Best Friend [DaiSuga] ✔️

20.

Ahoj!!

Věnováno kunsle <3 

Na zbytek dne jsme oba oněměli. Nevěděl jsem, co říct, ani jak se mám po tomhle chovat, ale všechno mi připadalo jiné. Jindy jsem se nestyděl a v jeho blízkosti nebyl tolik nervózní, ale teď najednou ano. Takže když jsme šli spát a mělo dojít na sundání trika, nechal jsem si ho na sobě, i když jsem tušil, že v tomhle horku budu později litovat. Daichi se na mě tázavě podíval, avšak svou otázku nevyřkl a jen si lehl vedle mě. Opět mi dal svou paži kolem pasu a já po chvíli usnul.

---------------------

Poslední dobou se toho dost událo. S daichim jsem vůbec nemluvil a snažil se myslet převážně na známky a volejbal.Byl jsem na střeše školní budovy. Opřel jsem se o zábradlí a hleděl na lidi pode mnou. Někteří vypadali šťastně a jiní zase ustaraně, přesto měli úsměv na tváři, ať už pravý nebo falešný, snažili se být silní. I já byl takový. Proto jsem teď tady. Snažím se udržet silný, jelikož v jeho přítomnosti to nejde. Nikdy nedokážu myslet jasně a vše se mi zkresluje. Nevím, co přesně dělat. Jestli mám stále utíkat nebo mu konečně vše říct a přijmout to, co je i pro ostatní očividné. ,,Myslel jsem si, že budeš tady. Poslední dobou sem chodíš často..." vyrušil mě Daichiho hlas, na kterém mi něco nesedělo. Byl z něho slyšet smutek. Otočil jsem se k němu. Měl skleněné oči, ale usmíval se. Stoupl si vedle mě a opřel se lokty o zábradlí.

,,Chtěl jsem si trochu pročistit hlavu a co sem vedlo tebe?" 

,,Ty. Chtěl jsem si s tebou promluvit..."

,,Dobře jen do toho." řekl jsem s úsměvem. 

,,Vím, že od té doby, co jsme se políbili, ses cítil nesvůj. Chtěl jsem ti dát prostor, a proto jsem už nebyl tolik v tvé blízkosti, ale nechtěl jsem tě od sebe odehnat, což se mi úplně nepovedlo, když se teď vyhýbáš ty mě. Klidně zapomeň na to, co se stalo, ale prosím, ať je to jako dřív. Nechtěl bych o tebe přijít a chci být stále tvůj nejlepší přítel..." 

,,Nemůžu na to zapomenout..." řekl jsem a sledoval Daichiho oči, jež se zaleskly ještě více. Už jen pár milimetrů. Ani netuším co mě to popadlo, ale už dlouhou dobu jsem ho chtěl znovu políbit, jen se mi to povedlo popírat. 

-------------------------

Probudil jsem se těsně, než jsem to udělal. Podíval jsem se vedle sebe. Daichi stále klidně oddechoval. Využil jsem toho a šel si opláchnout obličej studenou vodou, abych se trochu probral. Byl to jen sen, opakoval jsem si v hlavě a snažil se uklidnit, své splašené srdce. Proč to bylo tak reálné?

Pokračování příště...