Double trouble✔️

10.

Všude je šero, když se mnou někdo zatřese. Otevřu strachy oči, ale uleví se mi když je to pouze Brenda. Naznačí mi ať ji potichu následuji.
Sundám ze svého pasu opatrně Newtovu ruku, tak abych ho neprobudila a vyplížím se ven na chodbu. Co nejtišeji zavřu dveře. Poodejdeme kousek dál, než se odvážím promluvit.
,,Stalo se něco?" stále šeptám.
,,Ano." uzná narovinu. Popadne mě za ruku a  popožene mě. Jdeme dobrých 5 minut, projdeme několika chodbami, asi 3 podlažími, než vejdeme zřejmě do nějaké podoby kanceláře.
,,Pojď sem!" dojde ke stolu a odsune židli, neposadí se však na ní, akorát mi udělá místo.
,,George to ještě neviděl, kdyby jo, už je dávno po tobě." snaží se mi vysvětlit.
,,Neviděl co? A kdo ke vůbec George?" nedostane se mi však odpovědi, jelikož mi rukou pokyne ke starému počítači.
,,Je na něm moje fotka." zamračím se.
,,Nechápu." podívám se na Brendu, která se dá konečně do vysvětlování.
,,Zlosin ovládá všechny počítače, tvoji fotku vyvěsili, aby tě lépe našli." ukážu na svou osobu.
,,Proč mě?" přivře na mě oči.
,,To řekni ty mně!" já však mlčím.
,,Očividně jsi pro Zlosin důležitá, jelikož na tebe vypsali odmněnu." zvednu obočí.
,,Jakou?" Brenda obejde stůl a jde k nejbližšímu oknu.
,,Lék. Lék na virus." založím si ruce na hrudi.
,,Zlosin ho ale nemá! Proto jsme tady, děláme pro ně nějaké blbé zkoušky.." Brenda se na mě otočí.
,,Proto ti to říkám, kdybych si aspoň na vteřinu myslela, že je to pravda, sama bych tě udala. Bez urážky." přikývnu.
,,Ale Zlosin jen slibuje a slibuje. Nic z toho. Musíme však odsud zmizet!" vydá se ke dveřím a nejspíš očekává, že se vydám za ní. Já stojím jako socha a ani se nehnu.
,,Tak jdeš?" zastaví se, když si uvědomí realitu.
,,Co moji přátelé! Musím jim to říct, pak půjdeme." napochoduje ke mně.
,,Na to není čas! Během toho, co půjdeš pro své 'přátele', George sem může přijít a nahlásit tě! Akorát je ohrozíš! Můžeš být vůbec ráda, že jsem to četla první!"
,,Kdo je ten George?" zoopakuji mou předchozí otázku. Brenda si povzdechne.
,,Vede tuhle díru, je to jako můj otec, ale kdyby Zlosin vypsal odměnu na mou hlavu, vymněnil by mě bez meknutí oka!" zkousnu si ret. Než však stihnu pdpovědět, zvenku pronikne dovnitř oslepující světlo. Přikroju si oči a doběhnu k oknu.

Venku se to hemží asi 3 helikoptérami, několika ozborjenými muži a to je jen, co mé oči viděli.
,,Asi jsem přece jen nebyla první." zkonstatuje Brenda, která se naklaní přes mé rameno.
,,Zachovejte klid, tady Zlosin, přišli jsme si pro jistou dívku. Můžete ji znát pod jménem Scarlett nebo Mia, neklaďte odpor a nic se vám nestane, v opačném případě jsme nuceni použít všechny naše prostředky." ozve se z megafonu.
,,Musíme jít, Scarlett!" zatahá mě za ruku Brenda.
,,Musíme je varovat, co když se jim něco.." skočí mo do řeči.
,,Nic se jim nestane! Zlosin vás sem poslat na nějakou zkoušku, jak jsi sama řekla, chtějí tebe, jen tebe! Když tě tu vojáci najdou, tvoji přátele budou bojovat, tehdy je ohrozíš." přikývnu. Má pravdu.

