Double trouble✔️

29.

Vzbudí mě ranní paprsky, podívám se na Newta a věnuju mu polibek na tvář. Minho se probudí o pár minut později než já. Protáhne se a když si všimne, že jsem jediná vzhůru, kývne na mě ať ho následuju.
Postaví se na nohy a odejde trochu stranou.
,,Přemýšlel jsem nad tou fleškou a nad těma lidma, co nám tvrdili, že ta zpráva je od tvého otce. Nakonec se ukázalo, že byla od Tessy, ale třeba úplně nelhali. Možná je to fakt špeh, třeba je na tý flešce něco důležitýho, co nemohl vyníst sám." přikývnu, že s ním souhlasím.
,,Ou, už mi chybí ten tvůj hádavý hlas." oznámí a obejme mě. Pousměju se.
Vrátíme se za ostatními, část z nich je už vzhůru.
Dojdu probudit Newta s Chuckym. Newt se probere hned, nejdřív se na mě vystrašeně podívá, ale po chvíli si uvědomí, že ho budím jen proto, že je ráno.
Chucka se povede probudit až když k nám dojde Tom. Já si mezitím sním jednu přesnídávku, nabídnu jednu Newtu, ale zavrtí na mě hlavou.
,,Zajdu si pro něco za Minhem! Jen hezky jez." dá mi pusu do vlasů a vstane. Dívám se na jeho záda do doby než dojde k Minhovi. Začnou něco řešit, přimhouřím na ně oči. Když si však uvědomí, že přitahujou příliš pozornosti, vzdálí se dál.
Vstanu a vydám se za nimi. Přestanou se však bavit, když k nim dojdu. Založím si ruce a zvednu na ně obočí.
S Minhem se propalujeme navzájem očima.
,,Dělej." zachraptím. Oba se pousmějou, že se mi zlepšil hlas, ale já se o to teď vůbec nezajímám a taky jim to brzo dojde.
,,Fajn! Včera nám došla voda a jídla už máme tak maximálně na dnešek." vysvětlí náš problém.
,,Během následujících 24 hodin musíme dojít na ty souřadnice a doufat, že to není past." povzdechnu si.
Všichni 3 se vrátíme k ostatním. Minho se o nedostatku jídla nezmíní, akorát nás nabádá k dnešní cestě.
Newt vezme na záda batoh. Opět jdeme jako poslední.

Kolem poledne jsme tak v půlce cesty, kolem nás jsou samé hory. Nejsou zelené jak by měli, ale pořád lepší než koukat na tuny a tuny písku.
,,Stůjte!" křikne zepředu Minho. Vymněním si s Newtem pohled. Protlačíme si cestu dopředu.
,,Co se děje?" zeptám se Toma telepaticky, jelikože se dostal do předu před náma.
,,Koukni na horu." kývne hlavou. Nic však nevidím. Udělám nepatrný krok dopředu a těsně přede mnou přistane v zemi šíp.
Newt mě zatáhne zpátky.
,,Co to frase?" řekne Newt nahlas.

,,Kdo jste?" přiblíží se k nám snědá dívka, která má schovanou půlku obliče v šatku.
,,Harriet?" ozve se z davu za námi. Otočím se jen abych zjistila, že to byl Tay. Zvednu obočí a podívám se zpět na dívku.
Tay si protlačí cestu dopředu a se zvednutýma rukama udělá odvážný krok vpřed před náš malý dav.
,,Tayi?" sundá si z úst šátek. Nasadí nervozní úsměv.
,,Mysleli jsme, že jsi nás zradil a zůstal pracovat ve Zlosinu." stáhne k sobě obočí.
,,Jo, skočil jsem s druhou skupinou zachranováním Scarlett." ona však jen zvedne obočí jelikož netuší, kdo jsem. Tay se na mě otočí, stejně tak Harriet. Lehce mávnu rukou.
,,Aha." Tay vrátí svůj pohled na Harriet.
,,Jak jste nás našli?" tentokrát však odpoví Minho.
,,Doktor dal tyhle souřadnice Scarlett." udělá dva kroky vpřed a podá Harriet papírek s čísly.
Nejdřív si ho zkoumavě prohlíží a pak zvedne svůj pohled.
,,Proč by ji ho dával?" zeptá se nechápavě.
,,Protože je to náš otec." odpoví tentokrát Thomas.
,,Vy jste Stephan a Kiara? Promiň, Mia?" oba přikývnem. Harriet mávne rukou a všechny mířící šípy se stáhnou. Třikrát zapíská a pak na nás mávne ať jí nasledujeme.

Jdeme dobrých 30 minut než se zastavíme. Je tu dlouhá cesta a široko daleko je jen jeden stan.
,,Musíme zkontrolovat, že nikdo z vás není nakažený, ne všichni v Odporu jsou immuní." všichni přikývneme, já se však vylekaně podívám na Brendu, která mi můj pohled opětuje.
,,Počkejte tady!" zajde do stanu a po chvíli čekání z ní vyleze náš otec.
,,Tak jste konečně tady!" dojde k nám s úsměvem.

Obejde každého a prohlíží si nás, není však ani v půlce, když se Brenda složí na zem. Všichni okamžitě couvnou. Minho jí přispěchá na pomoc první. Následně k nim dojdu já s Tomem a doktorem.
,,Má erupci." vysloví můj otev nahlas.
,,Nemůžeš jí pomoct?" zeptá se Tom. Podívám se na něj a on na mě.
,,Můžu to zkusit." Minho ji vezme do náruče a zanese ji dovnitř do stanu.
Doktor se otočí na mě.
,,Asi už víš proč tě Zlosin chce dostat zpátky." lehce přikývnu. Thomas si stoupne hned vedle mě.
,,Jedině ty můžeš teď pomoct té dívce." vysloví.
,,Jak?" zachraptím mé druhé slovo dne.
,,Krevní tranfůze? Nejsem si ani jistej jak jsi udělala Newta imuního, ale tohle je nejvíce pravděpodobné, že zabere teď." přikývnu a vydám se s ním dovnitř.
Minha vyhodí ven, takže ve stanu zbydu jen já s Brendou a mým otcem.
Posadím se do židle vedle lůžka, na kterém leží Bren. Můj otec mi píchne do žíli jehlu s hadičkou, která vede až do jehli v Brendině ruce.
Nevezme mi moc krve, ale i tak se mi trochu zamotá hlava, když vstanu.
,,Harriet vás teď zavede do našeho malého útočiště, není to daleko. Tam si můžeš odpočinout." stiskne mi ruku.
,,Později večer se za váma stavím a dám vám zprávy o vaší kamarádce." přikývnu a vyjdu ze stanu.

Kluci se ke mě nažednou jak stádo vos.
,,Jsi v pohodě?" zeptá se Tom první. Jen se pousměju a přikývnu.
,,Tak pojďte! Už je to kousek!" zvolá Harriet. Tay stojí vedle ní a něco spolu za cesty začnou probírat. Trochu se pousměju, když můj pohled zachytí Pánvičkův žarlivý při pohledu na ty dva. Usměju se, ale ignoruju to.
,,Čemu se tak směješ?" zeptá se mě Newt. Usměju se na něj ještě víc.
,,Teď se ti to mlčení hodí, co?" uchechtne se, já se přikývnu.