Best Friend [DaiSuga] ✔️

1.

Ahoj!!

Byl začátek třetího ročníku...posledního ročníku na vyšší střední. Nevím, zda jsem byl rád nebo mě to štvalo. Poslední rok než všechno skončí a naše cesty se rozdělí. Poslední rok, kdy si budu moc užít volejbal se svými přáteli. Tohle jsem si alespoň myslel...

--------------------------

Jelikož bývalý třeťáci odešli, odešlo pár lidí z týmu a většinou je nahrazovali nově příchozí prváci. Bylo by mi to jedno, kdyby se nejednalo zrovna o toho dotyčného. Když jsme s Daichim vítali nové posily týmu, myslel jsem, že omdlím. Přede mnou stál ten namyšlený idiot...Kageyama Tobio, který měl ihned potyčku s dalším novým členem. Věděl jsem, že mě nahradí. Byl stokrát lepší nahrávač, než jsem já, ale stejně proč se tu musel ukázat zrovna teď? 

Povzdechl jsem si. ,,Děje se něco?" optal se Daichi. Nesouhlasně jsem kývl hlavou a nasadil svůj obvyklý úsměv. Nechtěl jsem před ním dávat najevo své obavy. Ale tato skutečnost mě minout nemohla. Jelikož jsem neuměl nenávidět, nemohl jsem nenávidět ani Kageyamu. To, že je lepší, ho také muselo stát více úsilí a dřiny. Kdyby aspoň nedával tolik najevo, že nejlepší. Nedivím se, že ho někteří přezdívali králem hřiště. 

S ním se tu ukázal i vzrůstově o něco vyšší kluk, než byl Nishinoya, který s Kageyamou očividně soupeřil ještě před příchodem do tělocvičny, jmenoval se Hinata Shouyou. Poté o něco vyšší plachý chlapec Yamaguchi, jenž se držel po boku vysokého blonďáka jménem Kei Tsukishima. Podle těch pohledů mezi ním a Kageyamou na něj měl asi také spadeno a sám vypadal na první pohled dost egoisticky. Už teď jsem si říkal, že to bude opravdu těžký rok. 

------------------------

Trénink nebo spíš představování skončilo a my mohli jít domů. Daichi šel jako každý den se mnou. Měli jsme stenou cestu a už od prváku jsme společeně chodili domů. Bylo fajn mít si s kým povídat po cestě. Byli jsme nejlepší přátelé. Mohl jsem mu říct cokoliv a platilo to i naopak. ,,Co tě trápí, že jsi dnes tak mimo?" přerušil mé myšlenkové pochody. ,,Nic mě netrápí." odpověděl jsem. ,,Nehraj to na mě, vždy tě prokouknu." nechtěl se nechat odbýt. ,,Jen si říkám, že budu nahrazen Kageyamou..." hlesl jsem potichu. Plácnul mě přes záda. ,,Nemysli na hlouposti, pro mě budeš vždy ten hlavní a nezapomínej, že jsi více kapitán." povzbuzoval mě Daichi. ,,Děkuji." řekl jsem s úsměvem. ,,Dej mu šanci a nauč ho, jak být správným nahrávačem, jsme v posledním ročníku, tak ať po nás zůstanou dobrý nástupci." opět se usmíval a já musel také. 

Pokračování příště...