Vyběhne z místnosti a já ji následuju, zastavíme se zřejmě v jejím pokoji. Hodí po mě jednu mikinu a sama si jednu obleče. Vezme si pár zbraní a zastrká si je na všechna různá místa, já udělám s její pomocí totéž.

Když jsme připravené, opět vybíháme. Vojáky slyším už o patro níž, jak rozráží jedny dveře za druhými.
,,Promiň, Newte." zašeptám si pro sebe, aby to ani Brenda neslyšela.
Doběhneme k nějakému lanu, které vede do neznáma. Přehodí přes to další kus lana a pokyne mi ať jdu blíž. Předá mi oba konec.
,,Drž se toho pevně!" zvednu na ni obočí, ale než se stihnu zeptat, co tí myslela, strčí do mě a já se řítím dolů.
Nepadám, vezu se. A Brenda je mi v patách.

Slyším za sebe výstřeli a skoro se mi zastaví srdce při pomyšlení na mého kluka, bratra, nejlepšího kamaráda a zbytku mé rodiny.
Musím však doufat, že jsou v pořádku.

Dopadnu na zem a pustím kus lana na zem, Brenda po pár vteřinách přistane vedle mě.
,,Musíme jít! Zlosin tu bude, co nevidět." automaticky přikývnu. Zvednu se ze země a dáme so opakovaně do běhu.

Světla nás pronásledují pár metrů za námi, ale než nás stihnou dostat, schováme se do málé písečné jeskyně, která drží jedině díky kmenu strarého stromu. Udržuje písek tak aby na nás nesesypal a dává nám malé místo na úkryt.
Sledujeme světla z helikoptér dál směrem k městu. Zhruba po dvou hodinách to vzdají a zmizí zcela z dohledu.
,,Zbytek noci strávíme tady, zítra budeme pokračovat do města." oznámí Brenda. Shlídne ne mě, jelikož se postavila, aby zkontrolovala, že je čistý vzduch.
,,George vezme zítra tvé přátele do města, tam je najdeme. Určitě je teď Zlosin sleduje, ve městě splyneme s davem." přikývnu.
,,A co ten George? Nenahlasí mě pak?" pohodí rameny.
,,Pokusím se mu vtlačit do jeho mysli kousek rozumu." usměje se. Já však mlčím a hledím na jedno místo.

,,Můžu se tě zeptat?" konečně se ji podívám do očí.
,,Co jsi myslela, tím že nejvíc lituješ toho, že nelituješ, že jsi pracovala pro Zlosin?" zkousnu si ret.
,,Proč jsi mě vůbec pustila dál, po tom co jsem tohle řekla? Všichni Zlosin nesnáší." odpovím otázkou.
,,Každý dělá chyby, jen pár lidí jich nelituje, jelikož díky nim je tam kde je. Někdy je to dobře někdy špatně. Záleží na člověku, někdo nelituje, co se stalo v minulosti, protože se z toho poučil, někdo jich zkrátka nelituje, protože je to špatný člověk." vysvětlí.
,,Jak víš která z toho jsem já? Vždyť ani já sama to nevím!" odtrhnu od ní pohled.
,,Jsi dobrý člověk Scarlett." uchechtnu se.
,,,Vždyť mě znáš pár hodin!" zkonstatuju.
,,Pravda! Ale podle tvé odpovědi vím, co jsi za člověka, vím že ti můžu věřit." pousměju se.
,,Tak proč toho teda nelituješ?" připomene svou původní otázku.
,,Kdybych se nepřidala ke Zlosinu, nikdy bych nepotkala Newta, Minha a ostatní, jsou to jediná rodina, kterou mám, kromě Thomase."
,,Tady máš svou odpověď jaký typ člověka jsi!" lehce přikývnu, že má pravdu.
,,Snaž se usnout, budu hlídat, za chvíli bude svítat." snažím se aspoň trochu uvelebit. Podívám se na svůj prsten. Dal mi ho Chucky, ale kdykoliv se na něj podívám, vybaví se mi Newt.
Zavřu oči a se vzpomínkami na své nejbliží usínám.