Best Friend [DaiSuga] ✔️

31.

Ahoj!!

Také jsem se začal červenat. ,,Slezl bych, ale tvé objetí je tak příjemné a já jsem tak vyčerpaný, že jediné, na co mám sílu, je vnímání tvého tepla." pošeptal jsem a hlavou spočinul na jeho hrudi.

Doufal jsem, že neusne. Nebylo by zrovna příjemné spát tady a pro našem štěstí by nás ti takto našli všichni a já bych se hanbou propadl do země, že jsem nebyl schopný ho dovést do pokoje. Jenže když jsem se na něj podíval, byl tak hrozně roztomilý, že má hlava sváděla vnitřní boj, zda se mám zvednout nebo ještě chvíli tu s ním ležet. Vybral jsem si to druhé. Chtěl jsem udělat to, čím mě vždy zaskočil. ,,Koushi...smím tě políbit?" optal jsem se, jelikož jsem nějak neměl odvahu udělat to bez jeho souhlasu.

Sám jsem se k němu víc přiblížil. Jeho otázka mě celkem zarazila a propadák jsem si tak nějak neslušný, když já to dělal bez optání. ,,Od první chvíle, kdy jsem měl možnost okusit tvé rty, netoužím po ničem jiném." pošeptal jsem a sám jej políbil, protože jsem již nedokázal čekat déle. Spojil jsem naše rty v jedny a nijak se nebránil tomu, co následovalo. Pootevřel jsem ústa, aby do mě pronikl jazykem. Když tak učinil, připojil jsem se a započala souhra jazyků. Vzájemně jsme zkoumali ústa toho druhého a i přes nedostatek vzduchu jsme nemohli přestat. Zůstal bych s ním takto klidně napořád. Nic jiného pro mě v tu chvíli neměl význam...jen on něco znamenal. Ovšem poté promluvil.

,,Nechtěl by ses raději přesunout do pokoje, přeci jen to tady není zrovna dvakrát pohodlné." hlesl jsem, když jsem se od nechtíc odtáhl.

,,Když na tobě se tak dobře leží, že nevím, jestli se mi chce vstát." škádlil jsem jej a užíval si jeho až překrásně roztomilý výraz. Poté jsem stěží vstal a podal mu ruku.

Upřímně stále jsem vydýchal naše hříšné polibky a jeho slova, které mě přiváděli do rozpaků. Jeden by to do mě možná neřekl, ale on mě vždy dokázal obměkčit. Přijal jsem jeho ruku a také jsem vstal. Díky němu jsem byl opět nabytý energií a Suga na ni též netrpěl, když byl schopný si vesele poskakovat. ,,Koukám, že už je ti líp." prohodil jsem, aby řeč nestála.

,,To protože tvé polibky dělají zázraky." pošťuchoval jsem ho. Jen se na mě na oko naštvaně podíval a poté se začal smát. Ještě jsem jej chytl za ruku, propletl si s ním prsty a mohli jsme vyrazit.

Pokračování příště...