Báseň pro Julii

27.

Po večeři stál Jakub u okna a díval se do zahrad. Přitom přemýšlel nad svým zasnoubením. Místo šťastných euforických myšlenek bylo to uvažování nad pragmatičnosti svatby šlechtičny a učitele. To, že budu mít titul hrabě před jménem, když se s ní ožením, s tím jsem počítal. Ale budu se muset vzdát svoji práce, kterou jsem zrovna dostal, nebo budu dál učit? Nevím, možná bych byl dobrým vládcem, možná bych byl zde oblíbený, ale nechci celé ty dlouhé dny sedět zavřený v zámecké kanceláři. Jeho uvažování nad svou budoucností přerušil příchod jeho snoubenky. ,,Nad čím přemýšlíte, budoucí pane hrabě?" zeptala se ho sladce a objala ho zezadu. Políbila ho na tvář. ,,Nad budoucností, má drahá." odpověděl jí on. ,,Zda se budu muset kvůli své lásce něčeho vzdát. ,,Neboj se lásko, ničeho se nemusíš vzdávat." řekla mu a přitiskla se k němu. ,,Ale něco pro to musím obětovat." povzdechl si a dál hleděl do krajiny. ,,Pojď ke mně." odvětila mu. On se otočil a objali se. ,,Hrabětem budeš, to bez pochyby. Ale neboj se, učit budeš dál." Vážně? Nevěřil on jejím slovům, které mu pak potvrdila. ,,Já budu mít na starosti chod panství dál a ty se budeš věnovat své práci. Občas tě požádám o radu, ale jinak nic ohledně vlády nečekej." Moc tě miluji a proto jsem učinila tento kompromis, který mamá nedělal problém přijmout. Jakub se jí podíval do očí. ,,Lili! Ty jsi tak skvělá holka." Vzal jí do náručí. Co to vyvádíš, ty blázne? Nechápala, co a proč to dělá. ,,Vždycky jsem věděl, že jsem se zamiloval do úžasné ženy, ale já miluji tu nejlepší!" vykřikl radostí a oplatil jí její polibek na tvář. ,,Dej mne zpátky dolů, prosím." smála se tomu dívka. On jí poslechl a dal jí dolů. Chvíli se na sebe mlčky dívali, než se on podíval na prsten muže, který by mohl být jeho tchánem. ,,Tohle je můj zásnubní dar. Bude tě chránit vždy, když já nebudu u tebe." přiložila jeho ruku ke svým rtům. Tu ruku políbila. On jí položil na její líčko, jež pohladil. ,,A já pro tebe nic nemám." ,,Máš. Tu báseň přece." Julie ho na důkaz svých slov ho políbila na dobrou noc a odešla.

V pátek večer při západu slunce unaven po práci seděl on za psacím stolem ve svém pokoji a psal dopis svoji rodině.

Moje drahá rodino,

musím Vám něco říct!

Zamiloval jsem se a budu se ženit!

Ano, je to tak. Jsem neskutečně šťasten.

Moji budoucí manželkou bude Její Jasnost hraběnka Julie Hana Kristína Verondová. Ano, ta hraběnka, která nám přispěla peníze do našeho spolku mne miluje a já miluji ji. Já se tím pádem stanu hrabětem. Nicméně nebudu zavřený v pracovně, jak byste si mysleli. Učit budu dál, krom toho, že se mi bude říkat pan hrabě a občas své milé v nesnázích poradím, nebudu mít s vládnutím nic společného. Lili si nepřeje, abych tak trávil svůj čas a proto rozhodla, jak rozhodla.

To, že budu hrabě neznamená, že budu pohrdat svým původem, naopak, já se budu dál považovat za prostého kantora a budu prosit své žáky, aby mne oslovovali Pane učiteli.

To, že se stanu hrabětem neznamená, že s Vámi se nebudu stýkat. Kdykoliv budete chtít, na Valašsko klidně přijeďte. Stačí napsat dopis, nebo poslat telegram, že přijedete, kdy přijedete a kolik Vám stačí nachystat pokojů. 

Zdravím Vás, má milovaná rodino. 

