Double trouble✔️

27.

Když se všichni sejdeme na chodbě, vydáme se k výtahu. Je mi velice divné, že nás nechají jen tak odejít. Celou cestu čekám, kdy se to zvrtne, stejně jako minule.
,,Mio." ozve se za námi. Pootočím se, abych zjistila, kdo na mě volá. Můj otec.
,,Tady máš léky na bolest." podá mi je ve válcovité oranžové krabičce s bílým víčkem.
,,Na cestu." pousměje se a bez rozloučení odejde. Podivím se nad tím, ale neřeším to. Hodím krabičku do batohu a nastoupím do výtahu, ve kterém stojí zbytek.

Sjedeme do 0. Vystoupíme. A vyjdeme ven, kromě Tessy, ta se zastaví. Zastavím se vedle ní a zvednu obočí.
,,Omlouvám se, Scarlett." nechápu za, co se mi omlouvá.
,,Za to, že jsem ti vrátila vzpomínky, i přes to že jsi nechtěla." mávnu nad tím rukou.
,,A za ten sledovač." uznale přikývnu, ale nakonec polevím, věnuju ji úsměv.
Kývnu na Toma a zvednu obočí.
,,Mluvili jsme spolu, myslím, že se vinní za ten Planitrans. Nestihla jsem projít a zůstala na pospas, tak to ale nebylo." položím ji ruku na ramena.
,,Vyřešíte to, vím že jo." řeknu si ve své hlavě, šokuje mě však, že se na mě Tessa otočí s úsměvem.
,,Slyšela jsem tě!" usměju se.
,,Zkus ještě něco." pobídne mě.
,,Nic mě nenapadá." zamračím se, Tessa to však opět slyšela. Obejme mě a já ji.

Chytne mě za ruku a vytáhne mě ven z budovy. Kluci čekají naproti přes ulici a o něčem diskutují.
,,Zkus Toma." povzbuzuje mě dál. Přikývnu.
,,Neměli bychom už radši jít?" Thomas se nejdřív zamračí, pak se rozhlédne a zastaví se na mé osobě. Usměje se a rozeběhne se za námi.
,,Slyšel jsem tě!" obejme mě a zvedne mě do vzduchu.
,,Co se děje?" přijdou za námi kluci. My tři se na ně šťastně podíváme.
,,Scarlett, slyšel jsem jí v hlavě, předtím to zkoušela, ale nešlo to." vysvětlí můj bratr. Oba se taky usmějou.
,,To je skvělá zpráva! Ale musíme najít zbytek a domluvit se, kdo půjde s náma a kdo tu bude chtít zůstat." promluví Minho. Thomas s Tessou se rozejdou. Za nimi doběhne Chuck a poslední jdeme my. Jdu mezi Minhem a Newtem. Vypadají jak moji soukromí bodyguardi, uchechtnu se.
,,Víš kam teda půjdeme?" nadhodí Newt.
,,Brenda šla od George zjistit, co za ty roky zaslechl, třeba se nám něco z toho bude hodit." pohodí rameny, že sám neví, co očekávat.

Za čtvrt hodiny jsme u budovy, kde jsme nechali ostatní. Minho se přesune do čela naší party a vyjde nahoru první. Já jdu naopak poslední.
,,..už to zabalili." zaslechnu konec věty, když vejdeme do dvoupokojového bytu.
,,Scarlett!" natočím pohled na Brendu, vydá se ke mně a obejme mě. Když se odtahuje, opět se chytne za předloktí, to je podruhé, co jsem si toho všimla. Kývnu na ní, ať jde se mnou do vedlejšího pokoje.
Minho zatím začne zjišťovat, kdo odešel a kdo zůstal.

