Báseň pro Julii

7.

Zmámený krásnou dívkou, jež se za komornou své tety vydává se vracel Jakub domů. Běžně chodívá svižným krokem, však ten den šel pomalu. Byl Julii naprosto očarován. A proto sám sobě nadával, že se tázal pouze na hraběnku a její vládu. Jak jsem hloupý! Snad jsem jí neurazil svými dotazy na její paní. Musím to zítra napravit, ráno možná bude s jednou z dvojčat, nebo s kněžnou na trhu. Mohu jí pozvat na procházku, nebo na večeři, či na oběd. Moc si to barvíš v růžových barvách, Kubo. Proboha, snad jsem nezamiloval! Pomyslel si, když zrovna stál před svou domácností, kterou sdílel společně se svými rodiči Josefínou a Daliborem Novotnými a dospívající sestrou Helenkou. Byli to docela prostí lidé, kterým však jejich lásku mohl klidně závidět i císařský pár. Nepatřili zrovna mezi nejbohatší lidi ve městě, ale nijak nestrádali. Manželský pár spolu žil už pětadvacet let, z toho dvacet tři let mají syna, na kterého jsou pyšní a patnáct let mají hodnou a pracovitou dcerušku, která taky dělá rodičům samou radost.

,,Dobrý večer." pozdravil a vstoupil Jakub do jídelny, kde rodina už dojídala večeři. ,,No to je dost, že si vůbec přišel, synu. Nemohli jsme to hlady vydržet a začali jsme jíst bez tebe, promiň." odvětil na pozdrav pan Novotný. ,,Omlouvám se za zdržení, zapovídal jsem se s komornou paní kněžny." řekl mladý učitel na to a šel do kuchyně si nabrat jídlo. ,,Se kterou? Linou nebo Lene?" vyzvídala Helenka. ,,Ani s jednou. S Lili Kolářovou, která přijala pozvání paní kněžny za její neteř, u které slouží a která nemohla z důvodu pracovních záležitostí přijet." ,,Lili Kolářová?" ,,No, jmenuje se stejně jako hraběnka Verondová, Julie." odvětil Jakub své sestře a s plným talířem si posadil za stůl. ,,Dobrou chuť, Jakoubku." popřála mu matka, která uklízela talíře po ostatních. Blonďák poděkoval a začal jíst. Přitom se před jeho očima jako pohyblivé obrázky promítala ta konverzace se slečnou Kolářovou. ,,Jaká je paní hraběnka?" ,,Panství řídí teprve krátce, ale služebnictvo se má velice dobře. Na práci byla připravována už od mala.  Avšak proč vás zajímá?" ,,Chci se jí zeptat, zda jedna škol z okolí jejího panství nepotřebuje učitele." ,,Já tohle bohužel nevím, paní hraběnka je jako duch, krom kočího k sobě nikoho blíže nepustí. Pokud ale budete chtít, můžu se jí na to zeptat, až se odtud vrátím a poslat vám její odpověď v dopise." ,,Budete velice laskavá, ale rozhodně s tím nepospíchejte. Je léto, jsou prázdniny." ,,To slovo paní hraběnka vůbec nezná. Jediné, co je pro ní odpočinek je cesta kočárem do jiných měst, kde se má zúčastnit různých událostí." ,,Bráško?" přerušila Jakuba v myšlení na Lili Helenka. ,,Měl si dneska klidné spaní?" ,,Co?" přestal snít on. ,,Jestli si dneska měl klidné spaní. Přijde mi, že si duchem nepřítomný." ,,Jsem v pořádku." odvětil on. Dojedl a šel si umýt talíř.

