Báseň pro Julii

19.

Před spaním se před jejíma očima jako film promítl ten celý večer. Od jeho zavázání očí, přes hospodské veselí, až po polibky na rozloučenou. Jak ráda se s ním líbám! Líbilo se mi, jak mne přitom něžně hladil po tváři a jak se mne dotýkal v pase! Opravdu jí hodně mrzelo, že nemohla být delší čas s ním a že nemohla dopustit, aby se to zvrtlo v něco více, protože nechtěla porušit tradici svého rodu.

V tu chvíli uslyšela zaklepání dveří. „Dále." pronesla a posadila se v posteli. Do pokoje vstoupila teta Štěpánka, která usedla na konec jejího lože. „Mohu si s tebou neteřinko popovídat o dnešním večeru?" zeptala se jí. „Jistě, že můžeš, teto." řekla jí na to Julie a podala jí ruku. Stefi se spokojeně usmála. „Tak jak jste se měli v Českém hostinci?" zajímala se. „Jak víš, že jsme byli spolu zrovna tam?" „Je neděle, má milá. Každou neděli tam chodí Čeští kantoři zpívat a hrát. Kdo tam všechno byl?" „Skoro všichni. Byli tam pan Potocký, pánové Šafaříkovi, pán Tchán a Jakub. Jediný, kdo chyběl byl Jakubův otec." povzdechla si. Ráda bych si totiž udělala obrázek o otci svojí lásky. Pověděla si v duchu. „Chtěla jsem poznat i jeho." zdůvodnila svou větu. „Ale Jakub umí zpívat hezky." pronesla zasněně a ulehla na postel s dlouhým povzdechem. Chtěla tím své tetě naznačit, že něco mezi nimi je. Ona to pochopila a lehla si vedle ní taky.„A bylo něco mezi vámi?" zajímala se. Ano, bylo! Ze štěstí a nadšení vyslovila: „Bylo, Štěpánko. Polibek." „Nepovídej,  holčičko!" byla z toho překvapená teta. „Políbil on tebe, nebo ty jeho?" „On mne políbil jako první včera, já jsem mu to dneska jen splatila." pochlubila se. Teta pak začala vyzvídat detaily. Délka polibků, co se při tom dělo dál a podobně. Julie jí to nepopisovala do podrobná, protože sama tu slast nedokázala popsat, ale odpovídala jí ráda. Jsem vděčná za to, že mám takovou báječnou tetu, které se s tím mohu svěřit a v klidu si s ní o tom popovídat. Uvědomila si dívka svoje štěstí, se kterým pak usnula.

Ráno druhého jí sluneční záře ze škvíry zavěs bila do očí tak silně, že jí donutila vstanout už v šestou hodinu. Otevřela své oči a roztáhla závěsy. Copak mne dneska čeká? Zeptala se sama sebe. Udělala si ranní hygienu, učesala si vlasy a šla dolů si udělat snídani. Na stole uviděla papírek, na kterém bylo napsáno:

Jdi do parku, nezdržuj se zde.

  J.

Jakub? Pomyslela si, když si přečetla ten vzkaz. Proč by mi tady nechával tento papír? Nechápala. Nejspíš už na mne v parku čeká. Uznala a odešla ze sídla. Předtím však šla do pokoje se zeptat sester Ferencových, kde ten park je. Vzhůru byla jen Lene, která byla zvyklá vstávat tak to časně. Julie zaklepala na dveře pokoje, které jí Magdaléna otevřela. „Dobré ráno, Lili. Copak tady děláš?" zeptala se jí. „Dobré jitro, omlouvám se za probuzení v tuto brzkou hodinu, ale chci se tě jenom zeptat na cestu do parku." zdůvodnila svůj čin. „Půjdeš z sídla ven. Pak po chodníku přejdeš na pravou stranu ulice, kde se dostaneš ke kolonádě. Celou tou kolonádou projdeš, až uvidíš schody. Po těch schodech dojdeš do toho parku." řekla jí unaveně Magdaléna a zívla si. Hraběnka jí poděkovala, ještě jednou se jí omluvila za probuzení a odešla.

Jakub byl v ten moment už vzhůru a čekal na ní v parku. V ruce držel košík, ve kterém měl ovoce, sušenky a tvarohovou buchtu upečenou jeho sestrou, kytici rudých květů a deku, níž chce položit na trávu a tam si s Julií sednout, nebo lehnout. A povídat si, smát, objímat se, líbat a dívat si na sebe. Doufám, že ona přijde. Modlil se. Kvůli ní totiž vstal tak brzy, aby mohl jedné z komorných předat svůj krátký vzkaz pro ní. Lene ho pak položila na stůl. Mezitím Julie podle instrukcí slečny Ferencové hledala to místo setkání s ním. Šla přesně podle jejich rad. Vyjít ze sídla. Dojít na kolonádu. Najít schody a po nich dojít do parku. Opakovala si její slova v duchu Julie, podle kterých se řídila. To se jí vyplatilo, protože hned jak přešla poslední schod, uviděla jeho. ,,Jakube!" vyslovila jeho jméno a přiběhla k němu. Objala ho a políbila na líčku. Dneska jí to tak sluší. Každý den je nádherná, avšak dnes je krásná tím, jak vypadá tak obyčejně. Rozplýval se nad jejím půvabem učitel, jenž jí její políbení oplatil se slovy: ,,Dobré ráno, miláčku. Jak ses vyspala?" ,,Výborně, do růžova." Protože jsem se těšila na tebe. ,,A co ty?" zeptala se ho na oplátku. ,,Já jsem měl taky příjemné spaní, víš proč?" ,,To nevím." odvětila naivním tónem. ,,Protože se mi zdál sen, který mi říkal, ať ti předám tyto květiny." předal jí ty rudé růže, které ona přijala velice ráda. ,,Pomůžeš mi roztáhnout deku?" ,,Velmi ráda."

Pár spolu odešel do parku, kde mu ona pomohla roztáhnout deku a na tu položili jídlo a pití. ,,Tu buchtu si pekl ty?" tázala se zvědavě. Raději řeknu pravdu, nebudu riskovat její ochlazení vůči mne. ,,Rád bych ti řekl, že jsem to udělal já sám." posadil se na trávu. ,,A neudělal?" sedla si vedle něho. ,,Ne, pekla to Helenka, já jsem jí jen pomáhal." přiznal se. Julie si z hladu kousla dobuchty, jenž si jí pak pochválila. ,,Ale je výborná, vyřiď jí to." pronesla s plnou pusou. Štěstí, že nejsem doma, jinak bych byla pokáraná maminkou. Uvědomila si. ,,Mimochodem, mám už ty peníze." ,,Už?" byl překvapen z té rychlosti získání finančních prostředků Jakub. O to více se jí začal vážit. Líbilo se mu, že je to žena činu. Když něco slíbí, splní to. ,,Už, už, lásko moje." potvrdila mu. ,,Kdy a komu je mám dát?" zeptala se ho. ,,Dej je mne, já je pak předám otci, on má peníze na starosti." odpověděl jí. ,,Ale teď se nebavme o penězích, miláčku." dodal a políbil jí na rty. Tím si ona uvědomila, že na to ráno nikdy nezapomene.