřené. To Newta nezastaví, vpluje dlaní po mých zádech pod moje triko. Zavrtím sebou.
,,To lechtá!" zasměju se, stále se zavrěnými oči.
Když se dotkne mého holého břicha, otevřu oči.
,,Říkáš si o to sám." chytnu ho dlaněmi kolem krku a přitáhnu si ho k sobě. Spojím naše rty v jedny. Projede mnou elektřina. Cítím se jako bych znovu obživla z mrtvých. Usměju se do polibku, čehož využije a vpluje jazykem do mé pusy. Vyhoupnu se nad něj a zatáhám ho za vlasy. On mě chytne za zadek a přetočí mě zas pod něj.
,,Scarlett." odtáhne se na moment a podívá se mi do očí.
,,Newte." přitáhnu si ho zpátky k sobě.

***

,,Lettie!" dveře zavržou. Zakloním hlavu, abych zjistila, kdo mě vzbudil z tak krásného snu.
,,Minho?" ten přeskenuje pokoj, od sedačky až zpátky k nám.
,,Snídaně a zpátky do práce!" plácnu obličejem zpátky do polštáře a Mino mezitím odejde.
,,Scar?" natočím hlavu do leva.
,,Ano?" Newt se nakloní blíž.
,,Miluju tě." políbím ho na tvář a vstanu. Natáhnu si legíny a obleču si tentokrát moji mikinu.
,,Vstávej!" hodím po spícím Newtovi jeho triko a mikinu.
,,Vždyť joo!" posadí se se stále zavřenými oči. Obleče se stále se zavřenými oči! Nazuju si botasky a dám si do kapsy papírek.
,,Děleeej!" vytáhnu ho na nohy. Boty si už nazuje sám a ještě v polospátku zamíříme do jídelny.

,,Sis?" vyhledám v davu Toma a vydám se za ním. Newt odejde směrem k Minhovi a Taylor.
,,Něco mě napadlo, možná jsi včera měla pravdu ohledně toho vzkazu místo souřadnic." zavrtím hlavou.
,,Nedává to smysl, Tome." připomenu mu.
,,Protozě jsi brala jedno číslo po druhým. Jak byli ty první dvě čísla." zamyslím se.
,,2... 0?" pohodím rameny, že si nejsem jistá.
,,Myslím si, že to nemá být jako 2 a 0 ale 20. Co je to za písmeno?" začnu si vduchu počítat a přiřazovat písmena.
,,T?" přikývnu.
,,Po snídani to zkusíme." zavrtí hlavou.
,,Ne, řekneme jim, že to byla kupa čísel a nedávalo to smysl." ozve se v mojí hlavě.
,,Jak moc jsme si jistí, že nejsme stále ve Zlosinu?" dodá. Zavrtím hlavou.
,,Nemůžeme si být jistí! Až budeme samy! Do tý doby to nějak schovej." naléhá na mě.
,,Dobře." dojdeme si sednou ke klukům. Neboli k Minhovi a Newtovi. A Taylor. Zanedlouho se vedle mě posadí Gally s podezřelým úsměvem.
,,Co je?" zvednu nechápavě obočí.
,,Měli by jsme vypadnout." řekne stále usmívajíc. Vymněním si s Tomem pohled, naznačím mu ať se zvedne a jde se mnou.

,,Asi máš pravdu, i když Gally nevěří nikomu." opět jen v hlavě.
,,Hej Barry!" dojdu za nejvíc známou tváří.
,,Scarlett." přivítá mě.
,,Nechceme být nezdvořilí nebo tak, ale měli bychom se vydat na cestu." řeknu posmutněle, aby nic nepoznal.
,,Takže jste to vyřešili? Ty souřadnice?" zavrtím hlavou.
,,Zkoušela jsem všechno ale nic. Nechala jsem ho v pokoji kde jsem spala, jestli by jste to chtěli ještě zkusit." zavrtí hlavou.
,,Ne, ta šifra byla speciálně pro vás, takže jestli jste to nevyluštili vy."
,,Možná moje bývalé já, by to zvládlo." přikývne.
,,Tobě se ještě nevrátili vzpomínky?" nechápavě se na něj podívám, jak tohle může vědět?
,,Co tím myslíš?" podívá se někam za mě.
,,Slyšel jsem jak si o tom Brenda povídala s Mimhem." přikývnu.
,,Tak mi půjdeme." připomenu mu. Gally i Tommy měli pravdu, Minho se o tom rozhodně s Brendou nebavil.

Můj pohled na moment sjede k noži na stole, Barry to však zachytí a popadne ho první.
,,Proč jsi to nemohla nechat být!?" zařve po mně. A rázem je ticho. Zvednu ruce, Tom taky.
,,Tak vyluštili jste to?" zavrtím hlavou.

Někdo vystřelí, skrčím se k zemi, stále s očima hledícíma na Barryho. Jeho triko se začne barvit krví a já vykřiknu ohromením a šokem.
,,Jsi v pohodě?" doběhne k nám Newt, jen přikývnu.
,,Ty?" taky přikývne, obejmu ho, předtím než se dáme do pohybu.
,,Musíme jít lidi!" za Newtem se objeví Minho a začne všechny popohánět ven.

My zbydeme poslení.
,,Scarlett?" ozve se ze země umírající Barry. Naposled se na něj otočím, pak mě Newt chytne za ruku s jeho pomocí se vymotáme ven.