Jakub si všiml na své katedře třídní knihy. To mu právě přišlo vhod, protože se chtěl s dětmi seznámit. ,,Protože vy ještě neumíte psát a já bych rád vás poznal, teď budu číst vaše jména, každý se postaví z vás postaví a řekne i něco o sobě. Co dělá rád ve volném čase, s čím rád pomáhá doma, nebo něco jiného, co o sobě chce říct. Dobře?" Děti souhlasně pokývly. Učitel otevřel seznam žáků a začal číst jejich jména. ,,Tak. Adámek Štěpán." Klouček se postavil a představil se těmito slovy: ,,Dobrý den, jmenuji se Štěpánek. Je mi šest let a jsem hrnčířův syn. Rád pomáhám rodičům při malování hrnečků." ,,Maluješ rád i na něco jiného než na hrneček?" zajímal se Jakub. ,,Na papír, ale to jen výjimečně, když ho doma máme." odpověděl mu chlapeček. ,,Dobře, posaď se. Bystrá Tereza." vyvolal blonďatou holčičku, která mu připomínala jeho sestřičku, když byla ve věku těch dětí. ,,Já jsem Terezka, pane učiteli. Mám malou sestřičku Vendulku, se kterou si ráda hraju." řeklo o sobě děvčátko. ,,To je hezké." usmál se na to on. ,,Taky mám mladší sestru, ale ta už vyrostla do velké slečny. Těš se, až budeš o něco větší a budeš jí chránit." pronesl. Terezka se posadila a mladý učitel pokračoval ve vyvolávání ostatních dětí, které mu radostně odpovídaly. Zdá se, že si mne pomalu, ale jistě oblibují. Vnímají mne velice pozitivně. Dej Pán Bůh, ať ke mne mají respekt a důvěru. Budu se snažit být k nim jako starší bratr, který je bude učit poznávat, chápat a vyslovovat vlastní myšlenky. Řekl si pro sebe v duchu, když mu byl představen poslední žák jménem Petr Žďárský. ,,Já až vyrostu, chci býti autorem dobrodružných románů." pronesl stydlivým hlasem. Na to se mu polovina třídy začala hlasitě smát. Normální kluci v jeho věku by přece nejraději pracovali rukama a stali se stejní jak jejich otcové. ,,Proč se mu smějete?" Nechápal Jakub jejich výsměch. ,,Vždyť je to krásné, když má někdo takový sen. Tak jak některá z vás chce být švadlenou, jiný z vás pekařem, on chce být spisovatelem. Co je na tom špatného?" Přiklonil se k malému, v tváři smutnému chlapci, kterému řekl tichým hlasem, který slyšel jen chlapec: ,,Nic z jejich vysmívání nedělej, Péťo. Oni ještě budou marně shánět tvá díla. Věř mi, já jako malý chtěl taky být spisovatelem a plním si svůj sen ve svém volném čase." Hošík se na slova mladého kantora usmál. Ucítil totiž, že v učiteli nalezl svého spojence. Možná si to Petřík neuvědomoval, ale jisté štěstí za Jakubovu podporu jeho srdíčko rozzářilo.
Zatímco se on ve škole seznamoval se svými žáky, ona byla ve své pracovně a vyřizovala důležitou korespondenci, četla si dopisy od mužů a žen, kteří stáli o práci v Kaštýlově. Xaver, Faun, Alen, Lamrová. Opakovala si v duchu jména zájemců o práci. Udělám to, co vždycky. Zeptám se svých podřízených, koho by na zámku uvítali a s kým by se jim pracovalo dobře. Usmyslela si. Zazvoněním zlatým zvonem si zavolala k sobě všechny podřízené. ,,Přátelé sloužící. Blíží se podzim, což je období, kdy já přijímám mezi vás další lidi." oznámila jim. ,,Víte, jak mi záleží na tom, abysme měli mezi sebou dobré vztahy a proto jsem si vás k sobě zavolala. Chci znát váš názor, chci vědět, kterého z uchazečů byste si dokázali představit jako svého spolupracovníka. Budu vám číst životopisy jednotlivých lidí a vy pak řeknete jeden po druhém, které tři z nich byste na zámku uvítali. Souhlasíte?" ,,Souhlasíme." pronesli sborově sluhové. ,,Dobře. Tak začneme panem Jaroslavem Xaverem. Narozen v roce 1840 v Ratiboři. Od svých patnáctých narozenin zaměstnán jako správce u baronky Fialové, z jejíž služeb odešel minulý rok kvůli údajnému nízkému finančnímu hodnocení. V případě přijetí do mých služeb by zastával stejnou funkci, jako u paní baronky. Dalším žhavým kandidátem na tuto funkci je Vlastimil Faun, člověk s dvacetiletou praxí jako správce na zámku Gaglán. Na post kuchařky se hlásí slečna Eva Lamrová, jejíž rodina byla ve službách knížete Turmanna. Čtveřici žádostí uzavírá nejmladší účastník o práci, Milan Alen. Sedmnáctiletý mladík žádá o práci obyčejného komorníka. Tak koho byste chtěli mezi sebou?" Po vyslyšení proseb svých služebných Julie vybrala pana Fauna, pana Alena a slečnu Lamrovou.
ČTEŠ
Báseň pro Julii
RomanceMladá hraběnka Julie Verondová dostane v létě 1860 pozvání od své tety Štěpánky do Marienbadu, kde se pak pohybuje inkognito a kde se pozná s Jakubem, učitelem a nadějným básníkem, který se do ní silně zamiluje a své city jí vyzná dopisem. Zamiluje...