Double trouble✔️

24.

POHLED SCARLETT

Otevřu oči. Nejdřív vidím rozmazaně a vše se točí. Kde to jsem?
Když se konečně přestane místnost točit, rozhlédnu se. Kolem mě je kupa přístrojů, které otravně pípají.
Uvědomím si stisk mé pravé ruky, shlédnu na ní.
Chucku. Chci vyslovit, ale nevydám ani hlásku. On si však všimne, že jsem se probrala.
,,Scarlett!" řekne radostně. Aspoň se pokusím usmát.
,,Jsi ve Zlosinu, zachránili tě. I Thomase a Tessu!" usmívá se od ucha k uchu.
,,Před chvíli odjeli, aby se ujistili, že to Taylor neprojde!" vysvětluje dál, aniž bych se musela ptát.

Pomůže mi posadit se, odhrnu přikrývku a opatrňe shodím nohy na zem. Někdo vejde dovnitř.
,,Lett!" doběhne ke mě můj bratr, nejspíš se právě vrátil, jelikož za ním stojí strážný a blokuje mu cestu ven. Další kdo se tu ocitne je Tessa.
,,Tolik jsem se o tebe bál!" obejme mě lehce. Chci mu odpovědět, ale nejde to. Chci mu odpovědět telepaticky, ale taky nic. Jsem moc zdrogovaná lékami na bolest, abych se mohla soustředit.
,,Vědí, že to byla Taylor!" zavrčí a hodí po strážném nevrlý pohled.

,,Tady 777, naložili jsem Taylor a vracíme se!" Thomas se otočí a dojde ke strážnému. Chvíli se o něčem dohadujou, to však neslyším, jelikož mě objímá Tessa.

A pak zaslechneme hlasitou ránu. Tess se odtáhne a společně k s Chuckym přesměřujeme pohled na Toma. Praštil strážného loktem do nosu, ten se za něj chytl a Thomas využil situace. Vytrhl mu z opasku zbraň a namíří ji na něj. Vykulím na něj oči. To snad všichni přítomní.
,,Co děláš Tome!?" zastoupí můj hlas, Tess. Thomas ji však ignoruje.
,,Uhni mi z cesty!" strážný tak udělá a Tom ho obejde ven na chodbu. Tessa vyběhne za ním.

Já si vytrhnu jehlu z ruky, do které vydla hodička s průhlednou tekutinou. Bosá se postavím na zem. Chuck oběhne postel a snaží se mě zastavit.
,,Ani na to nemysli, Scarlett!" hraje drsňáka. Já ho všaľk s lehkým klopítnutím oběhnu.

Ocitnu se na chodbě, zhlédnu na mé oblečení a zjistím, že mám stále černé legíny, triko mám všal bíle s iniciály Z.L.S.N. Nevěnuju tomu však pozornost. Vydám se za křikem. Thomas má namířenou zbraň na vytáh, který jede směrem nahoru.
Doběhnu před něj, chytnu za zbraň a namířím ji ke stropu. Šokem zmáčkne spoušť. Křik utichne, krom alarmu, který někdo spustil, a všichni se skrčí k zemi. Theresa chrání Chucka vlastním tělem. Thomas není sám sebou a není jisté, co měl vůbec v plánu.

,,Odhoďte zbraň!" obklíčí nás několik strážných. Mluví dál. V pozadí slyším i hlasy z vysílačky, já se však upřeně dívám Thomasovi do očí. Lehce zavrtím hlavou. Spustí se mu slza, pak druhá. Pak se rozbrečí. Nakonec uvolní stisk kolem zbraně, tím pádem ji držím pouze já.

Zahodím ji na zem směrem k strážným, kteří ji okamžitě seberou. Nikdo se však nehne.
Natáhnu se k Thomasovi a pevně ho obejmu.
,,Promiň!" řekne mezi vzlyky.
,,Chápu to." pomyslím si. Chvíli nás nechají, nakonec se však pohnou směrem k nám a rozdělí nás.
Skříží mu ruce za zády a odvedou ho mě neznámo kam. Mě s Tessou a Chuckem odvedou zpátky na ošetřovnu, kde mi opět nasadí kapačku, aspoň tak to nazvala doktorka.
,,Váš otec by svámi rád mluvil, s vaším svolení." oznámí mi, když je hotová. Přikývnu. Odejde a dovnitř vejde stejný doktor, který mi bral krev než nás poslali Planitransem.
,,Mio." vysloví úlevně.
,,Jsem rád, že jsi v pořádku." zastaví se u nohou mé postele. Opět jen přikývnu.
,,Tvoje matka sebrala Taylor, za chvíli ji budou vyslíchat." zkousnu si ret.
,,Jen jsem chtěl, aby jsi věděla, že ji ti neprojde." zvednu koutky na znamení, že děkuju.
,,Měla by jsi se ještě prospat, byla to náročná noc." a vydá se pryč. Já se ani nijak nebraním. Tessa si sedne na volnou postel vedle mě, Chuck si sedne vedle ní.
,,Budeme tu až se vzbudíš!" ubezpečí mě. Já zavřu oči a po chvilce usínám.
***
POHLED THOMASE
Zavedou do mě do prázdného bíleho pokoje, kde je pouze stůj a dvě židle. Na jednu usednu.

Po pár minutách se však otevřou dveře.
,,Vím, že jsem to přehnal!" řeknu se skloněným pohledem.
,,My to chápeme, brácho." ozve si Minhův hlas. Zvednu pohled. Ve dveřích stojí spolu s Newtem. Vstanu a dojdu k nim.
,,Jsem rád, že žiješ, ty frasáku!" obejme mě nejdřív Newt, pak i Minho.
,,Chtěl jsme ji zabít, udělal bych to." přiznám narovinu.
,,A zasloužila by si to." potvrdí Minho.
,,Jo, ale nejsem to já." opět se dojdu posadit na židli.
,,Neříkali, co se mnou udělaj?" zeptám se.
,,Pokud vím tak nic." odpoví můj kamrád Minho.
,,Můžeš jít." otevře dveře dokořán Newt. Uchechtnu se, ale vstanu a neprotestuju.

,,Proč jsi si to rozmyslel?" zastaví mě Minhova otázka.
,,Scarlett." přiznám se.
,,Myslel jsi si, že by to nechtěla?" nechápavě se na něj otočím.
,,Vím, že by to nechtěla! To ona mě zastavila. Doslova." teď na mě naopak zírají šokovaně oni.
,,Ona žije?" zeptá se Newt. Přikývnu.
,,Zázrakem, jo." kývnu na ně, ať mě následujou.

Po cestě mě doprovází zvláštní pohledy lidí, které vůbec neznám. Po dnešku však zanjí všichni mě.
Sjedeme výtahem o dvě patra výš. Na ošetřovnu. Zajdeme do dveří s číslem 586.

Otočí se na mě Tessa, následně Chuck.
,,Newte! Minho!" vykřikne, skočil z postele na zem a obejme dva kluky za mnou. Já se dojdu posadit vedle Tess.
,,Spí?" zeptám se. Ona přikývne a stiskne mi lehce ruku.
Ti tři mezitím dojdou k posteli a podívají se na moj sestru.
Oba si značně uleví, že žije.
Newt se posadí na židli po pravé straně postele a chytne Scarlett za ruku, usměje se. Minho si přisune druhou židli na levoj stranu a Chuck se usadí vedle mě.
Scarlett však spí jako nemluvně. Za to jsem však rád. Sedíme u ní několik hodin. První to zalomí Chuck s Tessou. Dál nevím, jelikož usnu taky.