Okolo deváté večer Julie oblečená v noční košili seděla za pracovním stolem naproti postele a psala dopis chůvě a matce. Přitom, stejně jako Jakub myslel na ní, ona si myslela na něho. Na ten moment, kdy ho uviděla z kočáru i ten okamžik, kdy on šel blíž k sídlu její tety a ona se mu vzdalovala. Jakub, Jakub... Ach, proč na něho myslím? Čím mne on tak okouzlil? Svým milým vystupováním? Svými oči? Dlaněmi, úsměvem, který mne přivedl do rozpaku? Ach... Ze vzpomínání na ty momenty jí přerušil příchod jedné ze sester Ferencových. ,,Lili?" oslovila blonďatá komorná tmavovlasou hraběnku, která přestala myslet na toho muže a stydlivě se na ní podívala. ,,Jé, Lene. Ty ještě nespíš?" ,,Nespím, stejně jako ty a mimochodem, já jsem Lina, Lene už spí." opravila jí Vilemína. ,,Jé, promiň. Jste dvojčata, jedna jako druhá." omluvila se za své popletení. Lina nad tím povzneseně mávla rukou. ,,To je v pořádku. Hlavní rozdíl mezi mnou a sestřičkou je má piha pod okem a také mám na rozdíl od ní o odstín světlejší vlasy." poučila jí dívka. ,,Každopádně jsem nepřišla ti vyvracet  podobnost mezi námi, ale chci se tě zeptat, zda nechceš jít se mnou zítra ráno na trh." Julie nad tím nemusela dlouho uvažovat. Věděla, že je to veliká šance na to, aby se opět setkala s učitelem Novotným a tu šanci nechtěla vůbec promarnit. ,,Půjdu velmi ráda, aspoň se my dvě lépe poznáme a já se tady trochu víc porozhlédnu." ,,Vzala sis z domova nějaké peníze?" zeptala se Lina naší hrdinky. ,,Mám, padesát zlatých. Ty chceš mými penězi zaplatit nákup?" nechápala, proč se jí ptá zrovna na tohle. ,,Ne, ne. Paní kněžna nám dá určitou častku na věci, které potřebuje ona. Pokud budeš něco chtít, musíš si to zaplatit sama." ,,To je jasné." oddechla si. ,,Tak dobrou noc, Lino. Uvidíme se ráno." rozloučila se s ní a šla si lehnout do postele. ,,Dobrou noc, kdybys náhodou zaspala, já nebo sestra vzbudíme." odvětila ona a šla také spát. Julie zhasla petrolejovou lampu a s natěšením na to setkání usnula.

V sedm hodin ráno se hraběnka probudila a oblékla se do oděvu komorné. Vyčistila si zuby, opláchla si tvář vodou a mýdlem a ze svých dlouhých vlasů si upletla rybí cop. Když byla učesána, ustlala si své lože a otevřela si balkonové dveře. Vstoupila na terasu. Vnímala atmosféru krásného letního rána a hleděla do zahrady, kde uviděla stát stůl, na který kuchař Radovan a jeho pomocníci pokládají talíře, příbory, skleničky, hrnečky a čerstvě upečené pečivo. Proč je jídelní stůl na zahradě? Copak se to asi chystá? Že by nějaká oslava? Ale o tom by teta přece  něco řekla. Nevěděla, co má dělat. Zda má to své tetě říct, nebo jít Radovanovi pomoci. Jeden z kuchtíků, Oldřich, který si jí zrovna všiml na ní zavolal: ,,Dobré ráno, Lili. Pojď nám pomoct s chystáním snídaně pro paní kněžnu." Ovšem, Štěpánka ráda v létě snídá venku!  Došlo jí. ,,Dobré jitro! Už jdu dolů, mám něco vzít z kuchyně?" ,,Přines čaj v konvici a džbán s vodou." poručil jí kuchařův pomocník. Julie doběhla do kuchyně, kde na tác položila čaj a vodu. Ten tác donesla do zahrad, kde to předala kuchařovi. ,,Děkuji ti, Jůlinko, ještě pomoz děvčatům." rozkázal jí Radovan. Ona se vrátila do domu a společně s děvčaty přinesly na zahradu devět židlí.