Loučí se s Vámi Váš syn Jakub

Stálo v jeho dopise. ,,Ach, Jakube!" přišla ona do jeho pokoje. Tak nádherné počasí na večerní vycházku a ty píšeš. To tě práce s dětmi tak unavila? Pomyslela si, když vešla do jeho pokoje. ,,Venku je hezky a ty tu sedíš a píšeš." řekla mu. Snad mi to nevyčítáš, Julie. Řekl si v duchu. ,,Píši o našem zasnoubení mé rodině. Přece si to nemohu nechat pro sebe." odpověděl jí Jakub. Položil si své pero na stůl a obrátil na ní svůj pohled. ,,Hm, chceš se podělit se svým štěstím , to je v pořádku." odvětila. ,,Já se procházím po krásných zahradách, které budou brzy naše." přistoupila k jeho pracovnímu stolu, na který se posadila. Aby si nezašpinila svůj šat, on své psaní posunul blíž k sobě.  ,,Všechno, co je moje, bude ode dne naší svatby i tvoje, miláčku." Nemluv o bohatství, proto si tě neberu. Beru si tě pro to, jaké máš srdce a jakou máš duši. Odvětil jí v duchu. ,,Opravdu? Všechno?" chytl jí za ramena. ,,Samozřejmě kromě řízení chodu panství, to budu dělat já, ty budeš učit. Myslela jsem tím pokoje, služebnictvo a lože." Při vyslovení poslední slova se toužebně zachvěla, neb se nemohla dočkat, až spolu budou ten svatební večer sami. Vím, na co myslíš.  Aby Jakub jí uklidnil, pohladil jí po tváři. Vstal ze židle, chytl jí za bradu a vášnivě políbil. Že by ho popadla stejná vášeň, jako mne? Pomyslela si Julie při tom polibku. ,,A co ty tvoje róby?" odtrhl se od ní. ,,Ty budou taky moje?" Ona pochopila, že on zažertoval a protože zažertoval povedeně, zasmála se tomu. ,,Ne, ty ne. Všechny nové šaty, které dostaneš ti budou ušité na míru." odpověděla mu. Vstala ze stolu a objala ho. 

Datum svatby byl stanoven na 25. května následujícího roku. Během doby čekání na ten velký den proběhla na zámku v rámci příprav návštěva Novotných, která trvala tři dny. Julie čas s rodinou svého manžela trávila velmi ráda. Večer, před jejich odjezdem si vzala pana Dalibora bokem a požádala ho, zda-li by jí jako její budoucí tchán neodvedl k oltáři, protože nemá otce. On jí vyhověl. Na svatbu kromě rodiny Novotných pozvali kněžnu Štěpánku a České kantory. Pozvání všichni přijali. Učitelé se dokonce páru nabídli, že na veselce poskytnou hudbou. Na to Jakub svým tehdejším kolegům a kamarádům odepsal:

Milí přátelé,

budu skutečně rád, když budete na večerní oslavě hrát a zpívat. Hrajte lidové skladby, i svatební písně vhodné k tanci na zámku.

Jakub

Večer před svatbou se nevěsta ve svém pokoji kochala pohledem na své nádherné svatební šaty, u kterých uznala nejen to, že se v nich bude svému ženichovi líbit, ale i skvostnou práci švadleny, jež je ušila právě na svatbu. Jednoduše zdobené modrou krajkou na sukni a i přesto působí jako šat vílí královny. K tomu by se ještě hodil nějaký šperk. Pomyslela si a vytáhla ze šperkovnice perlový náhrdelník. Ten přirovnala k šatům. Hm, to se k tomu nehodí. Řekla si v duchu a vrátila náhrdelník zpátky do truhličky, kterou položila na noční stolek. Zaslechla pak klepání na dveře. Kdo by to mohl být? Napadlo jí. Maminka, chůva, budoucí tchyně, nebo Jakoubek? ,,Dále." Do pokoje vešla teta Stefi. ,,Neteřinko, ty ještě nespíš?" zeptala se jí. ,,Ne, teto. Přemýšlím nad tím, který šperk se bude hodit k mým šatům." odpověděla jí Julie. ,,Chtěla jsem si vzít ty perly od tebe, ale ty s těmi šaty splývají a nevypadá to dobře." řekla jí. ,,Potřebuješ něco, Štěpánko?" tázala se neteř tety. ,,Nepotřebuji nic, Lili moje drahá." odvětila jí žena, kterou pohladila po tváři. ,,Jen jsem ti přišla předat malý svatební dárek." zdůvodnila teta důvod svojí večerní návštěvy a vytáhla ze své kapsy malou krabičku. Tu otevřela a vytáhla z ní brož ze modrého kamene- safíru. ,,Tuto brož jsem darovala mamince, když se vdávala. A teď jí dávám tobě." předala jí tu brož. ,,To se k těm šatům hodí přímo skvěle!" zaradovala se Julie a zapíchla tu brož do šatů. ,,Je krásná, teto. Děkuji ti moc." pronesla a objala svou tetu. ,,To nestojí za řeč, Jůlinko." odvětila teta. ,,Chtěla jsem jí dát své dcerušce, nebo pokud bych měla syna, obdarovala bych tím jeho nevěstu. Avšak, nebylo mi dopřáno mít dítě, proto jsem jí darovala Emilce a teď jí dávám tobě." řekla jí. ,,Já ti za ní děkuji. A taky ti děkuji za to, žes mne do Marienbadu pozvala. Byly to nejkrásnější dva týdny v mém životě strávené se skvělým mužem." ,,Vidíš to, ty si plakala z toho, že nikdy nebudete spolu a zítra se za něho vdáváš." zasmála se zpětně teta. ,,Jsi šťastná, neteři?" ,,Jsem, teto. Jakub je obdivuhodný muž a já ho miluji. Zítřejší nocí se naše láska posune do další fáze." Stephanie odešla a dívka se uložila ke spánku. Dobrou noc, Lili Verondová. Zítra usneš jako Julie Novotná.