Zastavíme se uprostřed pokoje a já drze chytnu Brendu za ruku. Vytáhnu ji rukáv nahoru, snaží se ho stáhnout zpět dolů, ale už je pozdě.
,,Jeden rapl mě škrábnul, jak jsem odváděla pozornost od tebe a Thomase." povzdechnu si. Ona nad tím však mávne rukou.
,,Není to tak, že umřu hned! Mám pár týdnů." ukážu ji dva prsty.
,,Dobře, dva týdny." sklopí pohled. Já si sundám batoh a vytáhnu léky na bolest, odšroubuju víčko a obrátím obsah do mé druhé dlaně.
Zadivím se však když mezi lékami najdu malou kapsličku. Brendě podám dva prášky, zbytek vhodím zpět a zavřenou krabičku vrátím do batohu, který si hodím na záda.
Otevřu kapsličku, v ní najdu malý bílý poskládaný papírek a flešku.

Podívám se na Brendu.
,,Kde jsi to vzala?" pohodím rameny a vrátíme se do druhého pokoje. Dojdu k Thomasovi a Tesse, kteří stojí vedle sebe. Ukážu jim flešku, Tom si ji převezme. Já zatipm rozbalím papírek.

Spuřadnice, bez pochyby.

Podám papírek Tesse.
,,Kde jsi to vzala?" zadiví se. Řekne to však možná moc nahlas, jelikož Minho utichne a všichni se otočí naším směrem.
,,Cože?" zvedne obočí Minho. Vezmu Tesse papírek a donesu mu ho.
,,Co je to?" nechápe čísla.
,,Souřadnice." chci vyslovit, ale opět si vzpomenu, že nemůžu. Podívám se na Newta, který přišel blíž, ale taky mu nedojde význam čísel.
,,To jsou souřadnice." vysvětlí Tess, která mě konečně vysvobodí. Vděčně se na ní podívám.
,,A to?" kývne Minho  na flešku, kterou si Tom stále prohlíží.
,,Fleška." pomůže mi zase Tessa.
,,Kde jste to vzali?" nechápe Newt. Otočím se na Tess.
,,Bylo to u těch léků." řeknu telepaticky.
,,Od jejich otce, dal to Scarlett do těch léků." dojdu k Thomasovi a flešku mu vytrhnu, schovám ji k lékám a následně si batoh zase nasadím.
,,Víš kde to je?" podá Minho papírek Brendě. Ta si ho převezme a chvíli přemýslí.
,,Jo, vím." odpoví a papírek mu vrátí.
,,Fajn, konec debat, máme pár hodiny než po nás Zlosin znovu půjde, musíme se vydat na cestu! Kdo jde s námi, za 10 minut před budovou." oznámí Minho, sám si přehodí batoh na rameno a odejde ven. Newt zajde do druhé místnosti, počkám ho u dveří. Je to o pár minut později. Nese dvě flašky s vodou. Otočím se k němu zády, aby mohl flašky strčit dovnitř, on si však flašky přidrží jednou rukou a druhou mi batoh sundá. Položí ho na zem a teprve teď dá pití dovnitř. Chci si batoh vzít zpět, on si ho však přehodí přes rameno jako předtím Minho.
Založím si ruce a zvednu na něj obočí.
,,Prosím tě, pojď!" zasměje se a za ruku mě táhne ven.
,,Jste poslední?" zeptá se můj nejlepší kamarád.
,,Řekl bych, že jo." potvrdí Newt.
,,Tak jdeme." řekne tentokrát Brenda.

Procházíme různě městem, aby jsme Zlosin zmátli, jak už víme, mají ve městě drony, je pro ně lehké nás sledovat.
,,Nezlobíš se na mě?" nadhodí z ničeho nic Newt.
,,Vypadáš, že jsi myšlenkama úplně jinde." uznale přikývnu. Mám obavy, že nás Zlosin najde nebo že nás otev poslal někam, kde si na nás Zlosin počká. Nevíme co nás po cestě čeká a mnoho dalšího.
,,Bojíš se, že je to past, že?" přikývnu.
,,Proto jsi to neukázala hned Minhovi, ale šla jsi za Tomem." opět přikývnu. Odmlčí se. Lehce do něj debnu loktem, aby mi řekl na co myslí on.
,,Chybí mi tvůj hlas." sklopí pohled. Stisknu mu ruku.
,,Promiň." zavrtím na něj, že nemá za co.
,,Mě taky." naznačím mu rty. Usměje se.