Best Friend [DaiSuga] ✔️

50.

Ahoj!!

Šel jsem jiným směrem, jelikož jsem si potřeboval něco vyzvednout. Poté jsem se vydal co nejrychleji domů, abych mohl být co nejdříve se svojí láskou. Už jsem to měl celkem promyšlené. Rodiče neměli být doma na celý víkend, a tak jsem toho hodlal využít. Odemkl jsem dveře od bytu a málem mě trefil šlak, když jsem došel do kuchyně, kde stála má matka. Co tu sakra dělá? Odložil jsem květiny i s klíčema na stůl. Vařili se ve mně pocity všeho druhu. Ovšem nejvíc jsem pociťoval zlobu a smutek z toho, že nejspíš nebudu moc naplnit svá slova ohledně Sugy. Ne to ne, tohle nesmím dovolit. Už jsem chtěl něco říct, ale ta zvědavá ženská mě předběhla. ,,Pro koho jsou ty květiny?" optala se s neskrývaným zájmem a neodpustila si široký úsměv. 

,,Ahoj, mami. Neměli jste být pryč?" neubránil jsem se této otázce. 

,,Ale, ale...koho sis sem chtěl vzít, že se tak vyptáváš? Neboj se, jen jsme ti chtěli něco dát, než odjedeme." 

Najednou se mi hrozně ulevilo. Budu mít celý dům se s Koushim pro sebe. Jen jsem jaksi nevěděl, co mám odpovědět na dotaz své matky. ,,Kde je otec?" 

,,Celou dobu se tě na něco ptám a ty mě naprosto ignoruješ, čím jsem si tohle zasloužila?" hrála na oko naštvanou. Šlo jasně vidět, že jí je do smíchu. ,,Otec ještě nejspíš v ložnici balí věci." 

,,Dobře teď k tvým dotazům...mám ti lhát nebo říct pravdu?" nedovážil jsem se jí při vyslovení těchto slov dívat do tváře. 

,,Myslím, že pravda bude lepší." 

Když jsem sebral veškerou odvahu, opět jsem se podíval své matce do očí. ,,Ty květiny jsou pro Koushiho. Chtěl jsem nám dopřát hezký nerušený víkend. Po té dlouhé době jsme si konečně uvědomili naše city a začali jsme spolu chodit.Snad to budete akceptovat. I kdyby vám to vadilo, bzry mi bude..." 

,,Zastav a pořádně se nadechni...nerada bych o tebe přišla." 

,,To jsme dva." řekl otec, který se pomalu blížil k nám.

Zachoval jsem si odhodlaný pohled a opět se uchyloval ke slovům, jenže tentokrát mi do toho skočil otec. 

,,Posledních pár dnů, co jsme z tvého pokoje slyšeli, jak kleješ kvůli jakémusi Oikawovi, že si nějak moc píše se Sugawarou a tráví s ním čas, jsme si odvodili, že k němu chováš jisté city."

Cítil jsem se opravdu trapně. Vůbec mi nedošlo, že by mě mohli slyšet rodiče. Avšak oni vypadali dost nad věcí, jako by jim to nedělalo žádný problém. 

,,Jelikož ti bude brzy osmnáct shodli jsme se, že by ses měl od nás pomalu odloučit a začít žít vlastní život, a proto jsme ti chtěli věnovat nové klíče." oznámila mi matka a měla slzy v očích. 

Vzal jsem si od nich klíče a nestačil se divit. ,,Dě-kuji." poděkoval jsem jim a najendou jsem měl hroznou potřebu je oba obejmout. Nikdy není na škodu pořádné rodinné objetí. 

Pokračování příště...